Vztah Bernieho Sanderse k lidským právům? Řádově lepší, než jaký mají USA
Prokop SingerKritika Bernieho Sanderse, že projevuje náklonnost režimům porušujícím lidská práva, je účelová, bez opory v realitě. Sanders je na tom i v daném ohledu nesouměřitelně lépe než jeho protivníci. O USA samých nemluvě.
Americký prezidentský kandidát Bernie Sanders čelí od počátku své kampaně mnoha útokům zaměřeným na jeho údajnou shovívavost k režimům porušujícím lidská práva. Pojďme se na ně podívat podrobněji.
Americký mediální establishment vytáhl na Bernieho Sanderse jeho výroky, v nichž údajně obhajoval Castrův režim na Kubě. Co přesně však Bernie Sanders řekl? Pouze to, že by bylo „nepoctivé říct, že na Kubě je všechno špatně“, s odkazem na zavedení všeobecné zdravotní péči a bezplatného školství. Jedním dechem přitom vždy dodával, že je třeba upozorňovat na nedostatek svobod a lidských práv na Kubě. Přesto téma vystačilo Sandersovým nepřátelům na několik dnů. A znovu a znovu se k němu vracejí.
Na počátku minulého roku Sanders kritizoval americké vměšování do záležitostí Venezuely a zavedení sankcí proti ní. Zároveň se však ostře vyjádřil i na účet venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.
Sanders kritizoval také převrat v Bolívii, který odstavil koncem roku 2019 z úřadu prezidenta Evo Moralese. Americký establishment, včetně většiny mainstreamových médií podporoval změnu režimu jako údajnou demokratizaci. Organizace amerických států (OAS) tenkrát obhajovala Moralesovo odstavení pomocí velmi neprůkazných argumentů o volebních podvodech.
Podle čerstvé studie výzkumných pracovníků z prestižní bostonské univerzity Massachusetts Institute of Technology se však zřejmě o žádné falšování v bolívijských volbách nejednalo. A Evo Morales je tedy nejspíš měl skutečně vyhrát. O studii referoval i deník The Washington Post.
Ve volebním klání se bohužel význam fakt snižuje a věci se účelově zveličují. A tak Sandersovy postoje ke zdravotnictví na Kubě a k vměšování se do záležitostí Venezuely a Bolívie stačily k tomu, aby vermontský senátor začal být konzervativními politickými kruhy, jak v Republikánské, tak v Demokratické straně, označován za přívržence diktatur či autoritářských režimů. Ozvěna podobných účelových nesmyslů se samozřejmě rozléhá i českým mainstreamem.
Je přitom velmi pozoruhodné, jak američtí kritici i jejich čeští epigoni, kteří fabulují o Sandersově údajné příchylnosti k autoritářským zemím, nechávají bez povšimnutí ostatní hlavní kandidáty, které považují za „rozumné a středové“. Než odpadl, jedním z nich měl být i miliardář Mike Bloomberg, který se nechal slyšet, že diktátorem není čínský prezident Si-Ťin pching.
Jak Bloomberg, tak Biden podporovali s daleko větší vehemencí podstatně horší diktátorské režimy. Joe Biden, který se mimo jiné v dávné minulosti zastával i senátorů podporujících rasovou segregaci v USA, například během arabského jara prohlašoval, že Husní Mubárak není diktátor. Kdyby Bernie Sanders řekl, že Fidel Castro není diktátor, v USA by zřejmě vybouchl Twitter.
Oba dva, jak Biden, tak Bloomberg, se svorně přátelili se saúdským režimem. Joe Biden navíc působil jako viceprezident v době, kdy Spojené státy začaly pomáhat Saúdské Arábii ve zničující válce v Jemenu, jež je jednou z nejpřehlíženějších a nejotřesnějších humanitárních katastrof dneška.
Ve skutečnosti je kritika Sanderse americkým politickým a mediálním mainstreamem přímo učebnicovým příkladem pokrytectví. Spojené státy ještě v roce 2015, kdy byl Joe Biden viceprezidentem, poskytovaly finanční či vojenskou podporu bezmála třem čtvrtinám diktatur světa dle definice Freedom House.
Jak lze v takovém kontextu z nuancovaných výroků Bernieho Sanderse dělat nějaké ultimátní zlo? Snad tím, že podpora spojeneckým diktaturám nevadí, ačkoli hrubě porušují lidská práva mnohonásobně hůře než Kuba? Pojďme pak ale mluvit na rovinu a řekněme, že se Bernie Sanders pochvalou kubánského zdravotnictví nedopouští neúcty k lidským právům, ale pouze podrývá americkou imperiální „reálpolitiku“.
Báchorky o nebezpečném Sandersovi dokonale znemožňují poctivou debatu, která by měla být o podpoře diktatur vedena. I v daném bodě si totiž Bernie Sanders vede řádově lépe, než jeho soupeři, jen se o tom v kanálech mainstreamových stanic příliš nemluví.
Bernie Sanders spolu s několika dalšími senátory byl autorem rezoluce, která požadovala zrušení americké podpory saúdskoarabské destruktivní války v Jemenu. Rezoluce nakonec prošla, avšak Donald Tump použil právo veta, a rozhodnutí Senátu tak ignoroval. Vermontský kandidát na prezidenta také volá po vytvoření ekonomického tlaku na Izrael, pakliže nepřestane porušovat mezinárodní právo a lidská práva Palestinců.
Kdokoli se označuje za liberála, měl by být rozhodně více přesvědčen Berniem Sandersem než Joe Bidenem. Ať už jde o práva LGTB+ komunity, postavení žen ve společnosti či nechvalně proslulý institucionalizovaný rasismus. Zatímco Sanders se aktivně zúčastňoval protestů proti segregaci a býval za to zatýkán, Biden se jako senátor snažil různými způsoby omezovat platnost antidiskriminačního zákona, který segregaci ukončil.
Podporoval například zákony, které by omezily činnost inspekcí dohlížejících na přijímání afroamerických dětí. Biden navíc o své minulosti naprosto ostudně lhal, vymyslel si dokonce, že jel vyjednávat o propuštění Nelsona Mandely rasistickým jihoafrickým režimem. Biden se v minulosti rovněž účastnil snah omezit povolení práva na potrat.
Ať už se jedná o starší záležitosti, jako jsou otázky segregace či potratů, či o nepříliš vzdálenou minulost, v níž Sanders v roce 2003 hlasoval proti invazi do Iráku, založené na lži a porušení mezinárodního práva, zatímco Biden válku obhajoval, vždy je obraz stejný. Byl to vermontský senátor, kdo stál téměř vždy na „správné“ straně. Zatímco jeho rival má spíše nelichotivý a řádově problematičtější rejstřík. O oficiální americké politice už vůbec nemluvě. Bohužel věcná debata zatím demokratické primárky nerozhoduje.