Po měsících dlouhého vyjednávání oznámily světové velmoci v úterý 14. července konečnou dohodu s Teheránem o jaderném programu. Írán souhlasil s jeho výrazným omezením nejméně na deset let. Inspektorům z mezinárodní agentury pro atomovou energii by měl umožnit přístup i do vojenských zařízení. Mocnosti za to prosadí postupné zrušení protiíránských sankcí.

Jaderný program Íránu byl spuštěn za Rezá Šáha Pahlavího ve spolupráci se Spojenými státy a západní Evropou. Plán byl součástí tzv. Atomů pro mír. První jaderné reaktory v Íránu, v Izraeli a v Pákistánu byly postaveny právě v rámci tohoto programu. Účast Spojených států a západní Evropy na íránské jaderné strategii pokračovala až do roku 1979.

Islámská revoluce nicméně svrhla šáha a po revoluci prakticky skončila mezinárodní spolupráce s Íránem v této oblasti. V období íránsko-iráckého konfliktu, tedy od roku 1984, ovšem začala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) z povzdalí sledovat íránský jaderný plán.

Tehdejším prezidentem byl současný nejvyšší náboženský vůdce země, Alí Chameneí. Obava, že irácký diktátor Saddám Husajn vyvíjí jadernou zbraň, v Íránu pravděpodobně vytvořila potřebu disponovat svou vlastní bombou.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii se tématem intenzivně začala zabývat po útocích 11. září 2001. Írán obvinění z vývoje jaderné zbraně soustavně odmítal. Zároveň ale nedovolil mezinárodním inspektorům provádět kontroly. Od té doby až do současnosti tak přetrvával nukleární spor mezi Západem a Íránem.

Nadšení i odpor

Rozhovory a ujasnění podmínek je podle zastánců dohody nejlepší zárukou toho, že Írán nebude schopen obnovit svůj jaderný program. Zároveň se sniží riziko další vojenské eskalace na Blízkém východě. Tato jednání vede Írán s tak zvanou skupinou P5+1.

Jde o skupinu šesti světových mocnosti, která vznikla v roce 2006. Tvoří ji Rada bezpečnosti OSN a pět stálých členů. Těmi jsou Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a Spojené státy. Skupina se snaží jednat s Íránem diplomatickou cestou.