Stovky tisíc zaměstnanců státního sektoru se zapojily do generální stávky po celé Brazílii, která se uskutečnila v pátek 14. června. Důvodem byla chystaná důchodová reforma, která bude mít neblahý dopad na nízkopříjmové obyvatelstvo. V Riu de Janeiru a Sao Paulu došlo k brutálnímu policejnímu zásahu.

V ulicích se objevila dokonce „policie“ militar, což je nelegální složka, složená především z bývalých policistů, kteří řádí v chudých předměstích a vyžadují třeba výpalné od dealerů drog. Stávající prezident Jair Bolsonaro to samozřejmě neříká oficiálně, ale tyto odpudivé praktiky mlčky toleruje. Myslí si, že více zbraní zajistí větší bezpečí a uniká mu, že naopak poteče více krve.

Brazílie je typickým příkladem země, v níž se kloubí snahy o autoritářství, ultrakonzervatismus a asociálnost. V krystalické podobě se tam boří mýty, že vlády, které utahují šrouby, na druhou stranu myslí na blaho lidí. Některé jen ústy, která mají plná „obyčejných lidí“, Bolsonaro však ani to ne. Natvrdo servíruje asociální i antidemokratická opatření.

Uvedený návrh důchodové reformy například zvýšil věk pro odchod do důchodu. Vláda, která ji bude hájit v obou parlamentních komorách, si od ní slibuje úsporu 237 miliard dolarů. Zároveň dala vláda zelenou kácení deštných pralesů, což je v době klimatické změny doslova tragédie. Útoky zažívá také domorodé obyvatelstvo, LGBT menšiny, feministky, na univerzitách nastalo omezování akademických svobod.

Krátce před generální stávkou k důchodové reformě se konala také stávka kvůli plánovaným škrtům ve školství, kde bylo důrazně zmíněno právě i oklešťování akademických svobod. Brazilce, kteří chodí protestovat, štve zkrátka obojí — jak útok na i tak dost chatrné sociální jistoty, tak na demokracii.

I když se tamější situace nedá srovnávat s tou naší, přesto bychom si mohli vzít z Brazilců příklad. Organizátoři protestů z Milionu chvilek pro demokracii to již pochopili a spolu s důležitými otázkami justice v rámci demonstrací zmiňují i nutnost finančního zajištění sociálních služeb či důstojných mezd a problematiku exekucí. Bylo by dobré, kdyby kladli důraz třeba i na bydlení.

Zároveň by stálo za to, kdyby si ti, kteří těmto demonstracím nemohou přijít na chuť, uvědomili, že demokracie je křehká nádoba a je třeba být ve střehu, když někdo útočí na existenci Senátu či nezávislost veřejnoprávních médií. I když nám tyto instituce ne vždy dělají radost, je třeba je před těmito množícími se útoky (k nimž se uchyluje i hlava státu) bránit.

Varováním, jak se může demokratický režim zvrtnout, budiž nejen mnohým vzdálená Brazílie, ale třeba i poloautoritářské režimy u našich sousedů — v Polsku nebo Maďarsku. Brazilci ukazují celému světu, jak se sociální a demokratická agenda podmiňují, jak jsou to spojité nádoby. A jak lze být vytrvalý v protestech, o kterých tam chystají i knihu, na níž bude participovat i bývalá prezidentka Dilma Rousseff.

Svět není černobílý, někdy je ale třeba pojmenovat věci krapet pateticky, protože si to situace vyžaduje. Povedlo se to papeži Františkovi, který vězněnému exprezidentu Brazílie Lulovi, jehož asociace amerických právníků uznala za vězně svědomí a na jehož podporu jsou v Brazílii taktéž pořádané mohutné akce, napsal, že „dobro překoná zlo, pravda překoná nepravost a spása překoná odsouzení”.

Papež František tím odpověděl na dopis, v němž mu Lula naopak vysekl poklonu za to, jak hájí práva chudých. Názorná ukázka, jak se opět spojilo, respektive podmínilo, úsilí o sociálně citlivý a demokratický svět.