Ti, kdo nepůjdou volit

Jiří Pehe

Ti, kdo v druhém kole nepůjdou volit, pomáhají ke zvolení vítězi voleb. Dvoukolový většinový systém volby ale volá spíše po taktickém rozhodnutí volit proti tomu kandidátovi, který mi nesedí více.

Když k volbám nepřijde zhruba 40 procent lidí, lze to vysvětlit jejich celkovou apolitičností, nebo naopak silným znechucením z politiky, nebo prostě jakýmsi demokratickým deficitem v jejich myslích. Občas to může být naopak i výraz obecné spokojenosti s politickou situací, což se ovšem na českou společnost dá jen těžko aplikovat.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Když ale svoji neúčast ve volbách dopředu ohlašují některé osobnosti veřejného života, které jsou politicky jinak velmi aktivní, je to na pováženou. A přesně to se děje před druhým kolem prezidentské volby v České republice.

Některé známé osobnosti, ba někteří neúspěšní prezidentští kandidáti v prvním kole, oznamují, že si mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem nemohou vybrat, a proto se druhého kola nezúčastní. To je na pováženou.

Dvoukolový většinový systém je totiž nastaven tak, že do druhého kola se často probojují kandidáti, které v prvním kole nevolila třeba více než polovina voličů. Těm samozřejmě nikdo nemůže upřít právo v druhém kole nevolit, ale měli by mít na mysli, že svoji „nevolbou“ nakonec pomohli zvolit toho, kdo zvítězí.

I kdyby jim kvůli zklamání z výsledků prvního kola, v němž neuspěl jejich kandidát, bylo tisíckrát jedno, kdo vyhraje v druhém kole, tedy, abychom byli konkrétní, zda se příštím českým prezidentem stane Miloš Zeman a Karel Schwarzeneberg, ukazují svým postojem buď neobyčejný relativismus (oba kandidáti jsou stejně špatní), nebo neobyčejný absolutismus (jen jeden kandidát byl vhodný, ten ale neuspěl v prvním kole).

Je lehké vyjmenovat všechny nedostatky Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga.

O tom prvním lze říct, že je to populista, který se v minulosti dopustil jistých excesů proti řádnému fungování demokracie, když uzavřel mocenský kartel zvaný opoziční smlouva s Václavem Klausem. Je to člověk mstivý, který bude přímo i nepřímo likvidovat své politické protivníky ve své bývalé straně, sociální demokracii.

Je to politik zahleděný sám do sebe, pro něhož, stejně jako pro Václava Klause, bude prezidentství především zrcadlem vlastní velikosti. Je to člověk obklopený velmi nevábnou a neprůhlednou politickou družinou. Jako prezident bude, podobně jako Klaus, natahovat ústavu a zkoušet, kam až může zajít v aktivistickém přístupu vůči vládě.

Schwarzenberg je politik, který se sice vykresluje jako následovník Václava Havla, ale v ochotě dodržovat určité principy Havlovi nesahá ani po kotníky. Je to politik, který mnohokrát vyhrožoval odchodem z vlády kvůli určitým pro něj prý nepřijatelným skutečnostem (účast Jiřího Čunka ve vládě Mirka Topolánka nebo euroskepticismus Petra Nečase), ale nakonec na svoje deklarované principy zapomenul.

Pravdu má jeho protivník, když zdůrazňuje, že Schwarzenberg je politik spoluodpovědný za asociální politiku současné pravicové vlády i za politická „monstra“ typu Miroslav Kalousek. Zároveň mu lze vyčíst, že symbolizuje jisté aspekty české minulosti, které by společnost usilující o modernost měla nechat za sebou. V neposlední řadě nelze přejít mávnutím ruky ani skutečnost, že prezidentský kandidát Schwarzenberg je produktem jistého typu politického kýče, který si stvořila část „kulturní fronty“.

Ve výčtu záporů spojených s oběma kandidáty by se dalo pokračovat. Oba mají ovšem také pozitivní stránky.

Zeman, navzdory svému ohýbání demokratických pravidel s pomocí opoziční smlouvy, pomohl zemi ke splnění kritérií pro vstup do Evropské unie. Jeho vláda úspěšně zprivatizovala velké banky, které Václav Klaus potřeboval v rámci svého bankovního socialismu ponechat coby dojné krávy novodobých „podnikatelů“ pod kontrolou státu. Zeman také neváhal jít do střetu s Klausem kvůli znárodnění IPB. Obecně byla jeho ekonomická politika úspěšnější, než ta Klausova.

Schwarzenberg se zase dlouhodobě zasazuje o lidská práva, jakkoliv mu mohou oponenti vytknout, že je v tomto ohledu poněkud selektivní. Jeho postoje v zahraniční politice jsou dlouhodobě srozumitelné a nepopulistické. Lze mu vytýkat, že je bohatý, nebo dokonce, že zbohatl s pomocí pro někoho nespravedlivých restitucí, ale zároveň na něm přímo neulpívá podezření z korupce. On i Zeman jsou a byli dosti „shovívaví“ ke korupci ve svém okolí, ale Schwarzenberg možná přece jen o něco méně než Zeman. Schwarzenberg má, ať už právem či neprávem, též dobrou mezinárodní reputaci. Byl by prezidentem „zahraničním“, který by nechal navzdory svému mandátu z přímé volbě vládu a domácí politiku obecně na pokoji.

K jeho pozitivům lze paradoxně přičíst i skutečnost, že v situaci, kdy nemáme s prezidentstvím vzešlým z přímé volby, jakož i s volbou samotnou, ještě dost zkušeností, by byl vzhledem ke svému stáří i zdravotnímu stavu nejspíše prezidentem jen na jedno období.

Když sečteme pozitiva i negativa obou kandidátů, může se leckomu opravdu zdát, že není z čeho vybírat. Dokonce je možné souhlasit do jisté míry s Jakubem Patočkou, že jde o volbu mezi „dvěma druhy hanby“, z čehož se dá jen těžko vybírat.

Jenže i „hanba“ má svoje odstíny, a je důležité se zamyslet, která „hanba“ je nakonec o něco menším zlem. Navíc, přemýšlení v pojmech „hanby“ je tak trochu lamentování nad nedokonalostí národa a svým způsobem morální soud, jenže politika má také svojí taktickou stránku.

V prvním kole jsem volil Jiřího Dienstbiera. Karel Schwarzenberg byl v mém soukromém pořadí „volitelnosti“ až někde na čtvrtém či pátém místě. Miloš Zeman těsně za ním.

Přesto se nezdá být správné reagovat na postup těchto dvou kandidátů tak, že nebudu volit. Budu volit menší zlo, kterým je pro mě Schwarzenberg — už proto, že není pokračováním Klause jinými prostředky, a že proti němu Klaus i Zeman spustili hnusnou nacionalistickou palbu, která hraje na nejnižší pudy v českém národním povědomí. Řada lidí, kteří nevolili v prvním kole ani Zemana, ani Schwarzenberga, si naopak v druhém kole vyhodnotí svoje preference opačně, a budou volit Zemana.

Ať už se ale „nevoliči“ Zemana a Schwarzenberga v prvním kole rozhodnou v druhém kole volit pro toho či onoho ze dvou kandidátů, je jejich volba více respektu hodná, než rozhodnutí nevolit nikoho, což je nakonec, chtě nechtě, volba pro toho, koho nakonec za prezidenta vyberou ti ostatní.

Osobně bych v druhém kole volil dokonce i v případě, že by se do něj probojovali dva kandidáti, kteří u mě skončili na posledních dvou místech volitelnosti: Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková. Byla by to volba mezi dvěma druhy „hanby“ podstatně intenzivnějšími, než je hanba Zemanova či Schwarzenbergova, ale volil bych Sobotku, protože v případě zvolení Bobošíkové za mé neúčasti v druhém kole bych se intenzivně hanbil sám před sebou.

Jiří Dienstbier nebo Vladimír Špidla přesně vystihli, o co v druhém kole jde. Jsou-li oba kandidáti špatní, ba pro někoho dokonce „hanební“, přece jen je tu ještě pořád něco jako taktická volba. Je možné aktivně volit pro někoho, pokud mi takříkajíc „sedí“, ale je také možné volit pro kandidáta, který mi nesedí, a volit tím proti kandidátovi, který mi nesedí ještě více. A o to v druhém kole půjde především.

    Diskuse
    MN
    January 22, 2013 v 10.4
    Karel Schwarzenberg:
    "Byl by prezidentem „zahraničním“, který by nechal navzdory svému mandátu z přímé volbě vládu a domácí politiku obecně na pokoji. "
    A především proto ho nemohu volit.
    A mj. naši zahraniční politiku v posledních letech považuji za katastrofu.
    MS
    January 22, 2013 v 11.20
    Když někdo neví koho volit, je nedemokratické ho obviňovat.
    Nevím který z nich je schopen provést větší zrůdnost, jestli MZ z vlastní ješitnosti nebo KS z neschopnosti postavit se zlovůli lidí za ním. Musel bych jim vidět do hlavy nebo do budoucnosti. Proto svobodně přenechám rozhodnutí na těch, co mají více jasno. Alespoň příštímu nedobrému prezidentovi nezvýším "mandát" kterým by se mohl ohánět při nepopulárním kroku.

    Osobně ale nechápu novináře, kteří přiznávají, že mají jasno jen omalinko ve prospěch jednoho nebo druhého a přitom mu nahánějí mandát od těch nerozhodných tím, že u nich zbuzují vinu.
    January 22, 2013 v 12.41
    Motivace nevoličů
    O lidech, kteří nepůjdou volit píše pan Pehe "lze to vysvětlit jejich celkovou apolitičností, nebo naopak silným znechucením z politiky, nebo prostě jakýmsi demokratickým deficitem v jejich myslích"

    To myslím možné důvody nevyčerpává. V prvním kole lidé volili i kandidáty, o kterých si asi nemysleli, že do druhého kola postoupí. Vyjadřovali tím určitý postoj.

    V druhém kole si řada voličů může říkat, že volba obou je s jejich postoji nesouladná. Zeman je symbolem stylu vládnutí spojeného s dvojkou Klaus-Zeman, Schwarzenberg je zase člen současné vlády a předseda nejpravicovější parlamentní strany. To může být dost silný důvod nevolit ani jednoho pro leckoho, kdo není ani apolitický, ani silně znechucený. Co je to "demokratický deficit v mysli", nevím, ale zní to dost nezdvořile, doufám, že takovou duševní poruchou netrpím.

    Ale když vidím, co vyvádí Klausova kamarila v negativní kampani proti K.S., tak ho možná přece jen budu volit. Abych vyjádřil svůj postoj.
    January 22, 2013 v 12.56
    Pro pana Suchomela
    Vážený pane Suchomele,

    vystihl jste to perfektně a zcela s vámi souhlasím. Také vybírat mezi těmi dvěmi neumím a nechápu, kde přesvědčovatelé pro to či ono menší zlo horující, berou přesvědčení, že jejich zlo je menší.

    Navíc nesouhlasím s názorem autora, že voliči kandidátů, kteří neuspěli v prvním kole odmítají KS a MZ ze zrhzenosti, že jejich kandidát neprošel. Já jsem volil Jiřího Dienstbiera a byl bych asi v druhém kole ochoten volit např. Zuzanu Roithovou, Táňu Fisherovou, Jana Fishera a Vladimíra Franze. Tyhle dva ale ne!

    Přeju vám krásný den
    TT
    January 22, 2013 v 14.51
    Nedemokratické smýšlení
    V normálních volbách je na výběr mezi pro, proti a zdržel se. Náš zákon neumožňuje, abych legitimně vyjádřil svůj odstup - například tím, že vložím prázdným hlasovací lístek a ve výsledcích voleb se pak objeví, kolik lidí smýšlelo stejně.

    Proto je jedinou možností jít nevolit a snížit tak legitimitu kandidátů tímto způsobem. Je smutné, že v zápalu boje za kandidáty či proti nim ztrácíme soudnost a jsme ochotni popírat základní demokratické principy!
    MT
    January 22, 2013 v 15.2

    Pánové Šťastný a Suchomel to řekli i za mně.

    Přesně to jsem očekával.

    Že se najdou citoví vyděrači - už je to tady a není to jen pan Pehe - kteří se zaměří na nás nevoliče, kteří jsou rozhodnutí NEODEVZDAT platný hlas (nebo k volbám nejít) a budou se snažit nám vsugerovat, že je to pomalu "vada" nevolit, že si přece musíme umět vybrat ...

    Nemusíme nic, pane Pehe.

    Jenom umřít až přijde náš čas, jak se říká.

    Já dokonce o něco lépe hodnotím Zemana, ale zemanovská parta mně nebyla zatím schopna vsugerovat názor, že Švarcy je až tak velké zlo, abych musel volit jeho protikandidáta.

    Ani jeden neznamená hrůzu, jaká je plánovitě vyvolávána demonizací toho či onoho jako výsledek práce opačného týmu.

    Přitom banda stoupenců KS je hysteričtější a fanatičtější - nejde jen o zmateného pana Stránského, jehož bolševický výron mě tohoto předsedu českého PEN klubu navždy zhnusil (nedivím se že Dejdar nemohl nějak sám uvěřit, že se mu to nezdá a oceňuju, že reagoval s noblesou, kterou se většinou naopak honosí fandové a fanynky KS).

    Stránský není poslední slovo.

    Jestli je pravda to, že v divadlech a na školách už probíhá nevybíravý nátlak volit Karla (jinak si nezahraješ) - já tomu pořád nemohu nějak uvěřit -tak tlupa havloidních křiklounů a stoupenců KS je mnohem nebezpečnější než jejich protihráči ...

    "Karlistické hysterii" je třeba se postavit na odpor ...

    January 22, 2013 v 16.17
    Proč lidé nejsou schopni vybírat si své kandidáty podle jejich skutků a ne podle jejich řečí? Vždyť není až tak těžké zhodnotit, po kterém z volených politiků tu zůstalo více pozitivního a po kterém více negativního. Současný způsob hodnocení jejich činnosti je jen důsledkem mediálního brainwashingu PR agentur, protože ty vědí, že jinak by jimi protlačovaný kandidát neměl šanci. Levice by se měla této masáži vzepjat a volit toho, kdo dělal sociálnější politiku. To by nemělo být těžké rozeznat.
    JV
    January 22, 2013 v 16.56
    Remíza i pat jsou přirozené stavy
    Vážený pane Pehe,
    stav nerozhodný, remíza, pat, stejný čas obou prvních běžců, apod., to jsou všechno reality světa, v němž je nám dáno žít. Považovat tyto stavy za cosi nepatřičného a přiřazovat jim negativní předznamenání, ukazuje na neúplnost poznání.

    Tvrzení, že ti, kteří nevolí, přispívají k volbě toho, který nakonec zvítězí, postrádá logiku a je nepravdivý. Nikdo přece nemůže vědět, koho by volili ti, kteří nevolí, není-liž pravda?
    Kdyby takové tvrzení bylo pravdivé, museli bychom dopředu znát kdo zvítězí a koho by volili ti, kteří j volbám nepřijdou. Nevíme ani jedno, ani druhé.

    Jinak nic ve zlém, pane Pehe. Vaše články velice rád čtu, vždy se na ně těším a skoro vždy s Vámi souhlasím. Moc Vám děkuji také za tento článek.

    S pozdravem a přáním všeho dobrého
    Jiří Vyleťal
    JS
    January 22, 2013 v 19.55
    panu Tejklovi
    "Stránský není poslední slovo. ... Karlistické hysterii je třeba se postavit na odpor ..."

    Ani to vás nepřesvědčí, abyste šel volit? ;-)

    Já půjdu. Už proto, aby si tito "mediální kouzelníci" uvědomili, že jim ne všechno projde.

    Jinak souhlasím s tím, že na tom nevolit není nic špatného, a může to být dokonce racionální; a bylo by možné to ukázat jednoduchým experimentem.
    January 23, 2013 v 8.48
    Už jsem to psal, i nevolba presidenta je stejně volbou. Je menším zlem nevolit žádného kandidáta, protože volič by se jejich volbou postavil proti svému svědomí, nebo potlačit své svědomí na úkor pragmatičnosti a tím nesobecky pomoci druhým zastavit devastační neoliberální revoluci? Neplatí pořád heslo "kdo nevolí, volí zlo"?
    + Další komentáře