V Íránu začínají v pátek 19. května prezidentské volby, jež jsou celkově dvanácté od islámské revoluce v roce 1979. Írán je v současnosti blízkovýchodní mocností. Zároveň kontroluje ohromné zásoby plynu a de facto ovládá řadu politických formací i ozbrojených skupin v okolních státech. Vzhledem k jeho strategickým plánům i vlivu v regionu tak záleží velice na tom, kdo se příštím prezidentem stane.

V posledních letech se Írán profiloval na venek poněkud vstřícněji a otevřeněji než dříve. Dosavadní íránský prezident Hassan Rouhání dopomohl k podpisu historické jaderné dohody se světovými velmocemi. Z části tak odboural sankce vůči své zemi, a i když například nepřestal v konfliktu v Sýrii podporovat assadovsko-ruskou stranu, celkově letité nepřátelství mezi íránským režimem a západními státy výrazně umenšil, a to i ve vztahu k USA.

V letošních volbách chce Rouhání obhájit mandát, má však konkurenty. Volby nebudou sice o celkové povaze íránského režimu, o jeho budoucím směřování ale do značné míry ano.

↗

Letošní prezidentští kandidáti. Favority jsou Hassan Rouhání a Ebrahim Raisí (první a druhý zleva nahoře). Repro z vysílání PressTV

Jak se volí

Íránská vnitřní politika je v posledních letech typická bojem o moc mezi konzervativními, reformními a různými zájmovými skupinami. Poslední slovo má nicméně stále nejvyšší vůdce země, ajatolláh Chameneí. Nejvyšší vůdce zasahuje i do vlastní prezidentské volby, a to jak přímou podporou některého z kandidátů, tak i nepřímo prostřednictvím orgánu zvaného Rada dohlížitelů (perský Šúráje negahbáne ghánúne asási). Rada má v Islámské republice celkově mimořádnou sílu a vliv. Konkrétně v prezidentské volbě dává jednotlivým kandidátům schválení, bez něhož by se nemohli voleb účastnit.

Fakticky může Rada dohlížitelů každému ze zájemců kandidaturu zcela zmařit a této možnosti zhusta využívá. Orgán má přitom dvanáct členů. Íránská ústava požaduje, aby se Rada skládala ze šesti odborníků na islámské právo, kteří jsou vybraní přímo nejvyšším vůdcem Íránu, a šesti právníků, kteří se specializují v jiných oblastech práva. Ty jsou formálně jmenováni Madžlesem, tedy íránským parlamentem, vybírá je však hlava justice, a tu jmenuje opět nejvyšší vůdce.

Letos se přihlásilo o prezidentskou kandidaturu přibližně 1600 lidí, Rada z nich schválila přitom jen šest kandidátů: současného prezidenta Rouháního, konzervativního klerika Ebrahima Raisiho, bývalého ministra kultury Mustafu Mirsalama, bývalého ministra průmyslu a těžby Mustafu Hášemitabáho, místopředsedu současné vlády Ešagha Džahángirího a konečně primátora Teheránu Muhammada Bághera Ghálibáfa.

Kandidovat chtěl znovu i známý konzervativní prezident země z let 2005 — 2013 Mahmúd Ahmadínežád. I jeho kandidaturu však Rada zamítla.

V Íránu žije v současnosti přibližně padesát milionů oprávněných voličů. Volební právo má každý starší osmnácti let, přičemž v rozporu s častým předsudkem volí v Íránu i ženy. Prezident může sloužit nejdéle dvě po sobě následující čtyřletá období. Prezidentská volba je dvoukolová. Pokud nezíská žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů v prvním kole, rozhoduje se mezi dvěma nejsilnějšími kandidáty o týden později.

Hlavní tématem letos ekonomika

V letošních předvolební debatě hrála ohromnou roli íránská ekonomika, která je dlouhodobě nestabilní. Nezaměstnanost a chudoba je doslova všudypřítomný problém. Tyto volby jsou také z části test íránského ekonomického pokroku za Rouháního vlády. Rouhani slíbil před minulými volbami íránskou ekonomiku stabilizovat a právě ekonomickými argumenty obhajoval i potřebu větší vstřícnosti k Západu.

Viděno s odstupem lze říci, že prezident cíl částečně splnil. Přesto velká část mladých lidí má i s vysokoškolským vzděláním problém najít práci. Podle předvolebního speciálu BBC hledá a nenachází zaměstnání na pět milionů Íránců, přičemž v chudobě žije až devatenáct milionů lidí. Tyto lidé živoří často očitě na předměstích velkých měst, v chudinských čtvrtích, kde chybí nezřídka i základní věci, jako je pitná voda nebo kanalizace.

Během tří velkých televizních prezidentských diskuzí, které se letos uskutečnily živě, útočili konzervativní kandidáti pomocí populistické rétoriky na Rouháního, a mluvili přitom právě o ekonomice. Ghálibáf a Raisi slibovali štědřejší podporu hospodářství, státem dotované bydlení i přímou finanční pomoc chudým.

↗

Kandidáti v pozoru při státní hymně. Momentka z první předvolební diskuze. Repro z vysílání PressTV

Proti Rouhánímu letos Raísí

Hlavním kandidátem proti Rouhánímu je letos konzervativní zastánce tvrdé linie Raisi. Až do nedávné doby byl relativně neznámou politickou postavou, přestože je hlavou největší charitativní organizace Astáne Ghodsve Razaví — autonomní charitativní nadace, která sídlí v druhém největším městě Íránu, v Mašhadu. V zásadě jde o administrativní organizaci, která spravuje svatyni Imáma Rézy a další instituce, které pod ni spadají.

Raisi má letos podporu nejvyššího vůdce Chameneího, přičemž prezidentská výhra by mu otevřela i cestu k případnému nástupnictví. Chameneí je dlouhodobě nemocný a počítá se, že už ve funkci dlouho nezůstane. Chameneí by si dle mnoha znalců přál, aby na jeho místo nastoupil právě Raísí. Bez úspěchu ve volbě by měl však cestu ztíženou.

Raisi dosáhl už v mladém věku vysokého postavení v íránských náboženských institucích. V létě roku 1988 byl dokonce jedním ze čtyř soudců, kteří nařídili vůbec nejznámější íránskou hromadnou popravu politických věznů. Rouhání během své kampaně ve vztahu k Raisímu prohlásil, že „lidé v Íránu v těhto volbách potvrdí, že nepřijímají ty, kteří věděli o popravách z roku 1988.“ Raisího příznivci je ale poprava dodnes vnímání jako součást boje proti nepřátelům země.

Podpůrní kandidáti

Specifikem íránských prezidentských voleb je, že kandidáti, kteří nemají přílišnou podporu, se ještě před prvním kolem vysloví pro některého z favoritů. Muhammad Ghálíbáf, který už v minulých letech dvakrát neúspěšně kandidoval, takto například vystoupil v pondělí před velkým davem příznivců v prospěch Ebrahíma Raisího. „Nyní jsou důležité zájmy naších občanů, je třeba přinést změny. Měli bychom učinit zásadní rozhodnutí a vytvořit jednotnou vládu a já vyzývám všechny své příznivce, aby podpořili mého váženého bratra, Ebrahíma Raisího, “ prohlásil Gálíbáf doslova.

Ve prospěch Rouháního odstoupil zase v úterý místopředseda vlády Ešágh Džahángiri. Džahángiri hrál důležitou roli při televizních debatách, během níž hájil Rouháního a tvrdě kritizoval argumenty konzervativních kandidátů. „Splnil jsem svoji povinnost, budu společně s vámi hlasovat pro Rouháního, a tim pokračovat na cestě kupředu,“ uvedl Džahángiri při svém proslovu.

Rouhání měl v posledních dnech výraznější projevy, mluvil k mladším lidem a sliboval ekonomický růst a lepší zahraniční politiku. V rámci jeho kampaně vystupovaly i různé vlivné politické a kulturní osobnosti. Hned na začátku ho podpořil bývalý íránský prezident, také z reformní skupiny, Muhammad Chátamí. V neděli ho zas podpořili například dvojnásobný oscarový režisér Asghar Farhádí nebo vůdce sunnitské menšiny v Íránu.

Svobodné a spravedlivé?

Ačkoliv íránský volební proces zdaleka neodpovídá západnímu konceptu svobodných a spravedlivých voleb, je výběr přeci jen svobodnější než v řadě arabských prozápadně orientovaných zemí. Íránský prezident navíc není jen bezmocnou loutkou kleriků. Rozhoduje o obsazení klíčových ministerstev i úřadů, hraje významnou roli při formování zahraniční a domácí politiky i nálad ve společnosti obecně.

V živé paměti je dosud rozdíl mezi chováním íránského režimu dovnitř i vně za Mahmúda Ahmadínežáda a v posledních letech. Právě před volbou tohoto typu stojí Íránci i dnes.