Toto REFERENDUM není volbou pro Jednotnou kandidátku Národní fronty, i když se tak mnozí zhrzení voliči nepostupivších kandidátů tváří. Volby považuju za projev demokracie, její hlavní nástroj. Budeme-li se svého práva volby takto lehce vzdávat, můžou někteří lidi chtiví moci nabýt oprávněného dojmu, že lid už unavilo rozhodovat o svém osudu, a tohoto břemene jej zbaví. Zeman s Klausem již prostřednictvím koaliční smlouvy názorně předvedli, jak se také dá nerušeně vládnout.

Znáte to, kdo se nedokáže poučit ze své historie... Nebo si snad myslíte, že máme na věky zaručeno, že bude při volbách vždy z čeho vybírat? Já jsem vděčná za jakékoliv "menší" či "větší" zlo, protože je to ještě stále VOLBA.

Nevolit bylo hrdinství za komunismu. Dnes je potřeba hrdinů "všedního dne", kteří nejen zvolí, ale také hlídají, jak se zvolení chovají.
Kdo se vzdal svého hlasu při volbě - nezasáhl do rozhodování. Co jste nepomáhal rozhodnout, nemáte právo hodnotit. Výsledek volby - rozuměj zvoleného kandidáta - tím ztrácíte právo kritizovat. Skutečně jste odhodlán 5 let mlčet?

Se závěrem předchozího příspěvku tak docela nesouhlasím (anebo ho nechápu). Odkudpak se vzala zásada "Co jste nepomáhal rozhodnout, nemáte právo hodnotit."? Připadá mi to absurdní. Běžně snad v desítkáchj případů denně hodnotím, co jsem nepomáhal rozhodnout. - Když budoucí prezident udělá něco hloupého, doufám, že to dokáží zhodnotit (a zkritizovat) lidé se zájmem o správu věcí veřejných, kteří volili jeho i jeho protivníka. I ti, kteří nevolili ani jednoho z nich. Nehodlám příštích pět let mlčet - nevidím k tomu pražádný důvod.

Samozřejmě, názor si můžeme dělat na cokoliv, ale uvědomte si, že jste v pozici 3. strany, tedy jakého si poradce, někoho, kdo do rozhodování nezasáhl, nepřevzal odpovědnost. Jaký máte v tu chvíli mandát "odvolávat", když jste nedosazoval? Vaše hodnocení ztrácí na legitimitě, kterou přirozeně mají přímí účastníci. Řekla bych skoro, že jste v pozici "jedna paní povídala" či "chvíli stál, již stojí opodál".

Tato zásada tu byla vždycky. Praktický příklad: Manželé vybírají postel. "Tak jakou, tuhle, nebo tuhle?" ptá se žena. "Jakou chceš, miláčku," odpoví muž. Doma ale zjistí, že není dost široká a pohodlná, a stěžuje si ženě. Co mu asi na to žena může odpovědět? "Teď jsi chytrý."
Což je podle mě horší urážka, než kdyby mu řekla: "Cos vybral, to máš."

Ano, kritizovat budou Ti, co se v prezidentovi zklamou, i ti, kteří to o něm říkali od začátku. Ale pokud se do diskuze zapojíte i Vy, coby nevolič, čeká Vás, podle mého názoru, nepříjemná, konverzace asi tohoto typu:

"To je vůl."
"To je, korunovanej."
"A toho já tenkrát volil, takže jsem vůl taky / ještě že jsem ho tenkrát nevolil. A koho jsi volil Ty?"
"Já ani jednoho."
" ... "

Necítíte, že v té partnerově zámlce je obsažena určitá nedůvěra? Možná si o Vás pomyslí, že jste jen mluvka, co "kecá, ale skutek utek", že jste alibista. Obávám se, že o Vaše upřímné důvody, které Vás dovedly k rozhodnutí volby se neúčastnit, se zajímat nebude.

Ale stejně jako Vy doufám, že toto referendum otevřelo lidem oči, a ať už to dopadne jakkoliv, budou se o svého nového prezidenta zajímat stejně podrobně, jako když ho volili (či nevolili).

Zdraví

Lenka Jandáková

Vážená paní Jandáková,

nezlobte se ale vaše argumantace trochu skřípe. Říkáte, že pokud nebudu volit, nebudu mít právo kritizovat zvoleného prezidenta. A pokud budu volit ale mnou volený kadidát zvolen nebude také nebudu mít právo nového prezidenta kritizovat?
Volbou říkám, že chci kandidáta A, nechci kandidáta B. Nevolbou říkám, že nechci A ani B.

Přeji vám hezký den...

Dobrý den, pane Šťastný,

že ten, kdo zvolí nezvítězivšího kandidáta, kritizovat nesmí, to jsem nenapsala, to mi kdyžtak odcitujte místo, kde jste to takto pochopil. Bude ho přeci logicky kritizovat dál:).

Tato volba může mít jen jeden výsledek, buď A, nebo B. Není žádná třetí možnost ani A, ani B. I Vaše nevolba rozhoduje, hypoteticky dáváte půl hlasu A, půl hlasu B. Odborníci na volební počítání výsledků by to vysvětlili lépe, jak můžou nevoliči rozhodnout výsledek.
Autor článku píše, že volební (ne)účast může poznamenat legitimitu mandátu vítěze a napomoci např. médiím ke snadnějšímu kritizování, když se bude chovat nevhodně. I když byl Václav Klaus na první příčce v oblíbenosti politiků, stejně ho média kritizovala, o to bych se nebála. V současné době nemáme páky, jak zvoleného prezidenta před koncem funkčního období odvolat (pokud nespáchá vlastizradu či tak něco). Ovšem odejít může sám, to však bude záležet na síle společenského tlaku až v té dané chvíli (viz německý prezident obviněný z korupce).
Je to jako s maturitou, všichni se zajímají, jestli ji máte, ne "za kolik" (myšleno součet známek). Proto říkám, pojďme volit, ať se do kritiky jeho činů můžeme pořádně opřít:).

Zdraví

Lenka Jandáková

Chtěla bych se se vyjádřit k otázce, co je při volbách morální a co ne, a sice tak, že morální je v tomto případě to, co konkrétní člověk jako morální sám cítí a uznává. Tyto volby nejsou o morálce, jsou jen o tom, zda bude zvolen ten či onen kandidát. Nerozhoduje v nich morálka ani víra, nýbrž skutky – čili samotný akt vhození lístku do urny a celkový počet lístků pro toho nebo onoho. Rozhodne celkový počet a to je nezvratný fakt!
My nemůžeme momentálně vůbec nic dělat se skutečností, že jsme nuceni vybírat ze dvou kandidátů, z nichž žádný nám nevyhovuje. Na volbách obecně nic fatálního není – my můžeme volební systém změnit, případně volby zpochybnit, ale pravdou je, že v této chvíli už nic takového nestihneme, takže nezbývá, než přijmout takto namíchané karty jako fakt a buď hrát nebo hru odmítnout, což v praxi znamená buď volit
a) jednoho z nevyhovujících kandidátů – tedy toho, kdo nám vadí méně – na tom není nic nemravného a nikdo nás nemůže obviňovat, že jde o nějakou spekulaci; nebo
b) nevolit ani jednoho, ať už vhozením neplatného lístku nebo tím, že nepůjdeme volit – na obou způsobech také není nic nemravného, pokud mám pocit, že to tak bude lepší!
Nikdo není povinen brát ohled na volební průzkumy. Ale může na ně brát ohled, pokud chce. Nenechte si nikdo od nikoho diktovat, co je a co není morální. Nikdo nemá právo vnucovat své představy o morálce jiným. Je to jen na vás! Představa, že morálním chováním může jednotlivec zvrátit cokoliv - třeba i socioekonomický systém je čirý idealismus, ale nikdo vám ji nemůže brát.
Uvedu příklad, i když zcela vymyšlený: Na velmi rušné vozovce zruší vedení města naprosto bezdůvodně přechod pro chodce, bez ohledu na to, že polovina obyvatelstva proti tomu protestuje. Dejme tomu, že patřím k těm, kteří toto rozhodnutí neuznávají a vím, že morálně jsem v právu. Zrušení přechodu pro chodce není žádná objektivní nutnost (podobně jako volby) a rozhodnutí lze v budoucnu zase změnit. Ale v této chvíli je přechod zrušen a když půjdu přes tu vozovku s tím, že nebudu respektovat nedemokratické rozhodnutí městské rady a morálně jsem přece v právu, může mě zcela reálně přejet auto - i když potom se může řešit, kdo je za to morálně odpovědný – zda já sám nebo městská rada nebo řidič auta. Mně už to bude houby platné. Prostě v té chvíli rozhoduje to, co je momentální realitou. Ne to, co by mělo být, ale to, co je. Netýká se to jen voleb. Systém v každém případě reálně existuje, což však neznamená, že není možné ho změnit. Změna je ovšem podmíněna mnoha faktory a jedním z nich je organizovanost. Jsme prostě daleko více závislí na jednání druhých lidí, než jsme ochotni si připustit.
Pan Tožička sice ve svém článku píše : "Řekni ďáblu ne", ale ďábel na to kašle. Klidně může sebrat nás všechny - bez ohledu na to, kdo řekl ano a kdo řekl ne.