↗

Země s formálně povinnou volební účastí zde červeně (všeobecná) a modře (pouze pro muže). Žlutou státy, které povinnou volební účast opustily. Grafika WmC

Hlasuj pro koho chceš, nebo třeba jen prázdnou obálkou; hlasovat ale musíš, jinak hrozí sankce. Institut známý jako povinná volební účast či volební povinnost dosud uplatňuje velká část světa: vedle totalitních států i většina demokratické Jižní Ameriky nebo například Austrálie.

V Evropě ovšem se zdá být povinná volební účast spíše už věcí historie. Ze států, které ji praktikovaly, ji v minulých dekádách zrušily Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Nizozemsko a jako poslední v roce 2017 Kypr.

Platí doposud — s výjimkou státečků jako Lucembursko či Lichtenštejnsko a švýcarských kantonů — v Řecku, v Belgii, v Itálii, na Maltě a v Bulharsku. Jak ale ukázala srovnávací analýza médií z daných zemí zpracovaná v rámci projektu PULSE, v žádném z těchto států se už nevynucuje, i když by podle zákonů mohla.

„V Řecku jsou zákony nejtvrdší (…) Volební neúčast zde lze trestat i rokem vězení. Řecká ústava totiž vnímá hlasování ve volbách jako jeden z pilířů demokratického systému. Ve skutečnosti však těžko dohledat z posledních dekád případ, kdy by byl někdo jakkoliv postižen,“ shrnují řecké noviny Efsyn.

„V Belgii hrozí za neúčast teoreticky pokuta od 25 do 50 eur. Při opakované neúčasti pak 50 až 125 eur. Pokud občan vynechá volby více než čtyřikrát za patnáct let, může být o volební právo za trest připraven, a to na deset let. Během dané doby také by také neměl mít možnost zastávat veřejnou funkci,“ připomíná belgický web Het Laatste Nieuws, avšak rovněž s dodatkem, že ani v Belgii se sankce neuplatňují.

„(Belgické) volební komise evidují, kdo neodvolil. Po půl roce jsou ale příslušné soupisy zničeny,“ uvádí ve svém vyjádření pro španělský El Confidencial belgické ministerstvo spravedlnosti.

Celkový efekt a bulharská výjimka

Podle monitoringu švédského Mezinárodního institutu pro demokracii a demokratické volby (International IDEA) zvyšuje institut volební povinnosti účast v průměru o 14 až 18 procent. Přímo Belgie je pak vysokými volebními účastmi proslulá. V posledních volbách do Evropského parlamentu zde například hlasovalo 89 procent procent oprávněných voličů. V českých zemích to bylo 29 procent.

Politologové se ovšem shodují, že účast ovlivňuje i řada dalších faktorů, a především: povinná účast neznamená automaticky informovanější rozhodování.

Jedinou výjimkou z evropského trendu je Bulharsko, které povinnou volbu nově zavedlo. Stalo se tak v roce 2016. Již o rok později ale bulharský ústavní soud zneplatnil všechny sankce, které se k volební povinnosti vázaly. Dnes tedy v Bulharsku povinná volba platí, ale je čistě formální. Účast u posledních parlamentních voleb v zemi byla ostatně jednačtyřicet procent.

„Povinná volební účast funguje tam, kde má tradici, anebo kde je silný stát, schopný a ochotný vynucovat sankce. Také záleží na povaze daných sankcí a na kredibilitě, jakou má daný stát u svých občanů,“ uvedl pro El Confidential Ignacio Lagos, profesor politologie z barcelonské University Pompeu Fabra.

Článek vznikl v rámci projektu PULSE, evropské iniciativy na podporu přeshraniční novinářské spolupráce. Na textu se podílely španělský El Confidencial, řecký Efsyn, bulharský Mediapool a belgický Het Laatste Nieuws.