Alternativní hlasování jako počátek destrukce Senátu
Vladimír HanáčekZměna volebního systému do Senátu hraje do karet hnutí ANO. Je tedy nepochopitelné, že návrh předkládají senátoři za strany, které na něj můžou naopak šeredně doplatit.
Skupina senátorů téměř ze všech politických stran zastoupených v horní komoře předložila po roce medializovaných příprav návrh na změnu volebního systému do Senátu. Z většinového dvoukolového systému se má přejít na systém jednokolový. Strůjci změny si od novely slibují vzrůst volební účasti a hlasy, které takzvaně nepropadnou.
Import od protinožců
Z hlediska pozorovatele více seznámeného s politologickými souvislostmi jde v podstatě o návrh na změnu většinového dvoukolového systému v systém takzvaného alternativního hlasování. Říká se mu také „australský model“, neboť nejznámější případ, kdy se využívá, jsou volby do dolní komory parlamentu v Austrálii. V praxi systém funguje tak, že volič v jednomandátovém obvodě obdrží hlasovací lístek se jmény všech kandidátů za všechny strany, seřadí je dle preferencí (otázka je, jestli musí povinně označit všechny, pouze některé či určený minimální počet či zda může v takzvaně indiferenčním způsobu udělit pouze první preferenci) a vhodí lístek do urny.
Sčítací komise (či v senátním návrhu počítačový program) spočte první preference. Pokud jeden kandidát překročí 50 procent, je zvolen. Pokud nepřekročí nadpoloviční většinu nikdo, je vyřazen nejslabší kandidát a „jeho“ druhé preference jsou přiřazovány dalším kandidátům. Pokud ani potom nikdo nemá 50 procent, je vyřazen další nejslabší a druhé, respektive třetí preference jsou přiřazovány dále. Takto se děje až do chvíle, kdy jeden kandidát dosáhne 50procentní podpory a je zvolen.
Volební systém alternativního hlasování je poměrně jednoduchý z hlediska úpravy hlasovacího lístku. Ne už však ve své logice a jeho účinky na povahu stranické soutěže a formát stranického systému jsou minimálně diskutabilní. Tento volební systém používá na státní úrovni vedle již zmíněné Austrálie pouze Papua-Nová Guinea a ostrov Fidži. Jediný evropský případ je volba prezidenta v Irsku a nejblíže České republice se na substátní úrovni používá při volbě prezidenta Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Senátní volby u nás by se tak v případě jeho zavedení staly z pohledu nejen kontinentální Evropy, ale v podstatě celého euroatlantického prostoru naprostým unikátem.
Podobný světový primát sice může působit atraktivně, avšak stejně jako při jakémkoliv jiném politickém rozhodnutí je nutno se též ptát „Qui bono“? Proč se vlastně senátoři k takovému raritnímu návrhu uchylují? A proč se k němu uchylují zrovna teď?
Dvojí výstup v rámci hlasování
Jako fanoušek sci-fi znám systém alternativního hlasování jako systém, jakým se vybírají vítězové ceny Hugo; odtamtud ho převzala pro svou cenu i československá Akademie science fiction, fantasy a hororu. Obě ceny se, přesně vzato, udílejí na základě dvoukolového hlasování, kdy prvním kolem je většinová nominační procedura, a teprve ve druhém kole nastupuje systém alternativního hlasu pro výběr z omezené skupiny nominovaných. Myslím, že stojí za zmínku, že krátce před vítězstvím Donalda Trumpa zaútočila skupina pravicových trollů na cenu Hugo: podařilo se jí vážně narušit nominace, ale konečné hlasování systémem alternativního hlasu skončilo, narozdíl od americké prezidentské volby, vyřazením všech trollích kandidátů a v nejhorších případech neudělením ceny v několika kategoriích; pravda je, že rozdíl není jen v systému alternativního hlasu, ale také v tom, že žádná prezidentská volba nepřipouští možnost „radši žádný prezident‟.
Podrobné informace o systému alternativního hlasu lze najít na anglické Wikipedii:
https://en.wikipedia.org/wiki/Instant-runoff_voting
České heslo je příliš stručné, ale více se lze dočíst o podobném systému jednoho přenosného hlasu, který slouží pro přidělení většího počtu mandátů a řadí se, nejspíš na základě toho, k jakým výsledkům vede, mezi systémy poměrné, nikoliv většinové:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9m_jednoho_p%C5%99enosn%C3%A9ho_hlasu
Dočteme se, že zatím u nás tyto volební systémy používají pro své vnitrostranické volby Zelení. Podobně volí své představitele kanadské politické strany nebo britští Labouristé i Liberální demokraté. Návrh na zavedení takového systému do parlamentu Britové zavrhli v roce 2011 v referendu; nabízí se odsoudit toto rozhodnutí na základě toho, že později Britové v referendu také schválili odchod z Evropské unie, ale je pravda, že systém jednoho přenosného hlasu zavrhli mnohem přesvědčivější většinou. Do parlamentu sytémem jednoho přenosného hlasu volí Irové.
Oproti dvoukolovému většinovému systému vyniká systém alternativního hlasování především tím, že mnohem méně nutí voliče taktizovat. Tvrzení, že upřednostňuje středové kandidáty, je nepřesné, ve skutečnosti především omezuje riziko vítězství kandidáta, kterého významná část voličů zásadně odmítá. Dvoukolový většinový systém je naopak k vítězství v tomto smyslu extrémních kandidátů daleko náchylnější, jak jsme viděli zejména v naší prezidentské volbě.
Pokud si většina oprávněných voličů opravdu přeje, aby je v senátu zastupoval zaměstnanec Babišova politického holdingu, kde bere Vladimír Hanáček právo vnucovat jim jiného senátora? Je demokratické spoléhat na to, že voliči KSČM a Tomia Okamury se sice shodnou, že když nevyhraje jejich vlastní kandidát, připadá jim nejlepší ten Babišův, ale ve druhém kole možná nepřijdou k volbám? Neměl by demokrat v takovém případě vkládat naději spíše do toho, že ve sněmovních volbách vydělal Andrej Babiš na d'Hontově systému, ve skutečnosti získal je 30 % hlasů a s Tomiem Okamurou a komunisty jich dostal dohromady 48 %?
Proti nástupu fašismu nás žádný volební systém neochrání, domnívám se nicméně, že zavést systém alternativního hlasu může účinkovat jako prevence. Ve chvíli, kdy už zemí táhnou agresivní Vůdcové v čele nenávistných davů, je pozdě přemýšlet nad organizací voleb do zastupitelských sborů, ale dokud se ještě dá vést rozumná politická diskuse, volební systém, který zlepšuje reprezentaci názorů voličů, snižuje riziko, že se velká skupina lidí bude cítit odstrčená, zavrhne demokracii a začne hledat nějakého toho silného Vůdce.
Pokud má ANO ovládnout stát zcela, alternativní hlasování do Senátu mu v tom nezabrání ani nepomůže. Výsledkem je blízký systému současnému s tím, že pomůže středovým stranám, které nemají takovou voličskou disciplínu, jako třeba voliči KDU-ČSL.
Důležité je, že je zde možnost, jak volby zjednodušit. Dokážu si tento systém představit i u voleb prezidenta. Hlavní je zjednodušit volby pro občany. Stav, kdy jdeme k urnám za rok šestkrát, začíná být nejen nepraktický, ale i neúnosný a až nebezpečný.