Hledá se český Corbyn. Nebo spíš Fico?
Filip OutrataČeská sociální demokracie prošla otřesem. Představuje pro ni ale výraznou příležitost k oživení a zaujmutí nového směru. Je řešením odchod do opozice, sázka na výraznou osobnost nebo důsledná restrukturalizace?
Sněmovní volby měly své vítěze i poražené. Tím, kdo prohrál nejvíc, byla ale bezesporu sociální demokracie. Žádná jiná strana se nepropadla na třetinu předchozího zisku. Příčiny dramatického propadu byly, jsou a budou analyzovány. Zároveň s hledáním příčin se téměř hned po ohlášení volebních výsledků začalo živě diskutovat o tom, kam by se ČSSD měla vydat, aby se dostala ven z krize. Jaký obraz zatím tyto hlasy ukazují a jaké vyhlídky pro sociální demokracii naznačují?
Do opozice a s novým vedením!
Velmi záhy po volbách, hned druhý den poté, vznikla petice žádající odchod ČSSD do opozice. Podobné hlasy se ozývaly i z krajských organizací (například Vysočina) a od některých představitelů strany, třeba od hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, starosty Ostravy-Poruby Petra Mihálika nebo předsedy Senátu Milana Štěcha.
Že strana směřuje do opozice, potvrdili o něco později i volební lídr Lubomír Zaorálek a stranický předseda Milan Chovanec. Jsou ale i jiné pohledy. Expředseda Jiří Paroubek, který se po šesti letech vrací do ČSSD, zvažuje přínosy pokračování dosavadní koalice. Zdá se nicméně, že jsou to ojedinělé hlasy.
Společně s požadavkem odchodu do opozice zaznívají výzvy k odchodu celého stranického vedení, tedy celého Politického grémia, v současnosti čtrnáctičlenného orgánu zahrnujícího předsedu, místopředsedy, předsedy poslaneckého a senátorského klubu a europoslanců, premiéra Sobotku, předsedu Senátu Štěcha, předsedu Ústřední kontrolní komise Váňu a ekonomického ředitele strany Martina Starce. Má se tak stát na sjezdu, který se pravděpodobně bude konat v dubnu. Podle brněnské organizace ČSSD se má předseda strany volit přímo.
Úřadující předseda Chovanec je také pro přímou volbu předsedy a navrhuje, že do čela strany by mohl být zvolen i nestraník. Podle platných stanov ale mohou na post předsedy místopředsedů kandidovat jen ti, kdo jsou již alespoň čtyři roky držiteli stranické legitimace.
Princip, podle něhož záleží do velké míry na počtu let strávených ve stranickém dresu, je v ČSSD rozšířený už od úrovně místních organizací. Aktuálně stanovy neumožňují zvolení například hejtmana Vysočiny Jiřího Běhounka, který není členem ČSSD, ale ani plzeňského hejtmana Josefa Bernarda, který je členem teprve od roku 2015.
Je tedy otázka, nakolik bude vedení zvolené na dubnovém sjezdu (pokud se nakonec nebude konat o něco dřív) skutečně nové. A i pokud bude nové nejužší ústřední vedení (předseda a místopředsedové), ani zdaleka to nemusí platit o krajské úrovni. Odstoupit by podle jeho předsedy Miloslava Ludvíka mělo vedení pražské ČSSD. Naopak na Vysočině krajská konference zvolila staronového předsedu Petra Krčála a pochválila se za nejlepší výsledek ze všech krajů.
Ten nejlepší výsledek činil 9,37 procenta (v roce 2013 to bylo 23,01) a vysočinská ČSSD skončila tak jako ta celostátní šestá, jen velmi těsně před sedmými lidovci. Přesto se podle krajského předsedy Krčála strana jako celek sice nachází v hluboké krizi, ale „tady na Vysočině má pevné a zdravé jádro“. Bude míra sebereflexe v dalších krajských a okresních organizacích na podobné úrovni? Na tom do velké míry záleží další vývoj v ČSSD.
Hledá se český Corbyn. Nebo spíš Fico?
Výzva „Lepší ČSSD je možná“, jejímž prvním počinem byla zmíněná petice za odchod ČSSD do opozice, vyzývá k obrodě strany po vzoru britských labouristů vedených Jeremym Corbynem. Deklarovaným cílem signatářů je „přeměnit českou sociální demokracii v silné sociálně demokratické hnutí schopné čelit nástupu vlády oligarchů, nebezpečnému populismu a pravicovému radikalismu.“
To je důležitý a vlastně jediný skutečně sociálnědemokratický cíl a je dobře, že ho nově vzniklá platforma formuluje a předkládá. Otázkou ovšem je, nakolik je v dnešní, a vlastně již dlouhodobé, situaci ČSSD takovýto cíl dosažitelný. Rozhodně je ale potřebné se o něco takového alespoň pokusit. Záleží na tom, kolik sociálních demokratek a demokratů na všech úrovních se bude angažovat a pokusí se aktivně za tuto vizi zasazovat. Vzdávat se předem rozhodně nemá smysl.
Jinou otázkou ovšem je, jak najít českého Corbyna, osobnost, která by novému směru dala tvář. Je v dnešní české sociální demokracii někdo alespoň vzdáleně podobný? Někdo, jehož levicové zaměření by bylo uvěřitelné, podložené mnohaletým úsilím, neúnavnou prací v pozici outsidera? A nabízí se ještě další, nepříjemná otázka: má vůbec smysl hledat českého Corbyna? Není pro úspěch ČSSD lepší a realitě přiměřenější cestou hledání českého Fica?
Jeremy Corbyn v čele Labour Party zatím jedny volby prohrál (byť s výsledkem lepším, než se očekávalo). Robert Fico v českým poměrům mnohem podobnější společenské realitě vyhrál už čtvery parlamentní volby za sebou. Dnes, s ohledem na výsledek českých voleb a dlouhodobou situaci v Polsku a Maďarsku, mohl předseda slovenské sociální demokracie označit Slovensko za proevropský ostrov ve střední Evropě.
Analytik sociální demokracie Oto Novotný se domnívá, že ČSSD nepotřebuje lídry Ficova formátu (byť Fica nehodnotí zdaleka negativně), ale spíš typu Corbyna nebo Bernieho Sanderse. Obecně takové lídry, kteří stojí „v čele sociálních demokracií, jež nemusí být momentálně volebně nejúspěšnější, ale neustupují, nelavírují před politickým svinstvem.“ Takové, kteří dokážou prosazovat tradiční sociálnědemokratické hodnoty, přejímají program kulturní levice a „dokážou statečně čelit nacionalistickým a xenofobním pokušením“.
Zní to ušlechtile a zásadově, ale vtírá se otázka, zda takový postoj až příliš nepřipomíná osud Zelených v letošních českých volbách. Pokud někdo z lídrů našich politických stran byl svým zásadově levicovým postojem lídrovi britských labouristů blízko, byl to dnes již bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický. Jako osobnosti nejpodobnější Corbynovi v řadách ČSSD navíc Oto Novotný jmenuje trojici Sobotka, Dienstbier, Štěch, což je i podle něj samého „zoufale málo“.
Čekat na zachránce zvenčí nestačí
Jednou z nadějí na nový vzestup ČSSD je pro mnohé šéf největší odborové centrály v zemi Josef Středula. Středulovi se nepochybně podařilo vtisknout českým odborům novou, mnohem lákavější a přijatelnější tvář, a především zvýšit povědomí o tom, že a proč jsou odbory ve společnosti důležité. I sama ČSSD se k odborům uchýlila již před volbami, když v bezradnosti převzala heslo středulovské ČMKOS „Konec levné práce“ jako svůj stěžejní volební slogan.
Středula by skutečně mohl přinést do stagnující ČSSD potřebnou dynamiku a dát jí novou, přitažlivější tvář. Není jisté, zda by o vedení sociální demokracie měl zájem, je ale v každém případě dobré uvažovat o něm jako o jedné z reálných alternativ. Mnoho dalších možností se totiž jak se zdá nenabízí. Není k dispozici ani všeobecně uznávaný levicový intelektuál — jakási obdoba Petra Fialy na levici. Svého času a zřejmě i dnes by jím mohl být Jan Keller, který by pravděpodobně dokázal oslovit část příznivců ČSSD přecházejících k ANO či SPD. Pro jiný typ voličů by naopak byl jen těžko přijatelný.
S jistotou je možné říci, že čekat na spasitele zvenčí sociální demokracii nezachrání. I zmíněný Petr Fiala dokázal konsolidovat ODS jen díky tomu, že se zcela nerozložila, a dnes se může prezentovat jako příklad stabilní, tradiční demokratické strany. Povede si ČSSD při příštích sněmovních volbách alespoň stejně úspěšně? Může samozřejmě dopadnout i výrazně lépe, ovšem pouze za předpokladu, že na všech úrovních, počínaje tou nejnižší místní, v ní zůstanou věrohodní a aktivní sociální demokraté.
Osobnost zvenčí v čele strany sama o sobě ČSSD z krize nevyvede, a pochopitelně ani ti její představitelé, kteří se dnes stylizují do role disidentů utlačovaných Bohuslavem Sobotkou a jeho vedením a hlásí se o podíl na vedení strany, jako bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola. Pokud česká sociální demokracie nebude živá, nepomůže jí už vůbec nic. Snad se otřes z nynějšího dramatického propadu skutečně stane příležitostí k oživení.
A teď vážně: otázka, které mě na pana Outratu napadla:
Kdybyste se hypoteticky nyní rozhodl pokusit se pomoci po volebním výprasku straně vstupem do aktivní politiky, dali by vám spolustraníci šanci?
Ale abych na vážně míněnou otázku také vážně odpověděl: samozřejmě jako člověk nějak politicky aktivní si kladu otázku, jak bych asi uspěl třeba v poslanecké či ministerské roli já.
A zároveň se sám sebe ptám i na to, zda bych byl ochoten vyměnit život neznámého soukromníka za tuto poloveřejnou existenci s omezeným soukromím, vystavenou tolika rozmělňujícím vlivům. Nebylo by to jednoduché rozhodování.
Giovanni Medici sice například přijal kněžské svěcení až po zvolení papežem, ale kardinálem byl od sedmnácti, to tehdy šlo, když jste měli vlivného tatínka.
Moc dobrá volba to asi nebyla, formát na to, aby se vypořádal s Lutherem, asi Lev X. neměl.
Ale řeknu jedno jméno, které je pro mnohé stále červeným hadrem. Měl jsem jedno období, kdy jsem koketoval s úvahami o volbě ČSSD. Poté, co strana však odmítla zvolit tohoto člověka byť jen místopředsedou, moje koketování s těmito úvahami skončilo. Tehdy jsem to taky tady v DR otevřeně komunikoval - a se zlou jsem se potázal.
Celá situace vyvrcholila nedávno, kdy Sobotka tohoto člověka zradil a na nátlak "jistých kruhů" ho vyhodil z vlády, přestože mu byl za mnohé osobně zavázán.
Tímto člověkem je samozřejmě Jiří Dienstbier.
20-30% hlasů má šanci získat jen český Fico. Ale k tomu je delší cesta, odhaduji až tak druhé volby z následujících.
Jiří Dienstbier má problém se sebereflexí a jako sebenekritický i neschopný politik nemá budoucnost ani pro soc. dem., ani pro nic jiného.
Jsou tu ale skutečnosti, které nemluví v jeho prospěch. Předně nemá zdaleka tak širokou podporu ve veřejnosti, jak by bylo záhodno. V prvním kole prezidentské volby 2013 získal coby oficiální kandidát ČSSD něco málo přes 16 procent. Není to úplně málo, ale není to ani nějak výrazně dobrý zisk. Od té doby podle mě ztratil, a to nejen proto, že ho premiér Sobotka vyhodil z vlády. Nevýrazný byl - podle mne - i jako ministr, a byl ve vládě docela dlouho.
Navíc si Dienstbier v ČSSD nikdy nevybudoval širší podporu. Kdo si dnes vzpomene na iniciativu Živá sociální demokracie, která vznikla v době, kdy byl jestli se nepletu JD ještě místopředsedou. Byl to pokus něco v ČSSD změnit, ale vyzněl zcela do ztracena.
To samozřejmě nemusí a určitě není jen vina Dienstbiera, ale svědčí to mimo jiné o tom, že zřejmě on není tou osobností, která by dokázala ČSSD rozhýbat a změnit.
Opět jste propásl výbornou příležitost mlčet, pane Ungere.
Samozřejmě, mezi tu partičku bezpáteřních pisatelů ponížených dopisů do Číny a papalášů, kteří protlačili do rady Českého rozhlasu Jandáka, nezapadl.
Dělejte, jak myslíte. Vlastně mi do toho nic není.
Mohu se zeptat - Vy byste ve světle výsledku posledních voleb a celkového vývoje v české společnosti viděl případný zisk dienstbierovské ČSSD jako vyšší než byl ten stávající? A o kolik? Jak velké části lidí podle Vás skutečně vadí ty "ponížené dopisy do Číny"? Já se ptám, rád bych věřil tomu, že takováto ČSSD by měla naději, ale jsem v tom skeptický.
Možná je to příliš přízemní, skeptický pohled, ale tak to vidím.
Je možné, že pokud by byl v čele Dienstbier a prezentace ČSSD se podobala Zeleným, byl by zisk ještě menší. Všechno tomu nasvědčuje. Ale úplně jisté to není
Je pravděpodobné, že voliči v prezidentské volbě jeho vystupování ad personam vůči M. Zemanovi už tehdy ocenili, zajisté více než např. jeho stanovisko k problému s Lety. Je to opravdu tak: co je pro některého "našince" chucpe, to je pro pět jiných "jen houšť a větší kapky".
Osobně se domnívám, že o přínosnosti zvolení J. D. předsedou ČSSD je přesvědčeno méně než 10% členů strany, a i kdyby argumenty přesvědčil některé další, stěží by se to plně promítlo do jejich hlasování.
Já osobně si myslím, že J. Dienstbier by mohl mít šanci, žel, asi spíš v některé individuální volbě, kde by mu jeho potýkání se v ČSSD mohlo být spíš k užitku, na to aby vytáhl stranu z bažiny, má stěží. Nemůžeme si přece myslet, že se s ním strana jednostranně ztotožní, také on by přece musel začít hájit stranu jako takovou. Lidé však prožívají svůj status jako nepotřebu štítu proti těm nahoře, nýbrž níže.
Případné rozhodnutí J. Dienstbiera kandidovat na prezidenta by bylo důležitým testem pro něho i ČSSD.
Okruh možných kandidátů: Kdokoli.
Osobní vlastnosti: Druhořadé.
Zastávané hodnoty: Nepodstatné.
Úkoly a zadání:
1. Pokud možno dostat sociální demokracii přes 10 procent volebního výsledku; případně alespoň:
2. Zamezit pádu pod kritickou hranici 5 procent;
3. V případě nejhorším nedopustit sklouznutí pod 1,5 procent, aby byly peníze aspoň na plat předsedy.
Nicméně, pokud existuje politická strana, která není schopna ze svého středu vyprodukovat alespoň v zásadní míře přesvědčivou vůdčí osobnost, a jestliže teď musí smýčit všechny možné kouty (interní i externí) v zoufalé snaze nějakou takovouto osobnost objevit, pak není možno se vyhnout otázce, jakou reálnou existenční základnu takováto partaj vlastně vůbec má.
Jsem si vědom, že Jiří Dienstbier je u čtenářů a autorů DR poněkud idealizován a glorifikován. Sám jsem ho volil v 1. kole prezidentské volby. Ale domnívám se, že příští úspěšný lídr ČSSD musí umět skloubit názorové proudy uvnitř strany, pokud chceme, aby strana v budoucnu získala více než 15%. Musí být strategickým hráčem. Tahounem. Měl by mít určitou noblesu, pokud možno charisma a nadhled. Jeho narcistické rysy by měly přispívat k tomu, že se stanem lídrem a mluvčím přirozených voličů levice, nikoli aby vytvářely zbytečné konflikty v jeho okolí. Takový lídr by si měl umět nechat poradit. Měl by to být také člověk, který již úspěšně něco dokázal řídit, uspěl např. v ministerském rezortu. Nic z toho, bohužel, Jiří Dienstbier nemá a neoplývá tím.
Je pravda, že neprohrál volby, tak jak se čekalo, ale T.May se ukázala jako někdo, kdo volební kampaň neumí dělat. Corbyn vyzávorkoval Brexit. Část lidí ho volila protože chtěla pryč z EU, část lidí ho volila z opačných důvodů. Jedna polovina spláče nad výdělkem.
Británie má problém s nerovností, horizontální i vertikální. Životní úroveň je pod úrovní roku 2008, většina nových pracovních míst je velmi prekérní.
Corbyna volila mládež. Ta má problém. Ohromné dluhy za studium, půjčky měly být na nízký úrok, přišla změna.
Práce je nejistá, bydlení drahé.
Pokud Británie skončí mimo EU, ekonomika dostane zabrat, nebude na programy.
Už po volbách Corbyn couval ze slibu, že smaže dluhy za studium.
U nás je pořád studium zadarmo, bydlení v Praze je v poměru k platu možná horší než Londýn, ale mimo Prahu, a možná Brno, to jde. Tedy nebude tu voličská základna.
Plus Corbyn chce návrat do minulosti, tudy cesta nevede. Stará řešení nebudou fungovat.
Samozřejmě, osobní sympatie nebo antipatie hrají velkou roli, ale troufám si tvrdit, že to by nebyl Dienstbierův problém, protože charisma nepochybně má. V okamžiku, kdyby za ním stála sjednocená, nerozhádaná strana, která by ho podporovala, a jejíž další představitelé by mu nemydlili schody při každé příležitosti, by to vypadalo úplně jinak. To by se ale strana taky musela s některými lidmi zřejmě bohužel nekompromisně rozloučit, aby dále neškodili. Myslím, že veřejnost by to ocenila.
Dienstbier je ale samozřejmě jenom jedna z možností, podle mě výborná, ale ne jediná. Z těch dalších mě ale opravdu nenapadá nikdo, kdo by byl takto známý a zkušený. To by pak musela být nová tvář, a samozřejmě byste to mohl být například Vy, o tom nemám nejmenší pochybnosti.
Dalším novým jménem, které jsem zaznamenal, je Radim Hejduk z Idealistů. Neznám ho vlastně vůbec, jenom ho dávám k úvaze.
Nemělo by se ostatně řešit jenom jméno předsedy, ale i všech místopředsedů. Nový předseda by měl mít spolupracovníky, ke kterým má stoprocentní důvěru, a se kterými bude vytvářet jednotný tým.
Jsou dvě východiska. Buď se budeme snažit reformovat český politický systém a myšlení o něm, nebo skončíme konstatováním, že AB je gauner a do vlády s ním nesmí nikdo jít. Ale s tím druhým si dlouho nevystačíme.
Sice se účastnil Lánské schůzky, ale nikdy o ni nelhal, postavil se za to a následně dokázal zvítězit v tajných volbách o funkci předsedy poslaneckého klubu. Potom se této funkce vzdal. Z pozice předsedy Ústavně-právního výboru PS vykonal skutečně záslužnou práci ohledně služebního zákona. Oproti němu J. Dienstbier svou práci na ministerstvu nedokončil. Tejc má čistý morální profil stejně jako Jiří Dienstbier, nikdy se nezapletl v žádné korupční kauze. Ale obávám se, že návrat do politiky nemá zapotřebí, je ceněným odborníkem i mimo politiku.
Sám jsem byl svědkem toho, jak odborníci na problematiku služebního zákona chválili J. Tejce jako jednoho z nejkompetentnějších a nejaktivnějších politiků v této věci, z jiných stran jsem slyšel o tom, že je nesmírně osobně slušný. Je podle mě velice smutné, a je to příznak hloubky krize ČSSD, že takovíto lidé z ní odcházejí, v případě Tejce zřejmě definitivně (?).
J.Dienstbier má přednosti, které jsem popsal výše. Zároveň podle platí i některé negativní rysy, které popsal pan Unger. Například si myslím, že Dienstbier neumí dobře jednat s lidmi, což je v politice velký handicap. Vždycky jsem se divil tomu, jak pramalou podporu měl i ve své vlastní, pražské organizaci. To samozřejmě není jen jeho vina, ale z jisté části ano. Kdo chce v politice vydržet, nesmí podle mě tohle zanedbávat. To nejčastější, co jsem o JD slyšel říkat, je že je "sólista". Může to být i výraz odporu k silné osobnosti, která se nějak vymyká a proto se ji ti ostatní snaží vystrnadit, ale asi v tom je i odraz něčeho z jeho osobních vlastností. Je to škoda, Dienstbier podle mě do vedení ČSSD patří.
Zaorálek např. v Respektu prohlašuje, že socdem měla být ještě tvrdší k migrantům, EU atd. Fuj, ještě že jsem tenhle nahnědlý spolek letos nevolil...
(Já bych vás za předsedu bral všemi 10)
Lubomír Zaorálek po volbách řekl, že jedno z jeho velkých poznání z těchto voleb je, že se na kampani musí pracovat celé volební období.
Bývalý výrazný a známý poslanec ČSSD Michal Kraus v jednom rozhovoru řekl:
"Bohužel jsem takový propad očekával. Rozhodně není hlavním viníkem volební kampaň nebo činnost vlády. Je to hlavně tím, že sociální demokracie opustila veřejný prostor. A to už minimálně čtyři, možná i osm let zpátky. Kdy zejména poslanci, senátoři, krajští představitelé přestali pracovat v terénu. Vznikla jakási mylná představa, že pokud budeme naše voliče zahrnovat úspěšnými makroekonomickými ukazateli, že nás budou volit. Přispělo k tomu i to, že lidem se v zásadě daří dobře. Když Franta z Horní Dolní bude číst, že průměrná mzda vzrostla o tolik a tolik, on však bude z nějakého důvodu nespokojen s tím, jak žije, a poslance, senátora či jakéhokoliv jiného představitele strany tam neuvidí, tak se začne poohlížet po někom jiném. Hlavním viníkem je dlouhodobá pasivita sociální demokracie ve vztahu ke svým voličům v terénu."
A doplnil, že za časů začátků Miloše Zemana jako předsedy, kdy bylo ve sněmovně 16 poslanců ČSSD, měli až 300 (!!!) výjezdů ročně na různé akce, besedy atd.
Miloši Zemanovi se musí nechat, že on je největší český guru přímého kontaktu politiků a voličů, věděl to už tehdy a názor nezměnil ani co je prezidentem a vytrvale celé funkční období objíždí republiku.
Je v ČSSD ještě dost lidí ochotných k takovému nasazení?
Jedním z důvodů je zklamání mnoha členů z toho, jak sociální demokracie (ne)funguje, vidím to na tom, jak noví a zpočátku celkem nadšení členové přicházejí a pak zase někam mizí. Vedení v tomto nejde příkladem, to je pravda. Sobotka je sice slušný člověk, ale tuhle činnost v terénu zanedbával, zatímco Zeman ji dělá naplno i poté, co byl zvolen prezidentem.
Jestli je v ČSSD dost lidí ochotných k takovému nasazení, je těžké říct. Jenom ti "dole" to ale svou aktivitou nevytrhnou, když ti nahoře budou chtít pokračovat jako dosud.