Zakleknout na Írán

Petr Jedlička

Spojené státy si snaží vynutit změnu íránské politiky, když už ne režimu, a stupňují tlak. Může to vyjít, ale rizika jsou skutečně enormní.

Stále to vypadá více na klasickou trumpovinu či staré americko-íránské tance, jak si je pamatujeme ještě z dob Bushe mladšího. Sílí ale i názor, že se dočkáme skutečně války. Nemělo by jít o válku invazní, na níž nemají USA v oblasti síly a která je ostatně u obrovského lidnatého Íránu těžko myslitelná. Spíše půjde o nějaké to odstřelování a bombardování radarů, raketových odpališť či skladů techniky Revolučních gard na straně jedné a útoky na lodi a americké základny v oblasti na druhé.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Nemusí z toho být nakonec nic jako už tolikrát dříve, nebo může jít jenom o jednu dvě demonstrační akce. Mohou však přijít i posuny v íránském režimu, a to spíš k horšímu než k lepšímu, nebo i konflikt v celém regionu, protože Írán má svoje věrné v Libanonu, Sýrii i v Iráku. Jak píše Jonathan Marcus ve svém What would a US-Iran conflict look like? na BBC, dnešní války se nevyhrávají konvenčními způsoby.

Americké lodě mířící do Zálivu, foceno v Suezkém průplavu. Foto Darion Chanelle, US Navy

Jde-li o bezprostředního viníka — pravdu o posledních incidentech, například zda skutečně nakladly íránské Revoluční gardy miny do blízkosti japonského tankeru a proč tak učinily zrovna v době, kdy byl v Íránu na návštěvě žádán o pomoc japonský premiér, či co byla ta „letící tělesa“, která způsobila výbuch podle výpovědí posádky tankeru, tuto pravdu bohužel neznáme.

Avšak z vývoje v posledních měsících, týdnech a dnech můžeme myslím spolehlivě odvodit, o co obecně se Spojené státy v oblasti snaží. Jeden diplomat to kdysi shrnul v rozhovoru do věty: „Různými prostředky a stupňovaným tlakem docílit ne nutně regime change, ale zásadní policy change“. Slovníkem našich babišovců to lze vyjádřit přitom i jednodušeji: Prostě na ně zaklekneme.

Zatlačit, přidusit a zase znovu

„Zaklekávání“ USA na Írán probíhá už od minulého května, kdy Trumpova administrativa stáhla Spojené státy z dohody o íránském jaderném programu, kterou prohlásila za neúčinnou. Následovalo stupňování sankcí — nejprve sankce neformální, tedy šíření nejistoty ohledně dalšího postupu, které od Íránu odhání potenciální investory, poté sankce primární postihující Írán přímo; dále sekundární sankce zaměřené na země, které by chtěly kupovat od Íránu strategické komodity, a na firmy, jež by tam chtěly dělat kšeft, a nakonec doprovodná opatření: prohlášení Revolučních gard za teroristickou organizaci a hrozba postihem všem zemím, které by Íránu pomáhaly.

Takřka každá velká firma raději oželí podnikatelské možnosti v Íránu, než by si nesla cejch nežádoucího pro americké klienty a banky. Íránské ekonomické oživení, s jehož příslibem vyhrál pragmatik Hasan Rúhání poslední i předposlední volby, tak bylo to tam. Ještě na jaře 2018 byl dolar za 50 tisíc riálů, letos je za 150 tisíc. Hospodářství je v recesi, HDP vykazuje pokles pět procent oproti minulému roku a reálné příjmy klesají.

Trump přitom neustále vzkazuje, že je ochoten jednat — ovšem jen o nové dohodě, která krom zavedení důslednějšího jaderného dohledu (ten minulý se vyjednával několik let) omezí i íránskou výrobu balistických střel a přiměje Teherán k ukončení podpory vojenským skupinám v jiných státech regionu... tedy v podstatě ke stažení se z oblastí, kde Írán soupeří o vliv se arabskými monarchiemi, a ke vzdání se zbraní, kterými konkuruje Saúdům a svým způsobem ohrožuje Izrael.

Trump říká, že nikam nespěchá. To ale není pravda. Íránské zásoby jaderného materiálu, který teď nemůže vyvést, překročí už za několik dní kvótu, kterou stanovuje stará dohoda. Íránský režim dal také evropským zemím lhůtu, aby do začátku července nalezly způsob, jak režim staré dohody zachránit, jinak z ní odstoupí rovněž.

Co chtějí Trumpovy USA dělat, pokud se Írán nepodvolí? Dosáhnout stavu, který by se dal v očích potenciálních Trumpových voličů vyložit jako lepší než předchozí. Může jít o nějakou menší, sice dílčí, ale přísnější dohodu nebo o ještě důslednější blokádu, izolaci. Anebo také o útok na zařízení související s jaderným cyklem, po němž volají už léta letoucí američtí, izraelští i saúdští jestřábové.

Rizika enormní

To, co se děje dnes v Perském zálivu, je zatím ta nejnebezpečnější z Trumpových iniciativ. Může mu vyjít a přinést nejen další volební vítězství, ale i omezení íránských aktivit v regionu a trvalý obdiv zastánců americké velmocenské politiky. Rizika jsou ale ohromná, a to i ekonomicky vzato. Z oblasti pochází pětina ropné produkce. A na osmdesát procent své spotřeby sytí z tamní ropy Japonsko nebo Čína.

S úspěchem dohody o jaderném programu a ukončením izolace svázali svůj vzestup íránští pragmatičtí politikové — křídlo, jež v zemi zápasí s fundamentalisty a militaristy. A každá podobná bezpečnostní epizoda sbližuje íránský režim s Ruskem.

V krajní situaci nelze vyloučit ani povstání a svržení režimu zdola, řekl před časem DR íránský novinář žijící u nás. Je možné, že s tím současná americká administrativa počítá? Všechny scénáře jsou stále otevřené. Ale člověk má spíše těžkou hlavu, než aby s nadějí očekával, co vše se při dnešním zaklekávání na Írán otřese.

    Diskuse
    PT
    June 22, 2019 v 13.6
    USA - demokracie jako marketingová značka
    Je spodivem, že v souvislosti s aktuálním dění v regionu se v masmédiích vůbec nehovoří o akcích CIA v minulém století, díky nimž byl svržen demokratický režim a znovunastolena monarchie s proamerickým šáhem, což nakonec zapříčinilo revoluci a vytvoření teokratického režimu, který drží moc již 1/2 století. Pouze v perspektivě neznalosti těchto faktů může aktuální americká diplomacie vyvolávat u někoho sympatie nebo dokonce obdiv. Zdvižené obočí autora článku je tudíž více než na místě.
    Málo se také mluví o íránské ekologické krizi, kdy velká část země přestává být díky nedostatku vody obyvatelnou. Možná by bylo dobré přestat interpretovat veškeré dění v regionu pouze na půdorysu boje o ropu.
    June 23, 2019 v 12.30
    Aktualizace
    Na čtvrteční sestřelení dronu odpověděli USA nakonec až dnes, a to cybernetickým útokem na síť řídící odpalování balistických střel. Celý systém se jim tak podařilo poškodit a na přechodnou dobu vyřadit.

    Předchozí rozhodnutí Donalda Trumpa odvolat standardní odvetný útok 10 minut před provedením kvůli tomu, že se dozvěděl, že při útok zemře asi 150 lidí, je pozorovateli hodnoceno jako jedno z nejlepších v Trumpově dosavadní prezidentské kariéře -- pokud je tedy Trumpovo podání pravdivé.

    Na druhou stranu se pozorovatelé pozastavují nad tím, že prezident USA řešil odhadovaný počet obětí právě až 10 minut před vlastním útokem...
    IV
    June 24, 2019 v 17.19
    Článek bohužel není celý k volnému přečtení, ale to, co si lze přečíst, je asi dost výstižené:

    Analysis - Something Stopped Trump From Striking Iran, and It Wasn't 150 Lives

    U.S. president says he aborted an attack on Iran out of concern for civilians, but his real fear is what one attack could spiral into

    https://www.haaretz.com/middle-east-news/.premium-something-stopped-trump-from-striking-iran-and-it-wasn-t-150-lives-1.7402428

    Trumpovo vysvětlení: Z nouze cnost...
    June 24, 2019 v 17.35
    Po upozornění ještě doplňuji: pokud Írán odstoupí od staré dohody, jako to učinily USA, nebo poruší pravidla, budou na něj -- kromě jiného -- uvaleny vedle dnešních sankcí (amerických + neformálních) znovu i sankce OSN.
    June 25, 2019 v 11.19
    Aktuálně
    Spojené státy dnes oznámily uvalení další skupiny sankcí -- tentokrát proti bankovním vkladům. Írán odpověděl, že tak permanentně zablokovaly možnost diplomatického řešení.
    IV
    June 25, 2019 v 11.51
    V kontextu s tím, kdo první odstoupil od dohody, z toho Trump vychází jako učiněný "lidumil"...

    Iranians are paying for US sanctions with their health

    https://edition.cnn.com/2019/02/22/middleeast/iran-medical-shortages-intl/index.html