Blíží se válka?

Vysocí představitelé Spojených států a Íránu si v posledních dnech už nevyměňují jenom obecná varování, ale i zcela konkrétní hrozby. Přitom se zdá, že by otevřené střetnutí téměř nikomu neprospělo. Může k němu i přesto dojít?

Možnost vojenské konfrontace USA a jejich spojenců s Íránem byla v médiích rozebírána již mnohokrát. Obvykle se tak dělo v souvislosti s výroky izraelských představitelů, kteří naznačovali odhodlání „zastavit“ íránský jaderný program silou. Tentokrát je to však jiné. Pohrůžky přicházejí přimo z Teheránu, resp. Washingtonu, a mají zcela konkrétní podobu.

Hlavní velitel íránské armády generálmajor Ataolláh Salehí v pondělí varoval, že když se do Perského zálivu vrátí americká letadlová loď, která jej opustila minulý týden, zareaguje Írán všemi prostředky. Tuto výstrahu ve středu potvrdil i Ahmad Vahídí, íránský ministr obrany.

Političtí představitelé islámské republiky – konkrétně viceprezident Muhammad Réza Rahímí a vlivný předseda zahraničně-politického výboru parlamentu Aladdin Brudžerdí – zároveň uvedli, že jestli dojde k omezení vývozu íránské ropy dalšími sankcemi, uzavřou íránské síly Hormuzský průliv. Jeden z balíčků takovýchto sankcí již schválily Spojené státy, Británie a Kanada. Další se podle posledních zpráv chystají zavést země EU na návrh Francie, a to na konci ledna.

Představitelé Washingtonu přitom dávají současně najevo, že USA uzavření průlivu – úžiny, kterou denně propluje 14 tankerů se 17 miliony barelů ropy, to jest pětinou celosvětové produkce – nepřipustí. Také americká letadlová loď se má do Zálivu vrátit.

Blíží se tedy opravdu válka s Íránem?

Logické argumenty pro dávají analytikové vlastně jen dva: střet s vnějším nepřítelem by upevnil vnitřní postavení režimu Mahmúda Ahmadínežáda za současné měnové krize a před březnovými parlamentními volbami; a zároveň by v čase rozpočtových škrtů pomohl zbrojařské lobby v USA. Objevuje se také názor, že by eventuální válka zvýšila šance Baracka Obamy na znovuzvolení – to by se ovšem odvíjelo až od toho, jak by střetnutí probíhalo.

Protiargumentů je naopak celá řada. Vedle hrozivého rozsahu, do něhož by mohl případný konflikt přerůst a kterého si musí být obě strany vědomy, je to za prvé narušení transportu ropy. To by nemuselo být tak fatální pro Írán, který svůj export zásluhou nových i dřívějších sankcí orientuje zejména na východ, ale především pro Irák, Kuvajt a další emiráty. Přímo postižena by byla i Čína, která dnes dováží poměrně velké množství suroviny ze Saúdské Arábie.

Případná válka, neřkuli blokace Hormuzské úžiny, by dále zvedla ceny ropy na světových trzích, což by dle například australského analytika Nicka Trevethana doslova zabilo jakoukoliv šanci na brzkou hospodářskou obnovu v USA.

Spojené státy nemají v současnosti peníze a nejspíše ani volné vojenské kapacity k invazi do Íránu, jejímž cílem by byla plnohodnotná okupace. Írán ale zároveň neobstojí před americkou flotilou na moři. David Crist z Wahingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku připomíná, že poslední pokus o blokaci Hormuzské úžiny skončil velice neslavně: v letech 1980 až 1988 napadlo perské námořnictvo celkem 190 lodí z 31 států a zabilo 63 námořníků; transport ropy však nezastavilo a přitom ztratilo tři válečná plavidla, desítky malých lodí a dvě těžební plošiny, které mělo hlídat.

Podle Crista dnes íránská flotila disponuje třemi ruskými ponorkami a lepšími protilodními střelami (z nichž jednu odpálilo v závěru okázalého desetidenního cvičení v pondělí); technicky ale pořád zaostává. Americké vojenské lodě kotvící na základně v Bahrajnu jsou navíc speciálně léta připravovány na likvidaci min, jejichž kladení v průlivu Írán pravidelně cvičí.

Znalci se tedy dnes kloní k názoru, že se do války ani jedna ze stran záměrně nepustí. Napětí, které panuje v současnosti, ovšem svým způsobem oběma vyhovuje.

Podle Christiana Emeryho z London School of Economics usnadňuje americkým zbrojovkám současná situace obchody se Saúdskou Arábií, se kterou USA nedávno podepsaly kontrakt na prodej vojenské techniky za 30 miliard dolarů, i se Spojenými arabskými emiráty, jež koupit zbraně za 3,5 miliardy téže měny. Zvýšené ceny ropy zároveň vyhovují Íránu. Poslední balíček (amerických) sankcí sice uzavírá platební linky mezi Íránem a jeho klienty podnikajícími v USA, což zemi připravuje o přísun dolarů; podle Emeryho však nebude pro islámskou republiku těžké najít zákazníky na asijských trzích. Totéž lze říci i o chystaných sankcích EU, které by měly mít podobu úplného dovozního embarga.

Pokud by chtěl Írán poškodit Spojené státy, bylo by pro něj daleko méně riskantní například podnítit nepokoje v Iráku. A kdyby chtěly Spojené státy zasáhnout íránská jaderná zařízení, bylo by pro ně výhodnější podpořit letecký úder z Izraele. Tento má ovšem naději na úspěch tím větší, čím bude podniknut překvapivěji. Současnou situaci lze proto spíše opsat jako další stádium studené americko-íránské války, ve které si obě strany vzájemně hrozí, a doufají, že tak zlepší svou pozici v budoucím vyjednávání. Těmito konstatováními uzavírají debatu nad tématem odborníci, které o vyjádření požádal zpravodajský server IPS.

Stále se přesto patří mít na paměti: Každá napjatá situace nese svá rizika. Američtí námořní velitelé se mohou dopustit omylu. Situace může v Íránu využít některá z mocenských klik. Vyloučena není ani nehoda, anebo nešťastná souhra okolností. Perští i washingtonští plánovači také ví mnoho dalšího, co k analytikům nepronikne.

I když je tedy válka nepravděpodobná, vyloučit ji nelze. A s každým nárůstem napětí řečená nepravděpodobnost klesá.


Další informace:
BBC News Why the White House is not on the war path over Iran
AFP Iran Ramps Up Warning Over US Navy in Gulf
AFP Oil soars close to 8-month highs on Iran tensions
IPS War of Words Calculated to Avoid Actual Conflict
IPS Obama Seeks to Distance U.S. from Israeli Attack
France24 Is the US ‘sleepwalking into military confrontation with Iran’?
OpenDemocracy Iran in the straits?
The Guardian Iran could be bluffing in the strait of Hormuz – but can US risk calling it?
The Guardian Iran's dangerous trade game
Al Džazíra Iran to 'block' Gulf oil if sanctions proceed

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Dodatek k sankcím Čtvrtek, 5.Ledna 2012, 20:11:22

Jen pro přehlednost a na doplnění: Írán dnes čelí celkem třem různým typům sankcí.

První a nepřísnější typ zavedly unilaterálně Spojené státy a některé další země. Jedná se zejména o úplný a dlouhodobý zákaz americkým (kanadským, britským, atd.) firmám obchodovat s islámskou republikou, s výjimkou "aktivit zaměřených ve prospěch íránského lidu". Nově (tzn. od Silvestra) se pak USA rozhodly trestat i všechny zahraniční firmy, které podnikají na jejich území, a přitom obchodují s iránskými ropnými společnostmi, resp. íránskou centrální bankou, která transakce vyřizuje. Trestem může být pokuta nebo i zákaz podnikat v USA.

Druhý typ sankcí zavedly vůči Íránu země Evropské unie, které úplný zákaz obchodu s Íránem neuplatňují. Zde jde o četná omezení při prodeji vybavení, které by mohlo být použito v procesu obohacování uranu, o zmražení kont v evropských bankách, jež patří osobám či organizacím, které se nějak podílejí na íránském jaderném programu, a o úplný zákaz vývozu technologií, které lze použít při těžbě plynu. Nově (tzn. od konce ledna) pak chtějí státy EU svým firmám zakázat nákup íránské ropy.

Třetí typ sankcí pak vůči Íránu uplatňuje celá OSN. V tomto případě se jedná o zákaz projede těžkých zbraní a jaderných technologií, o zákaz nákupu zbraní, které by chtěl Írán eventuálně vyvážet, o zmražení účtů některých firem a prominentů režimu, a o mechanismus pravidelných inspekcí, jež má (spolu)zajišťovat dodržování předchozího.

Daniel Veselý - Překladatel

Velice povrchní analýza Pátek, 6.Ledna 2012, 12:15:58

Jsem rád, že odkazuješ na IPS, hlavně historik G. Porter píše o tématu velice dobře a do hloubky, pak třeba G. Leupp...Jinak nechápu, jak můžeš srovnávat výhružky nejmocnější země a chudé asijské země jako rovnocenné, na mě to aspoň tak působí.

V Íránu došlo k zabíjení členů Revolučních gard, vědců, sabotáže, podpora teroristických protirežimních oponentů MEK -- o tom už za Bushe psal S. Hersh...Navíc Obama má ohledně Íránu "všechny možnosti na stole" jako Bush...

Pak celkem ignoruješ vliv Izraele a AIPACu, kteří o útoku mluví neustále. Izraele ve spolupráci s US a SA chce zničit Írán jeho proxy Hizballáh a Hamas a někteří pozorovatelé (P. Escobar) tvrdí, že předstupněm k Íránu je Sýrie....

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 6.Ledna 2012, 12:26:46

Díky za článek. V analýze však postrádám hodnocení ne nepodstaného faktoru - politiky Izraele vůči Iránu. Izrael totiž značnou měrou popohání vpřed všechny jestřáby a jeho tlak "udělějte to rychle vy /USA/, nebo to uděláme rychle my", má v USA a to nejen mezi republikány velkou odezvu. Myslím, že i sami Izraelci vědí, že jim nestačí jen bombardovat případná jaderná zařízení a proto by nejradějí změnili v Iránu režim. Jen ta jejich sebejistota, že jim zase vše beztrestně projde, je nebezpečím zlého rozhodování. Do konfliktu by totiž vstoupil Libanon, možná ne ze své vůle, ale zatažen preventivním úderem Izraele proti Hizbaláhu.
To, že vlastně už USA vedou válku proti Iránu a to za pomocí "bojovníků za svobodu", kteří ještě před pár lety byli na seznamu teroristických organizací /Lidoví mudžáhedové/ je zase tou stejnou politikou, jakou vlastně USA konají po desetiletí. V případě vitězství nad současným iránským režimem možná proti těmto samým povedou další válku, stejně jako v Avghanistánu proti Talibanu. Inu, jak řekl G.W.Bush „každý, kdo podporuje teroristy, stává se teroristou sám.“

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Reakce Pátek, 6.Ledna 2012, 13:09:23

Dane, pane Ševčíku, díky za reakce. K vašim výtkám:

1) text není analýza, ale komentář k poslední sérii zpráv. Proto nepostihuje řadu faktorů a nejde do hloubky, pouze rekapituluje dění posledních dnů a dává autorskou odpovědět na jednu jedinou otázkou. Nezabývá se otázkami práva, mocenské rovnováhy ani historickými souvislostmi

2) výhružky ze strany Íránu a USA nesrovnávám, jen je připomínám s konstatováním, že zaznívají současně, v konkrétní podobě a z obou stran, což nebývalo

3) povahu režimů a vinu za současnou situaci vůbec neřeším

4) role Izraele v DNEŠNÍM DĚNÍ je určitě podstatná, bohužel mi ale chybí fakta. Tlak na "řešení" je zde přítomen permanentně, ale to je to jediné, co si troufám říci jistě. Nevím ani, zda jak moc je míněn vážně. A už vůbec nevím, čím bych podložil tvrzení, že se izraelská vláda snaží svými cestami přispět k vyhrocení situace (ergo válce), aby mohla beztrestně vyslat armádu do Libanonu. Z jednoho pohledu to vypadá logicky, ale z ostatních jen jako konstrukce

5) Obamova tichá válka proti Íránu mi tam chybí a podstatná je. Stála by za samostatnou analýzu. Ale na vyznění mého komentáře by i tento faktor změnil myslím jen málo. Zájmu na válce otevřené se podle mne netýká

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.