Íránské dilema: Rouhání, nebo Raisi?
Fatima RahimiFatima Rahimi představuje ještě podrobněji dva favority aktuální prezidentské volby. Přibližuje také, jakou roli hrají v íránských volbách ženy a jak se je snaží kandidáti tento rok oslovit.
V íránských prezidentských volbách kandiduje letos více politiků, vše však nasvědčuje tomu, že se bude rozhodovat mezi dvěma: současným prezidentem Hassanem Rouháním a konzervativním klerikem Ebrahimem Raisim. Rouhání, nebo Raisi — to je pro většinu Íránců letošní dilema.
Úřadující prezident Hassan Rouhani vystupuje jako věčně usměvavý smírný duchovní. Narodil se jako Hassan Fereydoun, později však přijal příjmení Rouhani, což v perštině znamená právě duchovní. Rouhání je známý jako velký intelektuál a výborný řečník, má doktorát v oboru práva ze skotské univerzity Glasgow Caledonian Univerzity.
Rouhání se zapsal do íránského dění jako člověk, který dopomohl uzavřít historickou dohodu mezi Íránem a světovými velmocemi o jaderním programu, dokument, jež je v Íránu vnímán jako dohoda jejich země se Západem. S pomocí tohoto ujednání s Rouhánímu podařilo dosáhnout odvolání část sankcí.
Ačkoli dohoda otevřela Íránu možnosti ekonomického růstu a podnikání, a přispěla také k tomu, že klesla nezaměstnanost, Íránci očekávali mnohém více. Letošní volby jsou tak do značné míry testem, zda lidé Rouhánímu dají opět svůj hlas, a podpoří tak budoucí směřování Íránu dále k otevřenosti i přes nenaplněná očekávání.
Nezaměstnanost u mladých lidí, která je dnes až 12,5procenta, je navíc velkým tématem voleb sama o sobě, a právě mladí lidé tvořili vždycky základnu příznivců Hassana Rouháního. Nyní v předvolebním rozhovoru pro BBC se několik mladých Íránců zastalo Rouháního a dodalo, že na ekonomický rozkvět je třeba delší čas.
Tento výsledek se ale dal vytušit už předem: byla totiž hlášena velmi vysoká volební účast. A - velkou část populace tvoří mladí lidé. A je možno s vysokou pravděpodobností vycházet z toho, že právě mladá generace své hlasy dá reformátorovi Rouhánímu, a nikoli jeho (ultra)konzervativnímu soupeři. Jediné nebezpečí bylo v tom, že právě ta mladší generace propadne skepsi, že se - pod vládou kleriků - stejně nic podstatného nezmění, a že se k volbám vůbec nedostaví. Ale jak řečeno jakmile bylo jasné že volební účast je vysoká, dalo se s dosti velkou jistotou očekávat vítězství Rouháního.
Ten teď tedy nejen zvítězil; nýbrž získal i velmi silný mandát, který posílí - alespoň v rámci možného - jeho pozici ve věčném zápase s ultrakonzervativní frakcí v íránské politice, ale i společnosti samé.