Konec Sandersovy kandidatury odkládá i debatu o revizi vztahu USA k Izraeli
Zdeněk JehličkaSkutečnost, že se progresivní kandidát Bernie Sanders nestane kandidátem demokratů na prezidenta, nás zřejmě ušetřila kampaně pracující s účelovým obviňováním z antisemitismu, podobné té, která poškodila Corbynovu Labour Party v Británii.
Progresivní kandidát Bernie Sanders se již o post amerického prezidenta v podzimních volbách ucházet nebude. Vyprchala tak naděje na hlubší proměnu americké politiky a neuskuteční se ani tvrdší ideový střet, při kterém by protistrana byla nucena ukázat, s jakými obrazy ve snaze eliminovat „demokratický socialismus“ pracuje.
Vedle účelových odkazů na bývalý Sovětský svaz, Kubu či Venezuelu se jeho odpůrci snažili Sanderse prezentovat též jako nepravého žida či potenciálního antisemitu. Jak by se tato linie útoku vyvíjela dále, se už nedozvíme.
Podobně účelová kampaň však loni ve Velké Británii přispěla k porážce Sandersova ideového spojence Jeremyho Corbyna. K podílu na ní se zpětně přihlásila proizraelská lobby, poctěná po vítězství konzervativců Johnsonovým návrhem zákona kriminalizovat hnutí vyzývající k bojkotu Izraele, sankcím vůči němu a stažení investic z něj (BDS).
Pro členy establishmentu Demokratické strany sdružené v Democratic National Convention (DNC) tak Sandersovým odstoupením z demokratických primárek odpadla starost, jak se vypořádat s nechtěným radikálním kandidátem, aniž by riskovali kolaps strany jako takové.
Nemusí tak být nadále konfrontováni se způsoby sabotáže vlastního kandidáta, které vyplavaly na povrch právě v případě bývalého předsedy Labouristické strany. Se způsoby, cíleně pracujícími právě s falešným obviňováním z antisemitismu, jež dovedly labouristickou stranu pod jejich jinak nadějným progresivním vedením na samu hranu rozštěpení.
Změna přístupu
Jak Jeremy Corbyn, tak Bernie Sanders se do hledáčku proizraelských lobbistů dostali kvůli své politice rovných práv, kterou dlouhodobě zastávají a kterou stvrzovali osobním zapojením v zápasech sociálních hnutí už v šedesátých letech minulého století. Z takových postojů totiž přirozeně plyne i podpora okupované Palestiny.
Je známo, že USA poskytují masivní finanční a diplomatickou podporu čím dál otevřeněji represivnímu izraelskému státu, který se po Východním Jeruzalému a Golanských výšinách chystá anektovat další části Západního břehu Jordánu. Je také známo, že USA v OSN soustavně blokují rezoluce žádající po Izraeli dodržování mezinárodního práva. Ministr zahraničí Izraele se dokonce nechal slyšet, že bůh seslal prezidenta Trumpa k záchraně Izraele.
Bernie Sanders se v takovém kontextu ukázal jako kandidát, který neváhal učinit krok, jenž se pro uchazeče o prezidentskou nominaci doposud jevil jako nemyslitelný, když odmítl vystoupit před vlivnou proizraelskou lobbistickou skupinou AIPAC. Pro její lobbisty šlo přitom o rozhodnutí o to nebezpečnější, že je ohlásil tehdy ještě jako favorit demokratických primárek, který — kdyby uspěl — by byl prvním prezidentem židovského původu v USA.
Konstatování ještě není skutečnost, což víme i z naší nedávné minulosti.
Odkaz na nezdrojovaný článek, který omílá již několikrát vyvrácené nesmysly na tom nic nemění.