Spojenými státy v létě otřásly demonstrace vyvolané zabitím George Floyda policistou Derekem Chauvinem. Protesty proti policejnímu násilí jsou již od roku 2013 vedeny pod heslem „Black Lives Matter“. Letos bylo toto heslo doplněno mnohem konkrétnějším „Defund the Police“, což bychom mohli přeložit jako požadavek na zbavení policie finančních zdrojů.

Vedení některých amerických měst již tento požadavek vzala za svůj a přislíbila, že namísto policie budou finančně podporovat jiná řešení, například sociální práci. Kromě toho jsou diskutovány možné směry dalších reforem, které by vedly k nastolení méně represivního pojetí policejní práce.

Alex Vitale a Mark Neocleous patří mezi tu část akademiků, kteří takové návrhy podporují. Koneckonců během protestů se Vitale, autor knihy The End of Policing (2017), stal patrně nejviditelnějším obhájcem požadavku na „odfinancování“ policie. Zároveň však k takovému požadavku přistupují kriticky. Neocleous nijak nezastírá, že konečným cílem je policii jakožto nástroj státu k ochraně nespravedlivého společenského systému zrušit.

V Česku je protestní dění v USA interpretováno s notnou dávkou odstupu. Proto jsme Vitaleho a Neocleouse požádali o rozhovor, ve kterém by události posledního horkého léta ve Spojených státech zasadili do širších společensko-historických souvislostí.

Protesty zažehnuté zabitím George Floyda byly rozebírány také v České republice a řada lidí si s nimi očividně nevěděla rady. Možná to souvisí s tím, že se česká policie těší značné důvěře. Jak byste Alexi vysvětlil americké policejní násilí a odpor vůči němu českým čtenářům?

AV: Pro začátek je nutné si uvědomit, že americká policie má zcela jinou historii než ta v evropských zemích. Evropské mocnosti vyvezly kolonialismus a otrokářství za hranice Evropy, a tak se násilí, mučení a jiné formy represe neodehrávaly na jejich území, nýbrž v Indii, Africe či Karibiku.

V USA tomu tak nebylo. Vyhlazení původního obyvatelstva, udržování otrokářského systému a jeho výhonků v podobě segregačních zákonů Jima Crowa a ghettoizace našich měst — to vše se dělo na domácí půdě a policie v tom sehrála důležitou roli. Rané policejní sbory na americkém jihu byly svázány s otrokářskými hlídkami, které dohlížely na pohyb zotročených lidí, zabraňovaly pokusům o útěk a potlačovaly povstání.

Stále zde fungují policejní jednotky jako Texas Rangers, kteří v minulosti vyháněli původní obyvatelstvo a porušovali ekonomická a politická práva Američanů původem z Mexika, aby tak usnadnili zabírání půdy bělochy a prosazovali jejich nadvládu.

A zapomínat nesmíme ani na boje pracujících ve městech na severu před sto lety. Tamní policejní sbory se využívaly k potlačování stávek, rozvracení dělnického hnutí a kriminalizaci „výtržností“ nových přistěhovaleckých skupin.

U nás se vykořisťování odehrávalo na domácí půdě častěji a bylo mnohem viditelnější a extrémnější. Proto byla policie tradičně násilnější, invazivnější a dominantnější silou společenské kontroly než v jiných zemích.

Říkáte, že pro podobu americké policie je klíčová zkušenost s otrokářstvím a kolonialismem. Tyto formy vykořisťování už ale v USA neexistují. Co ovlivňuje americkou policii dnes?

AV: Neexistují, stejně tak jako už neexistuje industrializace. Místo nich však máme neoliberální systém úsporných opatření, který odklání ekonomické zdroje do vrchních pater společenského žebříčku, zmenšuje objem výdajů na sociální zabezpečení a vytváří rozsáhlou ekonomickou nejistotu.

V důsledku toho se potýkáme s masovým bezdomovectvím, neléčenými duševními nemocemi, zneužíváním návykových látek, rozmachem nelegálních trhů s drogami, sexuální prací a obchodováním s kradenými věcmi. A právě na tyto problémy se dnešní policie soustředí. Tvoří devadesát procent z jejího záběru.

Podle některých studií rasová diskriminace u americké policie neexistuje. Rozdíly zaznamenané v policejních statistikách jsou prý jen výsledkem různých životních stylů: například černoši jsou oproti příslušníkům jiných rasových skupin častěji policisty zastavování jednoduše proto, že tráví více času mimo své domovy. Jak tomu máme rozumět?

AV: Někteří lidé se zkrátka velmi snaží, aby existenci rasismu v americké policii zpochybnili. Konzervativci tvrdí, že jde jen o výmysl těch, kteří chtějí mít výhody na etnickém základě. Skutečnost je ale jiná.

Zaprvé je tu diskriminace v bydlení, zaměstnání, poskytování sociálních služeb, zdravotní péče a vzdělání, která vyvěrá z předešlé zkušenosti s etnickou nerovností a dále ji reprodukuje. Zadruhé je tu masivní kriminalizace a invazivní policie.

Jednotliví policisté či jejich nadřízení nemusejí být rasisty. Rasismus je zabudovaný již do rozhodnutí, že sociální problémy má řešit policie. Nejde o problém policejního, ale politického rozhodování: jaké strategie zvolíme při řešení sociálních problémů, je politická otázka.

Policie se pokouší nastolit pořádek, bojuje proti pouliční a majetkové kriminalitě. Má k tomu však jen takové nástroje, které zapříčiňují, že místní společenství přichází o deset až dvacet procent svých členů. A to je vzhledem k tomu, že tito lidé jsou zároveň manžely, bratry, otci či například sestrami, velká ztráta.

Policisté, včetně policistů z etnických menšin, si mohou myslet, že jednají v nejlepším zájmu společenství, že pomáhají lidem tím, že je zbavují darebáků. Jenomže výsledkem není nic než věznění v masovém měřítku a posilování nestability dotčených rodin. V Americe zavíráme za drogové zločiny doslova miliony lidí, a přitom si každý může sehnat, jakoukoli drogu chce.

Zkrátka to nefunguje. Policisté to mohou myslet dobře a chtít jen to nejlepší, ale jejich práce je v konečném důsledku neefektivní.

V souvislosti s protesty Black Lives Matter se rozšířil požadavek „Defund the Police“, respektive požadavek na přesměrování veřejných zdrojů určených policii ve prospěch jiných institucí. Část policejní práce by mohli nahradit sociální pracovníci. Pomůže to, Marku?

MN: Mezi policií a sociálními pracovníky samozřejmě existuje určitý rozdíl. Policisté mají množství pravomocí, které sociální pracovníci nemají: jsou oprávnění používat násilí na základě vlastního uvážení. Sociální pracovníci nedělají totéž, co policisté v ulicích, ale něco společného mají.

Zdá se mi, že lidé pracují s příliš zjednodušenými předpoklady — „sociální práce je dobrá,“ zatímco „policie je špatná“. A právě z této dichotomie pak vyplývá požadavek na změnu veřejného financování. Sociální práci je však třeba chápat jako jednu z dalších forem policejní moci.

Ve své práci navrhuji chápat policii jako proces vytváření společenského řádu, do nějž se zapojují také další instituce. Ať už jde o systém sociálního zabezpečení nebo o sociální pracovníky.

Z historického hlediska bylo v podstatě všechno, co dnes považujeme za sociální práci nebo sociální pomoc, dříve řazeno pod hlavičku policie. Kdysi byl pojem policie natolik široký, že zahrnoval vše, co se později stalo „sociální politikou“.

V jistém smyslu jsme stále zajatci hegemonického liberalismu 18. století. Jeho reprezentanti prosadili, že byly mnohé policejní pravomoci postoupeny jiným institucím, respektive že byly přeloženy do nepolicejních termínů. A tak se ze „zdravotní policie“ stalo „veřejné zdraví“ či „zdravotnický systém“ a z „policie chudoby“ zase „sociální zabezpečení“. To, že dnes nechápeme „policejní stát“ jako „sociální stát“, pak samozřejmě ovlivnily také události 20. století.

Rozlišování mezi „špatnou policií“ a „dobrou sociální prací“ je problematické také proto, že postrádá jakýkoli vhled do jednoty sil působících uvnitř policejní moci. Policisté mohou pomoci postarší dámě přejít přes cestu a hned potom zastavit černocha a klečet mu na krku, dokud nezemře.

Otázka, zda je policie pozitivní, nebo negativní silou, nás k této mocenské dialektice nijak nepřibližuje. A naopak vezmeme-li zdroje používané policií a dáme-li je na „dobré“ věci jako sociální práce, co si počneme s dosavadní kritikou zpravodajské činnosti policie, již lze snadno vztáhnout také na sociální práci?

Dám jen jeden příklad zpravodajské činnosti sociálních pracovníků. Rozhodnete-li se ve Spojeném království adoptovat dítě, musíte příslušnému odboru sociální práce poskytnout informace o bývalých milencích, včetně jejich jmen a kontaktních údajů, podrobné informace o vaší rodině a přátelích, a to nejen jména, ale i popis jejich povahy. Odbor tedy sbírá informace nejen o vás, ale také o lidech, které znáte. Tím získává síť kontaktů a informací o tom, co jsou tito lidé zač a co dělají. Není snad tohle to, co si běžně představujeme pod „policií“?

Alexi, vy jste v knize The End of Policing, ale i v řadě rozhovorů naopak argumentoval pro omezování policie ve prospěch sociálních služeb.