Radovan Bartošek tu včera propojil páteční atentát na předního íránského generála s mentalitou Bushovy invaze do Iráku před sedmnácti lety a též s chováním Američanů v zemi poté: arogantním, krátkozrakým, a v posledku tragickým. Je to jeden možný pohled.

Jiný nabízející se a rovněž podložený nicméně varuje před unáhleným souzením. Příliš mnoho aspektů události stále neznáme. Americké ministerstvo obrany například tvrdí, že Kásim Sulejmání dokončoval přípravy konkrétní operace, jež měla stát mnoho životů — a tomu že bylo potřeba zabránit.

Jestliže by se ukázalo, že je na tomto tvrzení více pravdy, než bývá u podobných z Pentagonu obvyklé, začala by se vést úplně jiná debata.

↗

Dále je tu otázka, do jaké míry zapadá útok do nějaké americké strategie. Mohlo jít o tupou demonstraci síly reagující na řetězec předchozích násilných incidentů, plně odpovídající pověstem o intelektuálních schopnostech amerického prezidenta — je už mimochodem potvrzené, že útok nařídil sám Trump.

Mohlo však jít také o součást něčeho promyšlenějšího. Experti sezvaní BBC nabízejí hned několik eventualit:

• začátek kampaně proti proíránským silám v Iráku (v sobotu nad ránem byl zlikvidován další miliční konvoj!),
• demonstračně-zastrašující doplněk k trumpovské politice sankcí, respektive k íránské reakci na ni,
• nástroj nátlaku na iráckou vládu předcházející návratu USA jako silného hráče do regionu,
• akce související s brzkým hlasováním o Trumpově impeachmentu v Senátu či jeden z komponentů začínající prezidentské kampaně.

Něco jiného bude, pokud nebudou útočit Íránci, ale jejich klientské milice v Iráku, Sýrii, Jemenu či Libanonu. A úplně něco jiného, pokud by byla odveta pojata například jako teroristický útok na  území vlastních USA.

Není divu, že Trumpovi domácí kritikové reagují zatím spíše obecně — varováním, že se nebezpečně šťourá do vosího hnízda. Žádný významný politik v USA nechce být za obhájce Íránu, zvláště před případným odvetným útokem na americké životy.

Skutečně mozek?

Generál Kásim Sulejmání byl čelným představitelem Íránských revolučních gard, které USA přidaly po nástupu Trumpa na seznam teroristických organizací. Velel jednotkám Kuds, jež mají na starosti gardistické operace v zahraničí, a byl spojován s enormním posílením vlivu své země v regionu.

V Íránu je portrétován jako mučedník a národní hrdina, jako architekt všech „protiteroristických“ angažmá v Sýrii, Iráku i jinde. S výjimkou mučednictví měl takový obraz už za svého života — byl doslova celebritou. Často ho doprovázely kamery a každý voják s ním chtěl selfie.

Celou pravdu o jeho osobní roli, významu a dopadu jeho smrti na íránskou politiku ovšem opět neznáme.