Stačí jen mluvit a psát?
Hana HolcnerováPovolební situace připomíná frašku. Neschopnost se shodnout, neznalost zákonů, změna postojů a zjevné propojení soukromých bezpečnostních agentur s ministerstvem vnitra. To vše není zlý sen, je to realita.
Je zvláštní, čemu tiše přihlížíme, aniž bychom aktivně zasáhli. Lidé, kteří se po červnových volbách stali našimi politickými zástupci, zatím diskreditují svým vystupováním a jednáním, co mohou.
Například volba nástupce v květnu zesnulého Otakara Motejla.
S volbou se čekalo na novou Sněmovnu. Ano, lhůta šedesáti dnů stanovená zákonem to umožňovala. Poslanci ovšem z volby udělali smutnou frašku. Už samotné volbě předcházela opačná stanoviska legislativních odborů Senátu a Poslanecké sněmovny. V Senátu se shodli, že Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu, ač soudkyně, jejíž rezignační tříměsíční lhůta neumožňuje v požadovaných deseti dnech po zvolení složit ombudsmanský slib, přesto kandidovat může. Legislativci Sněmovny naopak rozhodli, že nemůže. Sama Brožová se v kandidátském projevu odvolávala na rovnost občana danou ústavou, která i soudci dává právo ucházet se o jakoukoli funkci.
Nestačí.
Nesmíme.
Neschopnost jednat neutralizuje jakékoli schopnosti intelektuální.