Švýcarská politika do jisté míry předbíhala vývoj, který se v posledních letech objevil v Evropě a řadě dalších zemí včetně USA. Již od 80. let v ní existuje politický proud zaměřený na úzce národní zájem, uzavírání vlastní země a bránění se změnám, které přináší globalizace a technologický vývoj. Reprezentuje jej Švýcarská národní strana (SVP), kterou tímto směrem posunul podnikatel Christoph Blocher.

Strana s oblibou využívá švýcarského politického systému s častým rozhodováním prostřednictvím referend a snadné možnosti předkládat návrhy, o kterých musí referendum proběhnout (stačí sehnat 100 tisíc podpisů za 18 měsíců). Stejně tak se SVP tradičně zaměřuje na razantní a zjednodušenou kampaň, která měla přinášet — a někdy také přinesla — úspěch jejím návrhům.

Nakonec, jeden z jejích plakátů se stal známým i u nás poté, co ho v kampani převzala tehdejší strana Tomia Okamury Úsvit. Bílé ovce na obrázku vykopávají ze stáda ty, které byly — jiné barvy.

Nedávno však strana švýcarských nacionalistů utrpěla další porážku. Pomocí referenda chtěli nacionalisté nadřadit švýcarské zákony nadnárodním dohodám a kampaň vedli v duchu „Switzerland First“. Přes počáteční příznivé průzkumy byl návrh odmítnut poměrem hlasů 2:1.

Velkou roli přitom sehrála řada občanských skupin, nejvýznamnější pak organizace Operation Libero, vedená dvěma ženami — osmadvacetiletou Flavií Kleinerovou a Laurou Zimmermannovou. Jejich roli potvrdila i rozčilená reakce po oznámení výsledků, kdy předseda SVP Roesti označil jejich kampaň za „agresivní a difamační“.

↗

Organizaci Operation Libero vedou dvě ženy - Laura Zimmermanová (vpravo) a Flavia Kleinerová (vlevo). Foto Le Temps

Operation Libero zahájila aktivitu v roce 2014 jako ohlas na jiné referendum, v němž těsně zvítězil návrh na omezení migrace do země. V reakci na výrazné kampaně SVP začala vytvářet sítě aktivistů a vlastní kampaně, jejichž styl byl dříve charakteristický právě pro SVP: aktivní činnost v terénu, založená na práci mnoha dobrovolníků, zjednodušené podání řady témat a oslovení výrazné části voličů.

Díky tomu se Operation Libero podařilo ovlivnit výsledky dalších referend. K nejznámějším úspěchům skupiny patří vyhrané referendum v roce 2016, v němž SVP usilovala o možnost odsunu cizinců, kteří se dopustili jakéhokoli porušení zákona včetně banálních přestupků.

Skupina se sama označuje za lidi, kteří věří v budoucnost Švýcarska, Evropu, demokracii a rovná práva občanů. Sledovat strategii Operation Libero a jejích představitelů je podnětné z několika důvodů, které se mohou vztahovat i na Českou republiku:

• Doplňuje kampaně jednotlivých stran, pro které může být vnitřně složité příliš jednoznačně se přihlásit se k nějakému tématu, nebo pro které nepředstavuje jasnou prioritu. Zároveň ale strany neodmítá a ani nehodlá oslabit stranický systém — jakkoli se občas objevují úvahy o kandidatuře představitelů hnutí ve volbách plánovaných na rok 2019.
• Zaměřuje se na témata, ve kterých může být tradiční politická scéna do jisté míry rozdělená vnitřně. Strany mají určitý počet voličů, které dané téma neoslovuje, nebo s ním přímo nesouhlasí. V českých politických poměrech by se jich také našla řada — otázka EU pro ODS, migrace nebo práva LBGT komunit pro KDU, ODS či ČSSD.
• K prosazení významných politických témat nebudou už zjevně stačit jen politické strany — alespoň ne řada stávajících, protože stále větší význam v politice nabývají témata, která tradiční rozdělení politického spektra reflektuje jen málo. Jde například o zmíněné otázky migrace, která bude vážným problémem mnoha zemí světa. Dále například o otázky postavení médií, globálního oteplování, vlivu globalizace a velkých korporací typu Google, Facebook a podobně. Přestože jsem přesvědčen, že pravo-levá osa v politice nadále existuje a existovat bude, na tyto a další otázky nenabízí koncepty řešení a ani se v této ose o nich neodehrává názorový střet.
• Pro přesvědčení občanů bude — přes veškerou složitost řešených problémů — potřeba značné zjednodušení, protože zahlcenost informacemi a obavy z překotných změn dále oslabí váhu věcné odborné diskuse nad jednotlivými tématy. Zřejmě větší roli než dříve hrají v rozhodování emoce, snadno zapamatovatelná hesla a zjednodušení problémů, o kterých mají hlasování rozhodnout. Je to realita, která může mít pro svět nebezpečné dopady — například prezidentem USA může být zvolen člověk, který na funkci není nikterak odborně ani osobnostně vybaven, ale dokáže jednoduše komunikovat témata, která osloví potřebné množství voličů. Přesto — nebo právě proto — je nutné tuto realitu vzít na vědomí a dokázat na ni reagovat.

1. Začni s přesvědčením. Populismus není nevyhnutelný.
2. Změň rámec diskuse. Donuť populisty k tomu, aby se sami museli bránit.
3. Pracuj s fakty — a upozorňuj na nepravdy druhých.
4. Používej jednoduchý jazyk. Volič není hloupý, ale má mnoho jiných věcí, o kterých musí přemýšlet.
5. Staň se bojovníkem. Střetni se s trolly a buď připraven na konfrontaci.

Schopnost vybrat hřiště, určit téma, zjednodušit problém a přesvědčit voliče o vlastním pohledu na svět je však velmi přínosná a inspirativní. Ukazuje způsob, jakým se lze s populismem střetnout a jakým ho lze i porazit.