Je zvláštní, čemu tiše přihlížíme, aniž bychom aktivně zasáhli. Lidé, kteří se po červnových volbách stali našimi politickými zástupci, zatím diskreditují svým vystupováním a jednáním, co mohou.

Například volba nástupce v květnu zesnulého Otakara Motejla.

S volbou se čekalo na novou Sněmovnu. Ano, lhůta šedesáti dnů stanovená zákonem to umožňovala. Poslanci ovšem z volby udělali smutnou frašku. Už samotné volbě předcházela opačná stanoviska legislativních odborů Senátu a Poslanecké sněmovny. V Senátu se shodli, že Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu, ač soudkyně, jejíž rezignační tříměsíční lhůta neumožňuje v požadovaných deseti dnech po zvolení složit ombudsmanský slib, přesto kandidovat může. Legislativci Sněmovny naopak rozhodli, že nemůže. Sama Brožová se v kandidátském projevu odvolávala na rovnost občana danou ústavou, která i soudci dává právo ucházet se o jakoukoli funkci.