Ať doma vládne někdo, kdo udělá pořádek
Jan ŠíchaLidé s tureckými kořeny v Německu v přesvědčivé většině volili rozšíření pravomocí pro autoritářského prezidenta Erdogana. Ukazuje se, jak vzdálené jsou od sebe země, které se dlouho chtěly přibližovat.
Nepřijatelné, skandál, řeklo by se určitě českou perspektivou při pohledu na volební chování Turků v Německu. Prezident Erdogan si nechal referendem rozšířit pravomoci, aby z něj byl ještě větší boss z Bosporu, jak se o něm zpívá v jedné písni. Volební odhady slibovaly těsné klání. Lidé s tureckým pasem v zahraničí se přiklánějí spíše na stranu síly a možné slávy své vlasti. Proto chtěla Erdoganova strana vést volební kampaň v západní Evropě.
Západoevropské země daly různě nahlas najevo, že si takovou agitaci nepřejí. V Německu se tak dělo na úrovni politické i roztomile byrokratické. Volební shromáždění v jednom německém maloměstě bylo zakázáno s poukazem na malý počet parkovacích míst před halou, kde se akce měla konat. Těžko hledat více německý důvod.
Právo volit v Turecku má na německém území 1,43 milionu lidí. Erdogana přišla větším nebo menším bossem volit zhruba polovina těch, kdo volit mohli. Drtivá většina hlasovala na celkem třinácti konzulátech pro posílení pravomocí. V Německu žijí asi tři miliony lidí tureckého původu, z nichž více než polovina má německé občanství.
České vnímání by takové volby označilo za svého druhu velezradu. Stát dal přece jednoznačně najevo, co si přeje, a ti, kdo jsou v něm hosty, to ignorovali. Kdyby to bylo u nás, mohli bychom se jen obávat, jak vysoko v politice někdo řekne, ať se nevděční Turci spakují a jedou, odkud kdysi přijeli. Vždyť ministři u nás často mluví jako malé ryby ze sociálních sítí.
Podívejme se ale na turecké volby v Německu racionálně a v souvislostech. Je to poučné v celoevropském měřítku.
Láska k vlasti, na dálku
Vlast vypadá zvenku jinak než zevnitř. Zatímco Turci doma volili ve městech více demokracie, Turci v zahraničí, se stejným životním stylem, dali přednost autoritářskému Erdoganovi. Ze zahraničí volíte pocitově. Turci sami o sobě píší, že jsou emocionální a impulzivní. Jasně že ne všichni. Doma, pokud patří k těm, kdo mají vzdělání a věří si, volí větší možnosti, svobodu, otevřenost. Turci v Německu často nedostali půjčky na podnikání od německých bank. Důvody často byly — vysoká nezaměstnanost, nízké vzdělání, nízká kvalita podnikatelského záměru. Dlužníci neměli nic, čím by mohli ručit. Turecké banky svým krajanům půjčily. Vznikla tak spousta malých podniků a živností, které se drží nad vodou za podmínek, ve kterých by Němci žít nechtěli, ale na přežití to stačí. Některé firmy prorazily, využily výhody rostoucí turecké ekonomiky a dnes zaměstnávají Němce.
Turecko patří k dynamickým zemím, nejen svým velkým ekonomickým růstem. Má mladou populaci a nesrovnatelně více dětí než západoevropské společnosti. Je dostatečně velké. Turecko je hráčem hned do několika světových stran. Turci v Německu mohou cítit, že chtějí být součástí silného společenství, které bude své zájmy vůči arabskému světu, Rusku, NATO či vlastním menšinám prosazovat lépe, když bude k dispozici pevná ruka. Jestli někdo prosadí lepší podmínky pro udělování víz a pobytů v Německu pro lidi, kteří mají dvojí kulturu a střídají země, bude to opět vláda, která si bude umět dupnout. Erdogan působí dojmem někoho, kdo si dupnout umí.
Volba z lásky k vlasti na dálku má tedy i svou racionální stránku. Čím větší budou Turecké ambice, tím více budou profitovat Turci v zahraničí. Vláda si jich bude hledět. S Erdoganem, který je pořád ve zprávách, jste někdo. Připadáte si větší, když nemáte práci a trčíte na dávkách v západním Německu, odkud zmizel průmysl, který nabízel srozumitelnou práci. V Německu žije hodně kluků třetí generace tureckých rodin, kteří nemají práci, sní o kariéře fotbalisty a dívají se na tureckou televizi.
Přetržená vařená nudle
Přístupové rozhovory s Evropským společenstvím, později Evropskou unií, si Turecko prožívalo od druhé poloviny osmdesátých let, asociační dohodu s Evropským hospodářským společenstvím mělo už od roku 1963. Přijetí států střední a východní Evropy Turci vnímali jako podivnou protekci. V době, kdy oficiálně běžely přístupové rozhovory s Tureckem, se v západoevropských, hlavně konzervativních, kuloárech dost otevřeně mluvilo o tom, že Turecko nemá šanci. Bylo ale výhodné i stabilizující vodit Turecko na vařené nudli. Až se nudle přetrhla.