Nepřijatelné, skandál, řeklo by se určitě českou perspektivou při pohledu na volební chování Turků v Německu. Prezident Erdogan si nechal referendem rozšířit pravomoci, aby z něj byl ještě větší boss z Bosporu, jak se o něm zpívá v jedné písni. Volební odhady slibovaly těsné klání. Lidé s tureckým pasem v zahraničí se přiklánějí spíše na stranu síly a možné slávy své vlasti. Proto chtěla Erdoganova strana vést volební kampaň v západní Evropě.

Západoevropské země daly různě nahlas najevo, že si takovou agitaci nepřejí. V Německu se tak dělo na úrovni politické i roztomile byrokratické. Volební shromáždění v jednom německém maloměstě bylo zakázáno s poukazem na malý počet parkovacích míst před halou, kde se akce měla konat. Těžko hledat více německý důvod.

Právo volit v Turecku má na německém území 1,43 milionu lidí. Erdogana přišla větším nebo menším bossem volit zhruba polovina těch, kdo volit mohli. Drtivá většina hlasovala na celkem třinácti konzulátech pro posílení pravomocí. V Německu žijí asi tři miliony lidí tureckého původu, z nichž více než polovina má německé občanství.

České vnímání by takové volby označilo za svého druhu velezradu. Stát dal přece jednoznačně najevo, co si přeje, a ti, kdo jsou v něm hosty, to ignorovali. Kdyby to bylo u nás, mohli bychom se jen obávat, jak vysoko v politice někdo řekne, ať se nevděční Turci spakují a jedou, odkud kdysi přijeli. Vždyť ministři u nás často mluví jako malé ryby ze sociálních sítí.

Podívejme se ale na turecké volby v Německu racionálně a v souvislostech. Je to poučné v celoevropském měřítku.