Stávající systém voleb do Senátu zásadní revizi nevyžaduje, nicméně jeho změna, která by zvýšila volební účast a posílila legitimitu horní komory Parlamentu, by byla žádoucí, shodli se experti na semináři, který v prostorách Poslanecké sněmovny uspořádal její místopředseda Vojtěch Pikal (Piráti). Debatu nad volebním systémem podnítil návrh senátorů Jiřího Dienstbiera (ČSSD), Elišky Wagnerové (nestr. za SZ), Jiřího Šestáka (HOBB) a dalších, kteří chtějí po australském vzoru zavést pro volby do Senátu pouze jednokolovou volbu s takzvaným přenášením hlasů.

Spočívá v tom, že si voliči nevyberou jedno z kandidátů do Senátu, ale naopak je seřadí dle svých preferencí. Po sečtení prvních hlasů se vyřadí kandidát s jejich nejmenším počtem a jeho hlasy se přenesou ke jménům, která byla na lístku uvedena na následující pozici. Poté se opět vyřadí kandidát s nejnižším podporou voličů a jeho hlasy se znovu přenesou kandidátům na další označené pozici. Lístky, na nichž už nikdo na další pozici označen není, se vyřazují. Takto se pokračuje tak dlouho, dokud některý z kandidátů nepřekročí padesát procent.

Fakticky se jedná o simulaci dvoukolového většinového systému jen s tím, že k volbám jdou lidé pouze jednou. Rozdíl spočívá také v tom, že lidé už nemohou taktizovat s ohledem na dvojici, která se utká ve druhém kole, případně s ohledem na celorepublikovou situaci. Na druhou stranu vzhledem k notoricky nízké volební účasti ve druhých kolech by změna mohla zvýšit legitimitu Senátu, neboť první kola se konají současně s komunálními a krajskými volbami a účast je v nich tak podstatně vyšší.

Role Senátu v českém ústavním systému

„Při diskusi o změně volebního systému si nejprve musíme klást otázku, jaká je role Senátu v našem ústavním systému a zda mu stávající způsob volby umožňuje tuto roli naplnit,“ uvedl problematiku asistent na katedře ústavního práva pražské Právnické fakulty Marek Antoš. Podle Antoše má Senát fungovat jako stabilizační prvek, pojistka demokracie a vyvažovat vůli většiny ve Sněmovně.

Pokud by byl Senát obsazován ve stejném či obdobném typu voleb jako Sněmovna, nemohl by plnit svůj účel. A existence dvoukomorového Parlamentu by postrádala opodstatnění. Proto je dle ústavního právníka Antoše třeba hledat takový volební systém, který stávající schopnosti Senátu zachová, respektive podpoří.

Antoš i další diskutující, proděkan brněnské Fakulty sociálních studií Roman Chytilkek a tajemník katedry politologie a humanitních studií na soukromé Metropolitní univerzitě Jakub Charvát, se shodli, že vhodným modelem rozhodně není většinový volební systém, který je využíván například ve Velké Británii při obsazování dolní komory Parlamentu, označovaný také jako „vítěz bere vše“.

Ač tento volební model přispívá k vyšší akceschopnosti britské Sněmovny, často vynáší do funkcí kandidáty, kteří byli pro většinu hlasujících nepřijatelní, anebo takové, kteří ve volbách získali podporu třeba jen čtrnácti procent voličů. Všichni účastníci semináře se naopak přiklonili k některému ze systému alternativního jednokolového hlasování.

I v Británii se ostatně dlouhé roky vede debata o změně volebního systému k modelu s tak zvaným přenášením hlasů. Dlouhodobě jej podporuje iniciativa za volební reformu a třetí nejsilnější anglická strana: liberální demokraté.

Australský model předpokládá, že lidé mají o politiku zájem

„Dvě kola voleb pro voliče představují jistou překážku. Ve druhém kole je malý výběr. Často jde o volbu menšího zla, což nijak nezvyšuje motivaci se voleb účastnit,“ řekl politolog Chytilek s tím, že k druhému kolu voleb obvykle nedorazí ani dvacet procent voličů. Problémy s legitimitou jsou podle něj tedy zjevné, nicméně jisté sporné momenty spatřuje i v alternativním volebním systému.

Seřadit třeba devět kandidátů nemusí být pro voliče nijak pohodlné, ať už z důvodu, že pro některé uchazeče o senátorský mandát hlasovat nechtějí, nebo proto, že ne všechny kandidáty vůbec znají. „Vychází to zkrátka z divoké představy, že se voliči zajímají o politiku,“ dodal Chytilek.

Australský model má své slabiny i podle politologa Charváta. „Volič si těžko dokáže představit, co se s jeho hlasem v průběhu sčítání děje. Může se ptát, jak mohl být zvolen někdo, kdo měl například až třetí nejvyšší počet preferencí. A může tedy vzniknout dojem nespravedlnosti a zpochybňování legitimity voleb,“ řekl.

Charvát se současně pozastavil nad tím, že nízká legitimita Senátu je ve stávající veřejné debatě spojována především s malou volební účastí. Soudí totiž, že problém spočívá spíše v nepochopení role horní komory Parlamentu. „Rezignovali jsme na výchovu k občanství a vytváření občanské společnosti. Občané netuší, jak náš politický systém funguje. A proto nevědí, proč vůbec do Senátu volit,“ shrnul svůj postoj.

Že nízká volební účast ve druhém kole voleb reputaci Senátu škodí, nicméně všichni tři diskutující připouštěli. Antoš dokonce řekl, že mu tento argument pro zavedení jednokolové volby připadá zcela relevantní. „Když půjdou občané k urnám jen jednou, účast bude nepochybně vyšší. Není to žádná spekulace, jak nedávno psal v Deníku Referendum Vladimír Hanáček. Je to jistota,“ uvedl Antoš.

„V České republice se dnes volí,“ pokračoval, „v průměru každých deset měsíců. Časté opakování voleb má na účast negativní dopady. Každé opatření, které počet voleb sníží, bude jen ku prospěchu“. Na závěr Antoš dodal, že návrh, který předložila skupina senátorů, považuje za dobrý kompromis.

Na stole je více změn volebního zákona

Senátní návrh, kterým se bude horní komora Parlamentu zabývat na své nadcházející dubnové schůzi, je obdobou již popsaného modelu australského. Senátoři počítají s tím že by každý volič měl povinnost na hlasovacím lístku uvést minimálně tři kandidáty, aby byl jeho hlas platný.

„Předností našeho návrhu je to, že by lidé nemuseli chodit tolikrát k volbám. Nový systém by navíc mohl být pro voliče zajímavější. Nemuseli by si vybrat jednoho kandidáta. Nemuseli by v prvním kole taktizovat, kdo je volitelnější a má šanci postoupit. Lidé by dostali možnost se rozhodovat svobodněji dle vlastního přesvědčení,“ řekl Deníku Referendum jeden z předkladatelů návrhu, senátor Dienstbier.

V Poslanecké sněmovně pak čeká na projednání další ze senátních návrhů zákona, který také upravuje systém voleb do Senátu a jehož cílem je zvětšit rozestup mezi prvním a druhým kolem voleb ze stávajícího šesti dní o další týden. Návrh rovněž počítá s tím, že by občané i ve druhém kole dostávali volební lístky přímo do svých schránek, a nikoliv až přímo u příslušných okrskových volebních komisí.

Také od této navrhované změny si senátoři slibují posílení informovanosti voličů i zvýšení volební účasti. Mnozí členové horní komory Parlamentu totiž na základě zkušeností z kampaní přiznávají, že „řada lidí vůbec netuší, že se druhé kolo voleb do Senátu koná“.