Trump má pravdu. Obchodní dohody jsou černým svědomím liberální demokracie
George MonbiotDonald Trump se obvykle plete úplně ve všem. Tentokrát se ale pro jednou postavil na tu správnou stranu: ke zděšení ostatních vůdců zemí bohatého světa bránil demokracii. Předvídatelně byl za to i všeobecně odsouzen a zavržen.
Trumpův „zločin“ spočívá v tom, že si dovolil žádat, aby měla Severoamerická smlouva o volném obchodu (NAFTA) takzvanou „doložku o časovém omezení“. To znamená, že by neplatila na věky věků, nýbrž by jednou za pět let vypršela a členské státy by tak mohly její podmínky znovu projednat, či od ní prostě odstoupit. Zhnusený povyk světových médií se nás nyní snaží přesvědčit, že právě Trumpovo trvání na této podmínce překazilo snahy o reformu dohody.
Ve svých Právech člověka, publikovaných v roce 1791, argumentoval proslule Thomas Paine, že „každá doba a každá generace musí mít ve všem a za každých okolností právě takovou svobodu jednat sama za sebe jako všechny doby a generace předcházející. Marnivá a domýšlivá touha vládnout až za vlastní hrob je tou nejabsurdnější a nejnestoudnější ze všech tyranií.“ Všeobecně, přinejmenším v teorii, pokud už ne v praxi, se to dodnes považuje za jeden ze základních demokratických principů.
I kdyby obyvatelé USA, Kanady a Mexika byli bývali v roce 1994 s dohodou NAFTA explicitně souhlasili, myšlenka, že tehdejší rozhodnutí by mělo být pro celou Severní Ameriku závazné na věčné časy, je odpudivá. A úplně stejně odpudivé je nynější trvání vlád Kanady a Mexika na tom, že by dnes sjednaná úprava dohody měla být závazná pro všechny vlády budoucí.
Přitom samozřejmě víme, že občané severoamerických zemí explicitní souhlas s dohodou nikdy nevyslovili. Jaksi se jich všichni zapomněli na jejich postoj zeptat. O dohodě se nehlasovalo a podpora obou hlavních amerických politických stran zajistila, že prostor pro nesouhlas zůstal velmi malý. Masivní občanská protestní hnutí ve všech třech zemích byla buď ignorována, nebo démonizována a vyloučena z debaty. Dohoda měla být dílem zákulisních jednání politických a ekonomických elit — a měla být nesmrtelná.
Během letošních jednání o její úpravě se tři členské státy dokonce ani netajily tím, že se snaží cíleně obejít demokratický proces. Jejich explicitním záměrem bylo dokončit rozhovory ještě před červencovými prezidentskými volbami v Mexiku. Favorizovaný kandidát Andres Lopez Obrador se k NAFTA staví nevstřícně — proto se měla uzavřít dřív, než budou mexičtí voliči hlasovat. Těžko se pak divit, proč tolik lidí ztrácí víru v demokracii.