Na konci prosince roku 2017 si jednatřicetiletá Vida Mováhedová na protest proti povinnému zahalování v Íránu sundala hidžáb. Osamělá žena mlčky stála na vysoké rozvodné skříni na rušné teheránské ulici a v ruce držela bílý šátek, který si sundala z hlavy. Stála tiše, kolemjedoucí ji pozorovali. Krátce poté byla zatčena policií. I přes to, že její protest byl tichý, svět její poselství zaslechl. Vidu teď zná celý svět pod přezdívkou „Dívka z Revoluční ulice“.

Leili Níkuhnazarová, íránská novinářka a socioložka žijící v Amsterdamu, popisuje tento čin jako umělecký akt. „Vida je umělkyně, která se stala hlasem milionů íránských žen. Je to živá socha, která upozorňuje na bezpráví.“ 

Během několika týdnů od nenásilného protestu Mováhedové proti povinnému hidžábu se přidaly desítky žen, a dokonce i někteří muži. „Dívky z Revoluční ulice“ se po celém Íránu fotí bez hidžábu a jejich fotky se šíří po sociálních sítích i světových novinách. Protesty začaly v hlavním městě, ale rozšířily se po celé zemi i do vesnic, často mnohem konzervativnějších než velká města.

Tiché protesty íránských žen

Pravidelné tiché protesty proti povinnému hidžábu začaly na sociálních médiích. V roce 2014 založila Masih Alinedžádová, íránská novinářka žijící v New Yorku, na Facebooku stránku s názvem (přeložené z perštiny) „Tajná svoboda íránských žen“, která vyzývala ženy, aby se na veřejných místech vyfotily bez hidžábu. Loni v květnu pak zahájila další kampaň, a to „Bílou středu“. Ženy si každou středu ve znamení protestu proti povinnému zahalování vzaly bílé šátky. Vida Mováhedová byla jednou z těchto žen, které s bílým šátkem bojovaly za svá práva.

V rozhovoru pro Persian BBC Alinedžádová prohlásila: „Bojujeme za naši důstojnost. Pokud si nemůžeme zvolit, co si dát na hlavu, jak se můžeme rozhodnout, co budeme mít v hlavě?“ Jak pro Alinedžádovou, tak pro protestující je boj proti povinnému hidžábu bojem za získání kontroly žen nad svým vlastním tělem, za právo ženy zvolit si, jak se bude oblékat, a proti patriarchální tradici. 

Nedávné protesty získaly hodně podpory, ale vyvolaly i mnoho hněvu. Protestující byli nařčeni ze spolupráce s „těmi zvenčí“, tedy s nepřáteli režimu. V íránských médiích se píše o snaze rozvracet Íránskou islámskou republiku. Tam, kde nestačí náboženské argumenty, se mluví o zachování tradice.