Sláva eserům, hanba bolševikům!

Jan Šícha

Blížící se sté výročí únorové revoluce v Rusku nám připomíná, že antikomunismus na levici má své dobré důvody. Téma je aktuální, když uvážíme vyjádření pana premiéra o komunistech nebo Stalinův dech ze Severní Koreji.

Kdyby u nás nepadl takzvaný reálný socialismus, bylo by to letos k nevydržení. Sté výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Ohňostroje, mávátka, školní akademie, mašírující vojáci a hrdě vztyčené rakety na náklaďácích, petice pracujících, transparenty, kam se podíváš. Ostražití práskači v ulicích, bdělé domovnice. Určitě by se zas někdo opil a vtipkoval, že říjnová revoluce byla v listopadu, Lenin se jmenoval Uljanov, Stalin Džugašvili, Trockij Bronstein, a pak to celé nemá být binec, když to bincem začalo. Určitě by ho sebrali a vyhodili z práce.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Blíží se kulaté výročí první z ruských revolucí z roku 1917. Za reálného socialismu se o této revoluci nemluvilo téměř vůbec, pokud ano, pak o jakési předskokance té revoluce pořádné.

Únorová revoluce v Rusku znamenala naději pro parlamentní demokracii, kterou říjnová revoluce smetla. Revoluční události z počátku března 1917 (podle našeho kalendáře) znamenaly civilizovanou a humanistickou reakci na poměry pozdní I. světové války. Rusko bylo vyhladovělé, armáda mizerně vedená, carský režim vykazoval kombinaci neschopnosti a agresivity.

Protesty 8. března 1917 vyvolaly v Petrohradu ženy, které stály frontu na chleba. Měřítkem revolucí by měla být cena, jakou jednotlivé strany přikládají lidskému životu. Car Mikuláš II., viděno touto optikou, představoval při únorové revoluci jednoznačně toho, kdo si lidských životů vážil méně.

Kerenskij, levý revolucionář dobrých mravů

Alexandr Fjodorovič Kerenskij, hlavní postava únorové revoluce, byl civilizovaný muž. Právník, humanista, orientovaný na Francii. Eser Kerenskij byl podle dobových měřítek sociální demokrat. Sociální demokracii mělo ještě dost dlouho trvat, než se až po další světové válce rozešla s marxismem.

Kerenskij hájil lidi v politických procesech carského režimu. Racionalita a obřadnost svobodných zednářů, ke kterým patřil, nebyla v chaotickém Rusku špatnou pomůckou. Když Kerenskij v roce 1970 v newyorském exilu zemřel, odmítla mu tamější ortoxní ruská církev pohřeb, protože podle ní spoluzavinil komunismus. Nezavinil. Jen neměl dost sil ubránit demokracii.

Hlavní postava únorové revoluce, Alexandr Fjodorovič Kerenskij, hájil lidi v politických procesech carského režimu a zastával humanistické principy. Foto WMC

Byl to muž dobrých mravů. Na rozdíl od krvavé bolševické bandy, která přišla po něm, vraždila se navzájem a připsala si na vrub dvacet milionů mrtvých jen za dobu stalinismu. Bolševická revoluce, která nahradila slabý ruský pokus o parlamentní demokracii západního typu, hází negativní stín až do dnešní doby. Homo sovětikus, kterého vytvořil byrokraticko-policejně vedený státní kapitalismus Sovětského svazu, zůstane v dějinách jedinečnou, zvláštně polámanou lidskou odrůdou.

Až se v listopadu letošního roku bude vzpomínat na říjnovou revoluci v Rusku, měl by vyniknout motiv pomoci Německa Leninovi. Revoluce proti lidem, jako byl Kerenskij, se těšila podpoře válečného nepřítele Ruska, protože měla do Ruska vnést chaos. Povedlo se. Občanskou válku následovaly vlny teroru, hladomor na Ukrajině si vyžádal 3,2 milionů mrtvých v jedné z nejúrodnějších oblastí světa, slovo čistka se stalo politickou konstantou.

Aktuální rezonance kulatého výročí

Severní Korea, skanzen stalinismu, se v minulých dnech opakovaně dostala na přední strany světových novin. Úspěšně vyzkoušela raketu, kterou může zasáhnout Japonsko, pracuje na lepší, která zasáhne USA. Má jaderný program. Země, kde je pravidelně hlad, při pohledu z vesmíru vypadá jako černá díra, protože v ní skoro nic nesvítí, při pohledu zevnitř jeden pracovní tábor střídá druhý. Poté, co se ukázalo, že raketa dobře létá, nechal severokorejský vůdce v zahraničí zavraždit svého polobratra. Několik charakteristik stalinismu se nám tak ve světových zprávách nashromáždilo zároveň. Extrémní poloha autoritativního režimu nejen nevymřela zcela, zůstává tu jako dějinami vyzkoušená možnost. Fungující. Severní Korea má lidi pod kontrolou a staví opravdu dobré rakety.

Čeští komunisté, kteří jsou až na pár čestných výjimek skanzenem normalizace a maloměšťáctví, se pro změnu dostali do politického hledáčku pana premiéra. Připustil možnost vytvořit s nimi vládu. Na Facebooku se mezi mladými lidmi strhla mela, která způsobí voličský odliv těch mála mladých lidí, kteří se sociální demokracií spojují nějaké své politické představy.

Komunistická strana je a zůstane v naprostém rozporu s politickými představami sociální demokracie. Český premiér to ví. Ať má mediální a taktické výkyvy jakékoli.

Proto se lze jen dohadovat, proč, komunisty ani lidem nežádán, pan premiér o komunistech mluvil. Potřebuje se na sjezdu zbavit Bohumínského usnesení z roku 1995? Toto usnesení zapovídá sociální demokracii kromě velké komunistické strany i spolupráci se sládkovci, moravisty a různou levou drobotí zapomenutých jmen.

Kdyby se dnes schvalovalo usnesení s podobným politickým obsahem, musela by na prvním místě zakazovat spolupráci s antipolitickým hnutím ANO. Právě s tím hnutím, se kterým nešlo po volbách nevládnout a které sociální demokracie drží po celé volební období poměrně důstojně na uzdě. Pokus o zákon o střetu zájmů bude možná historie jednou chápat jako poslední systematický krok, který chtěl odvrátit likvidaci politické plurality.

Pohled na krátké období mezi demokratickou a bolševickou revolucí v Rusku je dnes poučný. Tendence k autoritativnímu řešení věcí politických velmi zesílila.

Sláva eserům, hanba bolševikům všech barev! Zvolejme, dokud se to ještě smí.

    Diskuse
    PK
    February 24, 2017 v 11.8
    Dobrý článek, díky
    Děkuju za připomenutí Kerenského, a taky hanebné účasti Německa na pomoci Leninovi.

    A ještě mi to nedá: mysleme na to, když se tady některé levicové ikony otevřeně hlásí k odkazu "bolševiků před Stalinem".
    Ten paušální odsudek ruské (bolševické) revoluce je sice věcně bezpochyby korektní; ale nakonec prostě příliš plochý. Zase jednou se tu sugeruje, že celá ta bolševická revoluce (potažmo komunismus vůbec) vznikla jenom z toho, že nějaký pošuk Lenin vylezl na auto a začal žvanit.

    Připomeňme si jenom, proč to byli ti bolševici, kteří získali v lidové mase natolik silnou podporu - ne sice většinovou, ale přece jenom silnou: byl to za prvé Leninův "Dekret o míru", a za druhé jeho "Dekret o půdě".

    Ad 1: ruský lid měl už opravdu dokonale po krk zničující války, v které krvácel on sám, ale o které se stále více domníval, že je jenom nějakým soukromým válečným dobrodružstvím cara. Respektive - že je to jenom z jeden z dalších bojů imperialistických velmocí o kořist. A že už je zapotřebí těmto imperiálním choutkám jednou provždy udělat přítrž. To heslo komunistů, že je přece naprosto nesmyslné, aby vykořisťovaný proletariát jednoho státu bojoval se zbraní v ruce proti vykořisťovanému proletariátu státu druhého, namísto aby ruku v ruce bojovali všichni proti svým vykořisťovatelům - tak toto heslo neztrácí naprosto nic na své pravdivosti a přesvědčivosti. Ostatně, ani podnes ne.

    A to souvisí i s bodem č. 2, s "Dekretem o půdě": ruský mužik měl opravdu už dost toho, aby dřel na své nabobské velkostatkáře. To heslo "ať půda patří tomu, kdo na ní pracuje" je stejně tak těžko vyvratitelné ve své mravní oprávněnosti, jako ono volání po míru.

    Takže, tohle byly ty vlastní důvody, proč vůbec došlo k bolševické revoluci.
    February 25, 2017 v 8.25
    Ty dva dekrety jsou opravdu symbolické, pane Poláčku. To, že půda má patřit těm, kdo na ní pracují, je opravdu těžko vyvratitelné. To je prostě elementární spravedlnost. Stejně jako právo neválčit - právo na život v míru.
    Kdyby vlády dovedly zajistit tyto dva body: spravedlnost a mír, nebylo by možná ani žádných revolucí. Protože k čemu jsou vlastně revoluce, které toto základní nezajistí?
    February 25, 2017 v 9.44
    Nakonec, kdyby vládcové nebyli padlí na hlavu, nemusela být ani francouzská revoluce.
    Ano, naprosto přesně, paní Hájková. Jan Šícha (zástupně pro celou kategorii stejně smýšlejících) veškerou vinu za brutalitu revolucí podsouvá jenom samotným revolucionářům - ale přitom nechce vidět tu p r i m á r n í vinu těch, kteří vytvořili takové nesnesitelné poměry, které teprve vůbec k revolucím vedou.

    PK
    February 25, 2017 v 12.50
    Však to pan Šícha píše - revoluce byla v únoru
    Byl svržen car, byla ustavena prozatímní vláda, připravovaly se řádné volby, a vše směřovalo ke standardní parlamentní demokracii.
    Pak přišel podzimní bolševický puč.
    February 25, 2017 v 13.18
    Svrhnout cara bylo v té době v podstatě jednoduché, protože se válkou historicky znemožnil. Naproti tomu bolševická revoluce byla opravdu riskantním podnikem. Mohli přece vědět, že nezískají celý národ, že? Z dnešního hlediska bych byla pro, aby to bývali raději přenechali tomu Kerenskému.
    Nicméně pan Šícha zjevně chce, abychom Kerenského obdivovali. Tak to tedy nemůžeme.
    PK
    February 25, 2017 v 14.25
    Čili bolševici cara nesvrhli, později ho jenom s celou rodinou bez soudu odpráskli jak psa. Věděli, že ve volbách by neměli šanci, proto se uchýlili k brutálnimu násilí. Jako potom ještě mnohokrát, všude na světě.
    IH
    February 25, 2017 v 14.30
    Revoluční cesta
    S panem Poláčkem výše v podstatném souhlasím. Nejen co se týče role obou dekretů, ale i v konstatování primární viny vládnoucích struktur i jedinců. Spíše bych však oponoval názoru, že revoluce přichází za nesnesitelných poměrů. (Neplatí to ani o stávkách.)
    Není samozřejmě revoluce jako revoluce, některé nemusíme mít při svých úvahách na mysli. Všimněme si tedy "klasické" Velké francouzská revoluce, která nepřišla hlavně z takového důvodu: o Bastile a jejich několika vězních bylo napsáno dost, o neúrodě a zmrzlých bramborách také něco, ale příčiny následných dějů jsou složité a vysvětlení nedostatečná. Snad pomůže paralela naší revoluce o 200 let později (netrvám samozřejmě na označení ani obdobnosti procesů). Věci se daly do pohybu ve chvíli, kdy bylo spíše lépe, ale naděje rostla rychleji. Status quo byl prostě shledán labilním. Asi tak jako malý viklan, který najdou kluci na výletě...
    V Rusku bylo samozřejmě za války zle, nicméně únorová (březnová) revoluce byla vlastně značně racionálním demokratizačním počinem a říjnová (listopadová) důsledkem nepevnosti poměrů. Revoluce se posléze většinou stane prostředkem mobilizace sil a tím i zkratkou v modernizační soutěži.
    February 25, 2017 v 14.33
    Ano, pane Kolaříku, máte pravdu. Ve volbách by asi neměli šanci. Ve volbách totiž zpravidla zvítězí ten, kdo umí lidi dobře oblbovat. Ovšem stejně jen na nějaký čas.
    Proto já se politiky úplně vzdávám.
    + Další komentáře