Největší země Latinské Ameriky se, za obrovského nasazení množství lidí, kdy v první linii, tak jako jinde, stojí zdravotníci a další profese, snaží čelit pandemii nového typu koronaviru. Zdravotnictví je našponované, nezvládá, improvizované nemocnice vznikají kupříkladu na fotbalových stadionech. Pomoc koordinují guvernéři jednotlivých států federace, situace se stát od státu liší.

Tváří v tvář boji s nemocí se v krystalické podobě ukázala nekompetentnost brazilského prezidenta Jaira Messiase Bolsonara. Zatímco odborníci říkají, že o nemoci zatím zdaleka všechno nevíme, on je bohorovný, všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče. O onemocnění od začátku mluví jako o chřipečce, přičemž podobné výroky ve svém důsledku bagatelizují, jak Covid-19, tak i chřipku, která může mít pro některé lidi také fatální důsledky.

Takové diskuse se mohou vést v hospodě nebo na sociálních sítích, od hlavy státu ale část veřejnosti právem očekává něco jiného. Prezident říká, že je mu líto mrtvých, avšak nemůže nic dělat. Kdyby tedy alespoň nic nedělal, chtělo by se říci.

Jenže on bohužel koná — burcuje veřejnost proti opatřením, která přijímají jednotlivé státy. Hází laickými radami, svolává demonstrace, kde kritizuje i zákonodárnou a soudní moc, které mu nejdou na ruku, jak si zřejmě představoval.

Je mužem dvou tváří. Na jedné straně si hraje na volnomyšlenkářského rebela, zároveň ale vzhlíží k vojenské diktatuře a opakovaně se nechal slyšet, že by uvítal vojenský puč. To, že si nasadil roušku s nápisem Policia Militar (Vojenská policie), vše jen dokresluje. Tak jako řada jiných politiků s autoritářskými sklony se snaží stavět veřejnost proti médiím, která napadá z hysterie, přitom mediální zprávy ve velké míře vedle nezbytného informování o negativním dění povzbuzují pozitivními příběhy vyléčených lidí.

Lékem na duši je třeba příběh devadesátileté paní Marie, která byla deset dní hospitalizována v São Paulu. Nemusela být intubována navzdory tomu, že má diabetes, srdeční problémy a vysoký krevní tlak. Při léčbě dokonce prodělala infarkt, nyní už je vyléčená.

Lidi hodně povzbuzuje i katolická církev. Třeba kněz Archimedo Neto z farnosti Nossa Senhora do Perpétuo Socorro (město Itamari ve státě Bahia) při online bohoslužbě na lavice nalepil 480 samolepek se jmény věřících.

Tedy žádná hysterie! Ta by samozřejmě ničemu a nikomu nepomohla, i laik totiž ví, že pro silnou imunitu je důležité netřást se strachem. Stačí, že stresují už čísla, která jsou v Brazílii neúprosná - počet nakažených každým dnem roste, v době psaní tohoto textu bylo oficiálně potvrzených více než 438 tisíc nakažených a přes 25 tisíc mrtvých.

Brazílie v počtu nakažených překonala Rusko a zaujala druhou příčku za Spojenými státy. Nejkritičtější byla zatím sobota, kdy Brazílie zaznamenala za 24 hodin dalších 33 274 nakažených a 956 úmrtí. Nemoc se dostala i mezi domorodé obyvatelstvo. 

Reakce Bolsonara jsou proto až neuvěřitelné. Paniku vyvolává spíš on, když místo povzbuzování veřejnosti tepe paušálně do guvernérů, kteří dělají, co mohou, a přijímají opatření podobná těm v Evropě, přičemž většina z nich si nehraje na žádné dráby, jak se Bolsonaro snaží naznačovat.

Prezident říká, že je třeba, aby nezkolabovala ekonomika. To je samozřejmě pravda, jak tomu ale asi tak pomohou jeho výstupy takřka proti všem demokratickým institucím v zemi?

„Moje prostřední jméno je Mesiáš, ale nejsem schopný dělat zázraky,“ uvedl Bolsonaro nedávno. V té větě je mnohé. Jako by si myslel, že od něho někdo nějaké zázraky očekává. Skalní příznivci možná ano, ale většinově je to omyl!

I nemálo jeho voličů se od něj odvrací, popularita mu padá dolů. Děje se to nejen kvůli chaotickým reakcím na Covid-19, ale kupříkladu i v důsledku sporu s dnes již exmistrem spravedlnosti Sergiem Morem, který odmítl manipulovat práci policie v záležitosti Bolsonarových synů, zapletených do trestné činnosti.

Brazílie je veliká země s 210 miliony lidí, přičemž tamní zdravotnictví má své limity. Hazardem proto bylo už to, že v začátku koronavirové krize prezident se slovy, že už ho nemůže ani vidět, odvolal ministra zdravotnictví Luize Henrique Mandettu, který k situaci přistupoval odpovědně a respektovala jej i opozice; mimochodem, dnes už je ve funkci od vypuknutí pandemie třetí ministr.

Zato Bolsonarovo zvolení od počátku vyvolávalo kontroverzní reakce — jedni ho adorovali, druzí se děsili, jak prezidentskou funkci pojme. V mezinárodním měřítku na sebe asi nejvíc upozornil podporou těžby v amazonském pralese. A nyní výroky k pandemii, při které naprosto selhává.

Narozdíl od bývalé prezidentky Dilmy Rousseff, která je v této době v plném nasazení, děkuje nejen zdravotníkům, ale lidem mnoha profesí, nebo participuje na odborných diskusích o nutných změnách ve zdravotním systému Brazílie. Chová se státnicky, což stávající prezident jednoduše nezvládá. Až se chce zvolat — Dilmo, vrať se!