Írán se v Jihlavě představil dokumentem o ztracených lidech
Fatima RahimiNeztrácejí se jenom věci, ale také lidé. Dokument režisérky Farahnáz Šarífiové ukazuje, co se děje v rodinách, které se musely rozloučit se svými blízkými, ale také vliv společenských změn na konkrétní osudy. Jak snímek osobně působí na diváka, hodnotí Fatima Rahimi.
Na letošním MFDF v Jihlavě byl Írán zastoupen dokumentem „Ná-padid“ (ztracený). Dokument režisérky Farahnáz Šarífiové, v českém překladu „Chybějící“, se více zajímal o následky než o příčiny zmizení.
Šarífiová posbírala velké množství individuálních osudů, z nichž každý pojímá jiným způsobem. Dokument nemá souvislý děj, působí chaoticky. Rychle se v něm střídají novinové fotky, archivní záběry videí, většinou z doby minulého režimu, kdy ženy nemusely chodit zahalené. Osudy zmizelých lidí připomínají jejich pozůstalí, staré fotografie, archivní záběry z kamer, prázdné místnosti, odložené věci, fotka nebo pár vět v místních novinách. Šarífiová miluje práci s archivními materiály a fotkami, i její dokument z roku 2012 Revoluční vzpomínky Bahmana, který miloval Leilu, je poskládan ze starých fotografií a záběrů z archivu.