Zásadu „tvrdé ruky“ demokratické síly v domácí politice právem odmítají. Když ale přijde na zahraniční politiku, kdekdo ji vzývá. Je snad správné schovávat si ji pro okolní státy a režimy — aby poznaly, zač je toho loket? Nebo jde jen o projev povrchního siláctví a možná i agresivních sklonů?

Kolikrát jsme to jen za poslední roky slyšeli? Rusko prý rozumí pouze síle. Proto je nutné s ním jednat chladně a zachovávat ekonomické sankce.

To samé Čína. Připomíná se nám, že jde o totalitní režim, který demokratické politice a diplomacii nerozumí. Jedinou cestou údajně je být vůči Pekingu asertivní, a to i na úrovni městských samospráv.

Úplně nejpodivněji pak působí verbální kulturistika vůči Evropské unii. Druhdy jsme jí to chtěli „osladit“, teď jezdí čeští politici do Bruselu v lepším případě jako na tržiště, v případě horším na bojiště.

Na pozadí migrační krize zesílil i náš slovní boj s terorismem. Dokonce i prezident Zeman se svého času nabízel, že by šel se zbraní v první linii. Pro jistotu aspoň preventivně pozurážel arabské státy rovnítkem mezi islámem a terorismem. Příliš vojáků, zbraní ani peněz na ně nemáme, tak se snažíme zahnat potenciální nepřátele aspoň hlasitým pokřikem.

V tom tuzemská politika nikdy nezklamala. Když šlo o jakoukoli „koalici ochotných“, jež by mohla zasáhnout tu či támhle, také jsme nemohli chybět. Zemanova vláda povolila bombardování Srbska a prezident Havel pro ně hledal ospravedlnění.

Když byly pomalu sečteny dny iráckého diktátora Husajna, vlivní čeští politici a intelektuálové opět nechyběli v první linii těch, co naletěli povídačkám o žhavém riziku chemických zbraní. Raději se mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem, jak ve sporu o radar v Brdech konstatovala socioložka Jiřina Šiklová.

Tím spíš překvapilo, když nepsanou loajalitu k USA, stěžejnímu aktérovi NATO, vypověděl exministr zahraničí a čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Můžeme se ušklíbat jeho pozdnímu prozření a pozdnímu nadšení pro fair play. Lepší ale pozdě než později.

Několik dní po raketovém útoku, jehož obětí se stal elitní íránský generál Sulejmání, Karel Schwarzenberg mimo jiné napsal: „Vyrostl jsem ještě v době, kdy se válka vyhlašovala. Teď se ale začíná střílet, bombardovat a odpalovat rakety, aniž by nějaký takový formální krok proběhl. Mě tento vývoj děsí. Překračujeme všechny meze mezinárodního práva. Někteří politici jsou očividně toho názoru, že stojí nad zákonem a nad právem a že mají tak jako legendární James Bond uděleno právo zabíjet kdekoliv na světě.“

Bývalý šéf diplomacie si rád zdřímne, a tak v předchozích třiceti letech zaspal řadu podobných situací. Teď se spouštěčem jeho roztrpčení stala nevyzpytatelnost Donalda Trumpa, jenž v roli prezidenta Spojených států překáží nejen liberálům, ale i mnoha tradiční politice uvyklým konzervativcům.

„Činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám otevřeně, zločinné. Nikdo nesmí překračovat mezinárodní právo, ani prezident Spojených států,“ uvedl Schwarzenberg. Má recht.

USA se stále častěji pasují na soudce i kata. Příletu na jednání Rady bezpečnosti OSN bránily i íránskému ministru zahraničí.

Dosud mezinárodním právem u nás operovali nejčastěji komunisté, leckdy i sociální demokraté. Pravice spoléhala na vyšší princip mravní.

„Než se všichni rozdělí na přátele a nepřátele USA, co si nejdříve položit otázku přípustnosti cíleného zabíjení s užitím bezpilotních letounů na území cizího státu bez jeho vědomí a mimo kontext aktivního konfliktu,“ napsal ještě před Schwarzenbergem na Twitter komunistický poslanec Jiří Dolejš. Šéf slovenského vládního Smeru Robert Fico zase na tiskové konferenci prohlásil, že Sulejmání „nebyl žádné neviňátko, ale to neznamená, že svévolně může kdokoli rozhodnout o zabití takového člověka.“

Druhý ze zakladatelů TOP 09 Miroslav Kalousek vidí věc jinak než Schwarzenberg. Prý šlo spíš o americkou sebeobranu než o vraždu. A už vůbec nezklamali politici ODS a KDU-ČSL. „Nebylo to bezmyšlenkovité, ale promyšlené a vykoledoval si to sám,“ nechal se slyšet europoslanec za ODS Jan Zahradil. A přidal se i předseda lidoveckých poslanců Jan Bartošek: „V této chvíli by měla Evropa stát po boku Ameriky.“

Má nám to vydržet i do chvíle, až začnou létat vzduchem rakety s atomovou náloží? Nebo až se do Ameriky a Evropy rozlije vlna teroristických útoků, masivnější než kdy předtím? Jako první na ráně bude Izrael a další spojenci USA v oblasti. Pak by se teprve rozpoutala smrtící bouře.

Jistě, íránský režim je temný a ideologický. V mnohém ale mnohem racionálnější než vládce Bílého domu. Také proto se zdráhá naplnit pořekadlo o hrubém pytli a hrubé záplatě.

Extravagantní šoumen v křesle prezidenta USA zůstane dál tím největším bezpečnostním rizikem. Ne nadarmo se i Babišova vláda obává eskalace napětí a destabilizace blízkovýchodního regionu.

Tím spíš by neměl zapadnout odpovědný přístup Karla Schwarzenberga. Větší šanci vyvolat širokou debatu o mezinárodním právu a jeho dodržování, v níž by nestály proti sobě pravice a levice, fanoušci Západu a Východu, hned tak mít nebudeme.

Časem se dokonce mohou vrátit poměry do starých kolejí, kdy budeme mlčky tolerovat nespravedlnost v mezinárodních vztazích jen proto, že se jí dopouštějí naši spojenci. Není snad nejvyšší čas šlápnout na brzdu a vrátit se ke hře podle pravidel?