Na hraně války a svobody?
Petr JedličkaPetr Jedlička polemizuje s jednoznačnými hodnoceními situace kolem pátečního atentátu na známého íránského generála. Podle něj stále dost důležitých aspektů věci neznáme a vše může být nakonec jinak, než se dnes zdá.
Radovan Bartošek tu včera propojil páteční atentát na předního íránského generála s mentalitou Bushovy invaze do Iráku před sedmnácti lety a též s chováním Američanů v zemi poté: arogantním, krátkozrakým, a v posledku tragickým. Je to jeden možný pohled.
Jiný nabízející se a rovněž podložený nicméně varuje před unáhleným souzením. Příliš mnoho aspektů události stále neznáme. Americké ministerstvo obrany například tvrdí, že Kásim Sulejmání dokončoval přípravy konkrétní operace, jež měla stát mnoho životů — a tomu že bylo potřeba zabránit.
Jestliže by se ukázalo, že je na tomto tvrzení více pravdy, než bývá u podobných z Pentagonu obvyklé, začala by se vést úplně jiná debata.
Dále je tu otázka, do jaké míry zapadá útok do nějaké americké strategie. Mohlo jít o tupou demonstraci síly reagující na řetězec předchozích násilných incidentů, plně odpovídající pověstem o intelektuálních schopnostech amerického prezidenta — je už mimochodem potvrzené, že útok nařídil sám Trump.
Mohlo však jít také o součást něčeho promyšlenějšího. Experti sezvaní BBC nabízejí hned několik eventualit:
New York Times připomínají, že USA "nesejmuly" žádného srovnatelně vysoce postaveného generála cizího státu od druhé světové války (Bin Ládin byl "jen" terorista). Sulejmáního jako cíl údajně odmítl jak Obama, tak Bush(!). Noví vojáci už míří do regionu.
Jak říká pan Jedlička, Írán to nemůže nechat jen tak, a Trump nebyl zvolen jako válečný prezident. Kdyby byl, dávalo by to větší smysl.
[1] https://www.defense.gov/Newsroom/Releases/Release/Article/2049534/statement-by-the-department-of-defense/
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/schwarzenberg-zabit-generala-bez-vyhlaseni-valky-je-od-trumpa-zlocin-40309170
Nejsem nejen pro politické excesy, ale ani pro nediplomatické vyřvávání odsdola až nahoru (a obráceně), je však, míním, něco poněkud nahnilého v státě (státech), kde politik musí být v důchodu a ještě formát, aby mohl říct, že král je nahý.