Obnovení sankcí proti Íránu a výzva prezidenta Trumpa, aby evropské společnosti a státy podpořily americké rozhodnutí a přestaly se zemí obchodovat, se u evropských představitelů nesetkalo s velkým úspěchem. Požadavky Spojených států totiž nejsou vynutitelné za jejich hranicemi a bezhlavá rozhodnutí prezidenta Trumpa rozhodně nepředstavují následováníhodný vzor.

Evropští vůdci zastávají názor, že dokud se bude Írán držet jaderné dohody, budou se jí dále držet i členské státy EU. Což Írán dělá. A tak nejenže nepodpořili americké odstoupení, ale vzepřeli se i znovuobnoveným sankcím. Kvůli nim byly vydány zákony, které mají chránit jak evropské firmy, tak státy, které chtějí s Íránem udržovat vztahy. Takzvané blokovací nařízení mimo jiné garantuje, že firmy, které budou poškozené rozhodnutím Spojených států, mohou žalovat Trumpovu administrativu a žádat o náhradu zisků a zároveň nemohou být na základě sankcí v EU jakkoliv postižitelné.

I přesto ale některé firmy od obchodu s Íránem odstoupily, aby si zachovaly dobré vztahy s USA — protože podle prezidentova vyjádření si každý musí vybrat, USA nebo Írán. Což je pro mnohé evropské nadnárodní firmy, které právě vstoupily na íránský trh, problém. Například francouzský gigant Total byl touto politikou donucen zrušit kontrakt, který před nedávnem s velkou pompou uzavřel. Vedle nedávno otevřených možností odbytu evropských výrobků je Írán také pátým největším vývozcem ropy a velkým vývozcem nerostných surovin, přičemž primárně ropný průmysl se má stát cílem dalšího kola amerických sankcí naplánovaného na listopad 2018.

Když se na celou věc podíváme z íránské strany, máme tady konzervativce, kteří brojí proti spolupráci s „proradným“ Západem, a liberály, kteří by se Západem byli ochotni spolupracovat, a dokonce by i uvažovali o větším otevření se světu. Právě tito liberálové utrpěli v květnu těžkou ránu, když prezident Trump jednostranně odstoupil od jaderné dohody. Zdůvodňuje to tak, že „hrozná“ dohoda jen dává režimu ajatolláhů prostředky na financování válek na Blízkém východě.

Když pomineme fakt, že Írán stál ve válce proti Islámskému státu na té samé straně jako Západ, nezbývá než povzdechnout si nad tím, že tradiční americký spojenec, Saúdská Arábie, vede za peníze z ropy opravdovou válku proti Jemenu, jednomu z nejchudších států světa, kde po třech letech bombardování vypukla humanitární katastrofa. O saúdském propojení s radikálními islamistickými hnutími ani nemluvě. Ale zpátky k liberálům a konzervativcům.