Zásadu „tvrdé ruky“ demokratické síly v domácí politice právem odmítají. Když ale přijde na zahraniční politiku, kdekdo ji vzývá. Je snad správné schovávat si ji pro okolní státy a režimy — aby poznaly, zač je toho loket? Nebo jde jen o projev povrchního siláctví a možná i agresivních sklonů?

Kolikrát jsme to jen za poslední roky slyšeli? Rusko prý rozumí pouze síle. Proto je nutné s ním jednat chladně a zachovávat ekonomické sankce.

To samé Čína. Připomíná se nám, že jde o totalitní režim, který demokratické politice a diplomacii nerozumí. Jedinou cestou údajně je být vůči Pekingu asertivní, a to i na úrovni městských samospráv.

Úplně nejpodivněji pak působí verbální kulturistika vůči Evropské unii. Druhdy jsme jí to chtěli „osladit“, teď jezdí čeští politici do Bruselu v lepším případě jako na tržiště, v případě horším na bojiště.

↗

Přístup dvou zakladatelů strany TOP 09 k zabití íránského generála Sulejmáního se značně odlišuje. Zatímco Schwarzenberg zdůraznil porušení mezinárodního práva, podle Kalouska netřeba USA za tento krok kritizovat. Foto archiv

Na pozadí migrační krize zesílil i náš slovní boj s terorismem. Dokonce i prezident Zeman se svého času nabízel, že by šel se zbraní v první linii. Pro jistotu aspoň preventivně pozurážel arabské státy rovnítkem mezi islámem a terorismem. Příliš vojáků, zbraní ani peněz na ně nemáme, tak se snažíme zahnat potenciální nepřátele aspoň hlasitým pokřikem.