Brazilský prezident Jair Bolsonaro ve čtvrtek konečně zavítal do sousední Argentiny, která se proti dosavadní tradici stala teprve čtvrtou zemí, již od nástupu do úřadu oficiálně navštívil. Přednost před druhou největší jihoamerickou ekonomikou a hlavním brazilským partnerem v obchodním bloku Mercosul (španělsky Mercosur) dostaly ideologicky spřízněné režimy v Chile, Spojených státech a Izraeli.

Porušení nepsaného pravidla ilustruje, nakolik se recesí stíhaná Argentina stala pro Bolsonara druhořadou zemí. Platí to ostatně i o Mercosulu jako celku, který už podle ministra financí Paula Guedese „není [pro Brazílii] prioritou“. Bolsonaro se chce místo budování regionálních vztahů zaměřit na Spojené státy, jimž navzdory argentinským zájmům přislíbil zvýšit kvótu na bezcelní dovoz pšenice, jeho viceprezident pak pro změnu zdůrazňuje význam Číny.

Zato pro Argentinu je Brazílie stále zdaleka nejvýznamnějším obchodním partnerem a od větší integrace Mercosulu si slibuje záchranu nestabilní ekonomiky. Což by zároveň pomohlo k záchraně jejího prezidenta Mauricia Macriho, jenž si loni znepřátelil značnou část obyvatel přijetím rekordní půjčky od Mezinárodního měnového fondu, s níž jsou jak už to tak bývá spojená tvrdá úsporná opatření.

Macri se od Bolsonara sice opožděně, ale přece dočkal dvojitého daru. Brazilský kolega mu zaprvé jako „bratrovi“ vyjádřil podporu v  říjnových prezidentských volbách a varoval před vítězstvím jeho soupeřky (i předchůdkyně) Cristiny Kirchnerové, jež by podle Bolsonara udělala z Argentiny „novou Venezuelu“. A došlo také na kýžené přísliby v hospodářské oblasti. Brazilský prezident se nechal slyšet, že dvacet let dohadovaná smlouva o volném obchodu mezi Mercosulem a Evropskou unií „je na spadnutí“ a dokonce poodhalil plán na vytvoření jednotné měny mezi oběma zeměmi.

Bližší pohled na realističnost obou slibů však radost argentinskému prezidentovi jistě neudělá. Na chlup stejná vyjádření o dokončování smlouvy s EU se objevovala už loni touto dobou a nezdá se, že by se od té doby podařilo vyřešit námitky francouzských zemědělců. V Evropském parlamentu, který bude muset smlouvu schvalovat, naopak velmi posílila frakce zelených — a ta se chystá vyžadovat záruky o ochraně klimatu a proti masivnímu odlesňování Amazonského pralesa, jež jak známo za éry Bolsonara láme všechny rekordy.

A co se společné měny týče, tato myšlenka nadzvedla přední brazilské politiky ze židle. „To jako vážně? Dolar za cenu šesti realů? Návrat inflace? Doufám, že ne,“ napsal na Twitter kupříkladu předseda Sněmovny reprezentantů Rodrigo Maia s narážkou na pověstně špatnou kondici argentinské měny ve srovnání s relativně stabilním brazilským realem. Pozdvižení se uklidnilo teprve ve chvíli, kdy brazilská centrální banka ohlásila, že se na žádném takovém projektu nepracuje a nikdy nepracovalo.

„Bratru“ — nebo spíš slabšímu bratříčkovi — Macrimu tak zbylo předvolební poplácání po zádech, hospodářské vyhlídky před volbami ale zůstávají nepříznivé. Může ho alespoň uklidňovat, že se s výjimkou korupčními skandály stíhané Kirchnerové dosud neobjevil silný vyzyvatel. Leč právě příklad Bolsonara by měl v tomto ohledu působit varovně: ani s ním pár měsíců před volbami nikdo vážně nepočítal.