Pavel Fischer vyhlásil kandidaturu do Senátu v obvodě Praha 12. Stalo se tak v předvečer 70. výročí komunistického puče z roku 1948, a proto přitom neopomněl zdůraznit, že „je únor“. Tento symbolický moment stvrzuje význam takového rozhodnutí právě v současné době.

Nejsou to ještě ani dva měsíce, co tento bývalý velvyslanec České republiky ve Francii skončil na třetím místě v prvním kole přímých voleb prezidenta se ziskem 10,23 procenta hlasů. Již před Pavlem Fischerem přitom stihl vyhlásit kandidaturu i další prezidentský kandidát Marek Hilšer, jenž skončil se ziskem 8,83 procenta na pátém místě. O kandidatuře poraženého z druhého kola Jiřího Drahoše se spekuluje.

Ještě zajímavější skutečností než samotné senátní kandidatury neúspěšných prezidentských uchazečů je potom skutečnost, kterou již před vyhlášením ambice usednout v horní komoře veřejně deklaroval právě Pavel Fischer: v dalším období prý hodlá sehrávat roli „stínového prezidenta“. Co taková role zhruba znamená? Mohli bychom si ji představit jako ambici vstupovat do politického diskursu s podobnými tématy, ke kterým se vyjadřuje úřadující prezident republiky, zaujímat k nim alternativní postoje a stanoviska a v neposlední řadě být i připraven ucházet se o post hlavy státu nejen v příštích volbách v řádném termínu za pět let, ale v případě nutnosti i kdykoliv v mezidobí.