Zdivočelý svět
Karel SchwarzenbergZnámý konzervativec a exministr zahraničí překvapil před několika dny označením amerického útoku na íránského generála za zločin. Komentář, v němž příslušná formulace zazněla, přetiskujeme se souhlasem autora v úplném znění.
Íránský velitel Solejmání byl zabit v Iráku americkou raketou. Všichni dnes diskutují, jaké to bude mít politické následky a jak to ovlivní vývoj v Íránu a v Iráku, kde se parlament usnesl, že vykáže všechna cizí vojska, tedy i Američany ze země a Írán oznámil, že se přestává řídit závazky jaderné dohody.
Nicméně, málo se mluví tom skutku jako takovém. Že totiž jeden stát zabil představitele druhého státu na území třetího státu. Je pravda, že Solejmání velel oddílům Islámských revolučních gard, které se soustředily na boje v zahraničí a podporoval nejrůznější šíitské ozbrojené teroristické skupiny od Iráku přes Sýrii, Libanon až po Jemen. Dělal to jako generál a oficiální představitel íránského státu. Důležitá byla ale také jeho role v bojích s Islámským státem.
↗
Karel Schwarzenberg na archivní fotografii. Foto SGC, flickr.com
Já jsem ještě vyrostl v době, kdy se válka vyhlašovala. Teď se ale začíná střílet, bombardovat a odpalovat rakety, aniž by nějaký takový formální krok proběhl. Mě tento vývoj děsí. Překračujeme všechny meze mezinárodního práva. Někteří politici jsou očividně toho názoru, že stojí nad zákonem a nad právem a že mají tak jako legendární James Bond uděleno právo zabíjet kdekoliv na světě. Ovšem je něco poněkud jiného, jestli se jedná o film, nebo o skutečnost.
Dle mého názoru se vydáváme na velmi, velmi nešťastnou cestu. Samozřejmě, i jiné mocnosti páchají podobné činy, které k takovým výsledkům vedou. Zde je třeba připomenout zabití a pokus o zabití bývalých ruských rozvědčíků v Anglii. Už to bylo překročení jistých mezí, ale ještě to byla spíše válka tajných služeb. Teď se ovšem stalo to, že ten, který tento útok nařídil, tak to ještě hrdě oznámil svému národu a celému světu. Pokud si zvykneme, že můžeme kdekoliv a kdykoliv zabíjet, je to hrozivý vývoj.
Přiznávám, že jsem po celý život byl příznivcem Američanů, je to veliká demokratická země, která nám může být v mnoha věcech vzorem. Ale tyto činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám otevřeně, zločinné. Nikdo nesmí překračovat mezinárodní právo, ani prezident Spojených států.
Pamatuji si, jak se mnozí u nás pobuřovali, když prezident Havel kdysi prohlásil v souvislosti s vyhnáním našich Němců po válce, že jsme se sami nakazili nacismem. Já mám teď obavy, že se někteří čelní světoví politici nakazili terorismem.
Domov → Komentář
8. ledna 2020 ve 13.03
Související
Diskuse
IV
January 8, 2020 v 17.12
Správný názor a příjemné překvapení... Zajímalo by mě, jestli by se našel na světě jediný významnější politik, který by veřejně schvaloval Trumopvo vyhrožování ničením íránských kulturních památek.
JH
předem, když se to nehodí. Izraelsko-Arabská šestidenní válka, válka ve Vietnamu, operace Barbarossa, útok na Pearl Harbor, to mě napadá jen tak namátkou z dvacátého století. Historikové by mě jistě doplnili nebo opravili - nedivil bych se, kdyby to byla už starověká praxe. Každopádně K. Schwarzenberg mohl těžko "ještě vyrůst v době, kdy se válka vyhlašovala".
JP
Na to je ovšem možno namítnout: válku řádně vyhlašovaly s l u š n é státy. Všechny uvedené případy byly aktem zjevné agrese.
----------------------------------
Na straně druhé: už v mé bezprostřední reakci na tuto událost jsem napsal, že ty blízkovýchodní konflikty jsou už natolik propletené, a že už se tu tak dávno bojuje beze všech pravidel, že se v daném případě jen sotva dá tvrdit, že atentát na íránského generála by byl v daném kontextu nějakým naprosto jednoznačným porušením mezinárodních norem. Zdá se, že Karel Schwarzenberg v uvedeném smyslu skutečně zaspal dobu. Ano, tento atentát byl - z hlediska obecných norem - nechutný, byl v rozporu s pojetím solidního jednání v mezinárodních vztazích; ale opakuji znovu, jen dosti ztěžka je možno tvrdit, že by bylo vysloveně eklatantním porušením norem mezinárodního práva.
Připomeňme si zásadní principy mezinárodního práva: nikdo nemá právo činit akty agrese vůči jinému státu, jeho teritoriu, a tedy i vůči jeho představitelům.
Zdálo by se tedy, že věc je zcela jasná. Jenže tvůrci těchto mezinárodních norem - v prozíravé vědomosti o nekonečné složitosti a nejednoznačnosti mezinárodních konfliktů - k těmto normám připojily ještě i dodatek, že z tohoto pravidla existuje výjimka, když z teritoria státu proti kterému se vede daný zásah vycházejí (a to třeba i z třetí strany) útoky na stranu nyní útočící. A právě přesně tento případ máme dán teď.
Ano, Irák je v konfliktu mezi USA a Íránem bezprostředně neutrální zemí; je tedy v tomto smyslu nepřípustné, aby USA na jeho teritoriu páchaly jakékoli agresivní akty, a to i vůči příslušníkům třetí strany (Íránu).
Jenže: stejně tak je faktem, že současný Irák se nachází do značné míry ve stavu naprosté dezintegrace. Není to do značné míry už jeden stát, nýbrž je to (ne zcela nepodobně jako v - bývalé - Libyi) spíše konglomerát různých skupin a sil. A především - jedna z těchto skupin je nejen spojencem Íránu, ale zcela evidentně i podporovatelem jeho lokálně hegemonistických ambicí. Které jsou zřejmě mnohdy prosazovány i prostředky, které v očích Západu platí jako akty ilegitimního terorismu.
Předpokládejme tedy, že USA mají pravdu v tom, že zabitý generál byl odpovědný za tyto teroristické akce proti nim; a že skutečně své cesty do Iráku hodlal využít pro plánování (či bezprostřední provedení) další takové teroristické akce.
Za normálních okolností by USA mohly - plným právem - žádat po vládě Iráku, aby takovouto osobu buďto internovala, anebo - pokud je chráněna diplomatickou imunitou - okamžitě vykázala ze země. Jenže - za uvedených podmínek by bylo iluzorní něco takového po dezorganizované irácké vládě žádat. V tom případě pak sukcesivně platí: USA měly v zásadě právo na akt vlastní (preventivní) obrany. A to i na území cizího státu.
Připomínám znovu: to všechno platí jenom za splnění všech uvedených podmínek (sám nemám dostatek informací, abych to mohl jednoznačně posoudit); a i za této situace byl tento atentát jak řečeno záležitostí nechutnou a daný region dále destabilizující. Ale - opravdu není možno nějak apodikticky tvrdit, že by tím USA nějak eklatantně porušily mezinárodní právo. Bylo to sice opravdu velice "na hraně"; ale přinejmenším nelze jednoznačně dokázat, že by to bylo už za ní.
Ostatně: žádný ze západních politiků také Trumpovu akci neoznačil za principiálně nelegitimní. Víceméně všichni nad ní vyjádřili znepokojení, nabádali k deeskalaci; ale o porušení mezinárodních norem tu vůbec nebyla řeč.
----------------------------------
Na straně druhé: už v mé bezprostřední reakci na tuto událost jsem napsal, že ty blízkovýchodní konflikty jsou už natolik propletené, a že už se tu tak dávno bojuje beze všech pravidel, že se v daném případě jen sotva dá tvrdit, že atentát na íránského generála by byl v daném kontextu nějakým naprosto jednoznačným porušením mezinárodních norem. Zdá se, že Karel Schwarzenberg v uvedeném smyslu skutečně zaspal dobu. Ano, tento atentát byl - z hlediska obecných norem - nechutný, byl v rozporu s pojetím solidního jednání v mezinárodních vztazích; ale opakuji znovu, jen dosti ztěžka je možno tvrdit, že by bylo vysloveně eklatantním porušením norem mezinárodního práva.
Připomeňme si zásadní principy mezinárodního práva: nikdo nemá právo činit akty agrese vůči jinému státu, jeho teritoriu, a tedy i vůči jeho představitelům.
Zdálo by se tedy, že věc je zcela jasná. Jenže tvůrci těchto mezinárodních norem - v prozíravé vědomosti o nekonečné složitosti a nejednoznačnosti mezinárodních konfliktů - k těmto normám připojily ještě i dodatek, že z tohoto pravidla existuje výjimka, když z teritoria státu proti kterému se vede daný zásah vycházejí (a to třeba i z třetí strany) útoky na stranu nyní útočící. A právě přesně tento případ máme dán teď.
Ano, Irák je v konfliktu mezi USA a Íránem bezprostředně neutrální zemí; je tedy v tomto smyslu nepřípustné, aby USA na jeho teritoriu páchaly jakékoli agresivní akty, a to i vůči příslušníkům třetí strany (Íránu).
Jenže: stejně tak je faktem, že současný Irák se nachází do značné míry ve stavu naprosté dezintegrace. Není to do značné míry už jeden stát, nýbrž je to (ne zcela nepodobně jako v - bývalé - Libyi) spíše konglomerát různých skupin a sil. A především - jedna z těchto skupin je nejen spojencem Íránu, ale zcela evidentně i podporovatelem jeho lokálně hegemonistických ambicí. Které jsou zřejmě mnohdy prosazovány i prostředky, které v očích Západu platí jako akty ilegitimního terorismu.
Předpokládejme tedy, že USA mají pravdu v tom, že zabitý generál byl odpovědný za tyto teroristické akce proti nim; a že skutečně své cesty do Iráku hodlal využít pro plánování (či bezprostřední provedení) další takové teroristické akce.
Za normálních okolností by USA mohly - plným právem - žádat po vládě Iráku, aby takovouto osobu buďto internovala, anebo - pokud je chráněna diplomatickou imunitou - okamžitě vykázala ze země. Jenže - za uvedených podmínek by bylo iluzorní něco takového po dezorganizované irácké vládě žádat. V tom případě pak sukcesivně platí: USA měly v zásadě právo na akt vlastní (preventivní) obrany. A to i na území cizího státu.
Připomínám znovu: to všechno platí jenom za splnění všech uvedených podmínek (sám nemám dostatek informací, abych to mohl jednoznačně posoudit); a i za této situace byl tento atentát jak řečeno záležitostí nechutnou a daný region dále destabilizující. Ale - opravdu není možno nějak apodikticky tvrdit, že by tím USA nějak eklatantně porušily mezinárodní právo. Bylo to sice opravdu velice "na hraně"; ale přinejmenším nelze jednoznačně dokázat, že by to bylo už za ní.
Ostatně: žádný ze západních politiků také Trumpovu akci neoznačil za principiálně nelegitimní. Víceméně všichni nad ní vyjádřili znepokojení, nabádali k deeskalaci; ale o porušení mezinárodních norem tu vůbec nebyla řeč.
JK
Zapomínáte na jednu věc: Byly to právě USA, kdo do této situace přivedly Írán, de facto už organizací převratu v roce 1953, který odstranil Mosaddeka, i Irák, útokem pod zcela vylhanými záminkami v roce 2003 a následnou destrukcí iráckých státních struktur.
Toto "USA měly v zásadě právo na akt vlastní (preventivní) obrany." je pak v daném kontextu buď výraz Vaší vrcholné naivity nebo standardní fráze opsaná z amerických propagandistických zdrojů.
"Ostatně: žádný ze západních politiků také Trumpovu akci neoznačil za principiálně nelegitimní." Bodejť by taky jo; existuje nezanedbatelné riziko, že by se příště mohl stát cílem podobné akce někdo z nich.
Toto "USA měly v zásadě právo na akt vlastní (preventivní) obrany." je pak v daném kontextu buď výraz Vaší vrcholné naivity nebo standardní fráze opsaná z amerických propagandistických zdrojů.
"Ostatně: žádný ze západních politiků také Trumpovu akci neoznačil za principiálně nelegitimní." Bodejť by taky jo; existuje nezanedbatelné riziko, že by se příště mohl stát cílem podobné akce někdo z nich.
IH
Vy to přeháníte. Jestli se aktivní politici nevyjádřili tak jako Karel Schwarzenberg, je to vedle běžné politické opatrnosti a diplomatičnosti dáno ohledy na zájmy NATO, jehož případná další a hlubší krize by hrála do not Putinovu Rusku, pro něž má, jako pro tradičního velmocenského hráče, Trump dost pochopení. (Liší se samozřejmě v pohledu na první místo USA v tomhle "sportu".)
Je zřejmé, že atentát na Sulejmaního nebyl důsledkem jen a pouze skutečnosti, že se generál ocitl "na dostřel". Je zřejmé, že s ním USA nějaké otevřené účty měly. Může však jít rovněž o něco jako poslední výstřel, který má zakrýt pasivitu dosavadního a hlavně chystaného postupu Trumpových USA v oblasti.
Je zřejmé, že atentát na Sulejmaního nebyl důsledkem jen a pouze skutečnosti, že se generál ocitl "na dostřel". Je zřejmé, že s ním USA nějaké otevřené účty měly. Může však jít rovněž o něco jako poslední výstřel, který má zakrýt pasivitu dosavadního a hlavně chystaného postupu Trumpových USA v oblasti.
JP
January 10, 2020 v 10.26
Pane Kalousi, žádný z relevantních světových politiků neoznačil ten americký atentát za "porušení mezinárodního práva", protože kdyby tak učinil, tak by se sám naprosto blamoval, neboť by tím ukázal že nemá žádné ponětí o platném mezinárodním právu. Ten zásah USA se nám může zdát jakkoli "zdivočelý" - ale smiřte se s holou skutečností, že porušením (eklatantním) norem a principů mezinárodního práva to opravdu nebylo.
A vinit za tuto současnou eskalaci Spojené státy pro nějakým událostem z poloviny minulého století - to už bychom se stejně tak mohli začít zaobírat tím, kdo byl čím vinen v dobách perských válek.
A vinit za tuto současnou eskalaci Spojené státy pro nějakým událostem z poloviny minulého století - to už bychom se stejně tak mohli začít zaobírat tím, kdo byl čím vinen v dobách perských válek.
JK
January 10, 2020 v 11.04
"A vinit za tuto současnou eskalaci Spojené státy pro nějakým událostem z poloviny minulého století - to už bychom se stejně tak mohli začít zaobírat tím, kdo byl čím vinen v dobách perských válek."
Naprosto nesouhlasím. Od svržení Mosaddeka ke dnešním událostem vede přímá a nepřerušená linie příčin a následků.
Naprosto nesouhlasím. Od svržení Mosaddeka ke dnešním událostem vede přímá a nepřerušená linie příčin a následků.
JK
Nevím, jak moc přeháním. Reakce - nebo spíš nereakce - Angely Merkelové na její odposlouchávání ze strany spřátelené tajné služby ukazuje, nakolik se evropští politici cítí být podřízenými USA. Možná ze strachu, možná z přesvědčení, možná z oportunistické vypočítavosti - těžko soudit.
HZ
na odposlouchávání zcela očekávaně nespočívala ve vyslání vražedného dronu na Bílý dům. To neznamená, že neudělala jiná opatření. Méně nápadná, ale nejspíš účinnější.
IH
Možná jde z Vaší strany jen o (opakovanou) nadsázku. Mé mínění o Trumpovi je, nyní už nikoli na základě očekávání, nýbrž reálné politiky, horší než nevalné. Plést si jej však se Stalinem nelze. Hlavně však nejsou, přese všechno, stalinistickým Ruskem dnešní USA. A státy EU, resp. v NATO, nejsou zajisté zase satelity, jejichž představitelé se bojí "zpřátelené" armády.
Na těchto faktech rozhodně nic nemění v posledku docela moudré rozhodnutí A. Merkelové přejít americký prohřešek, aspoň navenek, s určitou grácií.
Na těchto faktech rozhodně nic nemění v posledku docela moudré rozhodnutí A. Merkelové přejít americký prohřešek, aspoň navenek, s určitou grácií.
PK
že verbální reakce A. Merkelové na tento incident byla velmi důrazná.
Máme zde tedy co do činění opět s docela obyčejnou lží. Máme si na to zvykat? Nemyslím.
Máme zde tedy co do činění opět s docela obyčejnou lží. Máme si na to zvykat? Nemyslím.
IV
January 10, 2020 v 16.39
"Ten zásah USA se nám může zdát jakkoli "zdivočelý" - ale smiřte se s holou skutečností, že porušením (eklatantním) norem a principů mezinárodního práva to opravdu nebylo."
Pane Poláčku, zajímalo by mě, kde berete jistotu pro takto kategorické tvrzení. Pokud ho opíráte jen o právní názor jednoho českého právníka, tak bych to považoval za poněkud lehkověrné. Já jsem si udělal malou rešerši, abych si ověřil, to co jsem předpokládal - že to ve skutečnosti vůbec není tak jednoduché:
Calling for an independent investigation into the killing, Agnes Callamard, UN Special Rapporteur on extrajudicial, summary or arbitrary executions said: "Based on the information we have so far it is not possible to determine whether the strike was legitimate under the UN Charter governing the use of force."
https://www.aljazeera.com/news/2020/01/stop-war-soleimani-killing-violate-international-law-200105050718644.html
Noted international legal scholar, Notre Dame Law School Prof Mary Ellen O’Connell told the BBC: “Pre-emptive self-defence is never a legal justification for assassination. Nothing is.
“The relevant law is the United Nations Charter, which defines self-defence as a right to respond to an actual and significant armed attack.
“The use of a drone to kill Iranian Gen Qasem Soleimani in Baghdad was not in response to an armed attack on the United States.
“Iran has not attacked the sovereign territory of the United States.”
She added: “In this case, the United States has not only committed an extrajudicial killing, it has carried out an unlawful attack within Iraq.”
https://www.express.co.uk/news/world/1224312/iran-attack-donald-trump-order-assassinate-iran-qassem-soleimani-was-it-legal
Yale Law School professor Oona Hathaway, an international law expert, said on Twitter that the available facts “do not seem to support” the assertion that the strike was an act of self-defense and concluded it was “legally tenuous under both domestic and international law.”
Because the U.S. has never declared formal war on Iran, the targeted killing of a high Iranian official was “clearly an assassination,” said Mary Ellen O’Connell, an expert in international law and the laws of war at the University of Notre Dame School of Law.
https://www.japantimes.co.jp/news/2020/01/04/world/question-laws-u-s-killing-irans-soleimani-self-defense-assassination/
Under the UN Charter, Iran and the United States have a legal obligation to settle their disputes peacefully. As a permanent member of the UN Security Council, the United States has the ability at any time to discuss threats against it. It has chosen not to do this, instead using almost-certainly illegal force against another UN member country. The consequences will be grave.
Dave Inder Comar (JD NYU Law, MA Stanford University, BA Stanford University)
https://www.commondreams.org/views/2020/01/04/united-states-assassination-iranian-military-leader-violates-international-law
Pane Poláčku, zajímalo by mě, kde berete jistotu pro takto kategorické tvrzení. Pokud ho opíráte jen o právní názor jednoho českého právníka, tak bych to považoval za poněkud lehkověrné. Já jsem si udělal malou rešerši, abych si ověřil, to co jsem předpokládal - že to ve skutečnosti vůbec není tak jednoduché:
Calling for an independent investigation into the killing, Agnes Callamard, UN Special Rapporteur on extrajudicial, summary or arbitrary executions said: "Based on the information we have so far it is not possible to determine whether the strike was legitimate under the UN Charter governing the use of force."
https://www.aljazeera.com/news/2020/01/stop-war-soleimani-killing-violate-international-law-200105050718644.html
Noted international legal scholar, Notre Dame Law School Prof Mary Ellen O’Connell told the BBC: “Pre-emptive self-defence is never a legal justification for assassination. Nothing is.
“The relevant law is the United Nations Charter, which defines self-defence as a right to respond to an actual and significant armed attack.
“The use of a drone to kill Iranian Gen Qasem Soleimani in Baghdad was not in response to an armed attack on the United States.
“Iran has not attacked the sovereign territory of the United States.”
She added: “In this case, the United States has not only committed an extrajudicial killing, it has carried out an unlawful attack within Iraq.”
https://www.express.co.uk/news/world/1224312/iran-attack-donald-trump-order-assassinate-iran-qassem-soleimani-was-it-legal
Yale Law School professor Oona Hathaway, an international law expert, said on Twitter that the available facts “do not seem to support” the assertion that the strike was an act of self-defense and concluded it was “legally tenuous under both domestic and international law.”
Because the U.S. has never declared formal war on Iran, the targeted killing of a high Iranian official was “clearly an assassination,” said Mary Ellen O’Connell, an expert in international law and the laws of war at the University of Notre Dame School of Law.
https://www.japantimes.co.jp/news/2020/01/04/world/question-laws-u-s-killing-irans-soleimani-self-defense-assassination/
Under the UN Charter, Iran and the United States have a legal obligation to settle their disputes peacefully. As a permanent member of the UN Security Council, the United States has the ability at any time to discuss threats against it. It has chosen not to do this, instead using almost-certainly illegal force against another UN member country. The consequences will be grave.
Dave Inder Comar (JD NYU Law, MA Stanford University, BA Stanford University)
https://www.commondreams.org/views/2020/01/04/united-states-assassination-iranian-military-leader-violates-international-law
IH
V dané souvislosti bych dále řekl, že mezinárodní právo má z celkem dobrých důvodů co se týká aplikace na konkrétní případy dostatečnou vůli a je způsobilé šalamounských nálezů, umožňujících zachování tváře nejen vlastní a zvláště velmocí. Je zřejmé, že konstatovat jeho (flagrantní) porušení promptně a závazně častěji nelze. Také subjekty, které v takovém smyslu nepožívají zvláštní vážnosti či pravomocí, takové soudy o své vůli zpravidla nečiní (toto ad diskuse výše).
Zároveň je zřejmé, že akt de facto mimosoudní popravy íránského velitele (za formálně mírového stavu) mimo všechny pochybnosti nepředstavuje praxi, již by mezinárodní právo mohlo pokládat za co do typu legální a za přípustnou náhražku za stále méně uskutečnitelnou klasickou vojenskou operaci.
Všem je jasné, že zde právníci, podobně jako nakonec i vojáci, již jen „stojí opodál“ a fait accompli je odkazuje k více méně sofistikovaným snahám o zachování (zbytku) respektability, aniž by přitom došlo na (další) podstatné škody.
Zároveň je zřejmé, že akt de facto mimosoudní popravy íránského velitele (za formálně mírového stavu) mimo všechny pochybnosti nepředstavuje praxi, již by mezinárodní právo mohlo pokládat za co do typu legální a za přípustnou náhražku za stále méně uskutečnitelnou klasickou vojenskou operaci.
Všem je jasné, že zde právníci, podobně jako nakonec i vojáci, již jen „stojí opodál“ a fait accompli je odkazuje k více méně sofistikovaným snahám o zachování (zbytku) respektability, aniž by přitom došlo na (další) podstatné škody.
JK
A státy EU, resp. v NATO, nejsou zajisté zase satelity, jejichž představitelé se bojí "zpřátelené" armády.
Zkuste to říct v Řecku o turecké armádě, především letectvu, které už desítky let prakticky denně narušuje řecký vzdušný prostor...
Zkuste to říct v Řecku o turecké armádě, především letectvu, které už desítky let prakticky denně narušuje řecký vzdušný prostor...
IH
Ve svém příspěvku poněkud výše jsem, pane Kalousi, upozorňoval na jinou pozici spojenců USA oproti poměrům svého času ve východním bloku, kde strach dosazených "gubernátorů" z Moskvy byl celkem o dost reálnější a osobnější. Na této skutečnosti nemění ovšem přetrvávající soupeřivost na jihovýchodním křídle NATO vůbec nic.
JK
Máte pravdu, metody akcí sloužících udržení vlivu byly různé.
Když za Atlantikem měli pocit, že reálně hrozí změna režimu v Itálii, využili k ovlivnění situace organizace Gladio. Její původní určení bylo sice jiné, ale v Itálii se pro ni našlo využití jako proxy pro vykonání špinavé práce. Možná si ještě vzpomenete na Alda Mora... Gladio ale zdaleka nebyla jen italská záležitost; podobné (naštěstí spící) organizace byly i v jiných zemích NATO a dokonce i v neutrálních zemích už od 50. let.
Tohle
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Gladio
je docela výživné čtení...
Když za Atlantikem měli pocit, že reálně hrozí změna režimu v Itálii, využili k ovlivnění situace organizace Gladio. Její původní určení bylo sice jiné, ale v Itálii se pro ni našlo využití jako proxy pro vykonání špinavé práce. Možná si ještě vzpomenete na Alda Mora... Gladio ale zdaleka nebyla jen italská záležitost; podobné (naštěstí spící) organizace byly i v jiných zemích NATO a dokonce i v neutrálních zemích už od 50. let.
Tohle
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Gladio
je docela výživné čtení...
IH
Musím Vám dát aspoň částečně za pravdu. Člověku je třeba obezřetnosti, aby neulpíval příliš na zkušenosti, jež se ho podstatně týkala (a formovala jej) a na niž proto stále hledí jakýmsi dalekohledem, zatímco na jiné aspekty spíše nedbá. Nešlo v minulosti zřejmě jen o dozorování před upadnutím do tenat ideologického a socioekonomického nepřítele, ale též o trvání dávných snah o kontrolu a dominanci.
Na zpravodajství o únosech a vraždách A. Mora, H. M. Schleyera ad. si pamatuji velice živě. Co se týče jejich pozadí doporučuji náležitou opatrnost.
Spíše na okraj odkazuji na rozhovor s H. Kmoníčkem na iDnes. Jeho informované a otevřené vyjádření implicitně vyvrací pokusy ospravedlnit atentát na Sulejmaního jako rozhodnutí učiněné v podmínkách akutní hrozby.
Na zpravodajství o únosech a vraždách A. Mora, H. M. Schleyera ad. si pamatuji velice živě. Co se týče jejich pozadí doporučuji náležitou opatrnost.
Spíše na okraj odkazuji na rozhovor s H. Kmoníčkem na iDnes. Jeho informované a otevřené vyjádření implicitně vyvrací pokusy ospravedlnit atentát na Sulejmaního jako rozhodnutí učiněné v podmínkách akutní hrozby.
JP
Pane Václavů, práva jsem svého času sám studoval. Nemusím se tedy nijak opírat o názor "jednoho právníka"; nýbrž to co jsem o dané věci napsal vychází z toho, co nám o tom říkali naši docenti a profesoři.
Že můžete citovat názory (třeba i právníků), že se v případě amerického atentátu na íránského generála jednalo o "porušení mezinárodního práva" - jak jsem sám napsal, tento případ je opravdu na hraně. A v takovýchto sporných případech vždy najdete někoho, kdo to uvidí už za hranou.
Jde o to: takto sporné případy opravdu není možno definitivně rozsoudit čistě právě. To je daleko spíše záležitostí politickou. A tedy to vždy bude záležitostí osobního zaujetí.
I kdyby se dal dohromady nějaký mezinárodní tribunál který by danou věc měl soudit - je možno s vysokou pravděpodobností předpokládat, že i kdyby soudní senát nakonec přijal nějaký rozsudek, tak že by tento nález v žádném případě nebyl jednomyslný. Zkrátka, i mezi profesionálními soudci by došlo ke značné různosti názorů.
Jisté je jedno: Američané zcela evidentně m ě l i určité důvody pro svůj zásah. To jediné o co se tu jedná je otázka, zda tyto důvody byly dostatečně závažné na to, aby mohly "přebít" jiné principy mezinárodních norem. Jak už jsem řekl, jedná se tu tedy konec konců o otázku posouzení, otázku náhledu.
Proto já jsem také - pokud si dobře vzpomínám - nikde nenapsal a netvrdil, že by Američané "neporušili mezinárodní právo". Nýbrž jen to, že Američanům objektivně není možno dokázat nějaké e k l a t a n t n í porušení mezinárodního práva.
To ustanovení o právu na preventivní obranu - to je víceméně typický příklad toho, čemu se mezi právníky říká "gumový paragraf". Který je tedy možno "natáhnout" jedním či druhým směrem, jak se to zrovna komu hodí. Není to v daném případě samozřejmě nijak žádoucí stav; ale opakuji znovu, plně to odpovídá r e á l n é m u stavu mezinárodní politiky. Žádné právo nemůže nikdy - bohužel - být o mnoho dále a výše, nežli jaký je reálný stupeň (mravního) vývoje lidské společnosti. To platí jak pro právo národní, tak i pro právo mezinárodní.
Že můžete citovat názory (třeba i právníků), že se v případě amerického atentátu na íránského generála jednalo o "porušení mezinárodního práva" - jak jsem sám napsal, tento případ je opravdu na hraně. A v takovýchto sporných případech vždy najdete někoho, kdo to uvidí už za hranou.
Jde o to: takto sporné případy opravdu není možno definitivně rozsoudit čistě právě. To je daleko spíše záležitostí politickou. A tedy to vždy bude záležitostí osobního zaujetí.
I kdyby se dal dohromady nějaký mezinárodní tribunál který by danou věc měl soudit - je možno s vysokou pravděpodobností předpokládat, že i kdyby soudní senát nakonec přijal nějaký rozsudek, tak že by tento nález v žádném případě nebyl jednomyslný. Zkrátka, i mezi profesionálními soudci by došlo ke značné různosti názorů.
Jisté je jedno: Američané zcela evidentně m ě l i určité důvody pro svůj zásah. To jediné o co se tu jedná je otázka, zda tyto důvody byly dostatečně závažné na to, aby mohly "přebít" jiné principy mezinárodních norem. Jak už jsem řekl, jedná se tu tedy konec konců o otázku posouzení, otázku náhledu.
Proto já jsem také - pokud si dobře vzpomínám - nikde nenapsal a netvrdil, že by Američané "neporušili mezinárodní právo". Nýbrž jen to, že Američanům objektivně není možno dokázat nějaké e k l a t a n t n í porušení mezinárodního práva.
To ustanovení o právu na preventivní obranu - to je víceméně typický příklad toho, čemu se mezi právníky říká "gumový paragraf". Který je tedy možno "natáhnout" jedním či druhým směrem, jak se to zrovna komu hodí. Není to v daném případě samozřejmě nijak žádoucí stav; ale opakuji znovu, plně to odpovídá r e á l n é m u stavu mezinárodní politiky. Žádné právo nemůže nikdy - bohužel - být o mnoho dále a výše, nežli jaký je reálný stupeň (mravního) vývoje lidské společnosti. To platí jak pro právo národní, tak i pro právo mezinárodní.
+ Další komentáře