V Íránu začínají v pátek 19. května prezidentské volby, jež jsou celkově dvanácté od islámské revoluce v roce 1979. Írán je v současnosti blízkovýchodní mocností. Zároveň kontroluje ohromné zásoby plynu a de facto ovládá řadu politických formací i ozbrojených skupin v okolních státech. Vzhledem k jeho strategickým plánům i vlivu v regionu tak záleží velice na tom, kdo se příštím prezidentem stane.

V posledních letech se Írán profiloval na venek poněkud vstřícněji a otevřeněji než dříve. Dosavadní íránský prezident Hassan Rouhání dopomohl k podpisu historické jaderné dohody se světovými velmocemi. Z části tak odboural sankce vůči své zemi, a i když například nepřestal v konfliktu v Sýrii podporovat assadovsko-ruskou stranu, celkově letité nepřátelství mezi íránským režimem a západními státy výrazně umenšil, a to i ve vztahu k USA.

V letošních volbách chce Rouhání obhájit mandát, má však konkurenty. Volby nebudou sice o celkové povaze íránského režimu, o jeho budoucím směřování ale do značné míry ano.

Jak se volí

Íránská vnitřní politika je v posledních letech typická bojem o moc mezi konzervativními, reformními a různými zájmovými skupinami. Poslední slovo má nicméně stále nejvyšší vůdce země, ajatolláh Chameneí. Nejvyšší vůdce zasahuje i do vlastní prezidentské volby, a to jak přímou podporou některého z kandidátů, tak i nepřímo prostřednictvím orgánu zvaného Rada dohlížitelů (perský Šúráje negahbáne ghánúne asási). Rada má v Islámské republice celkově mimořádnou sílu a vliv. Konkrétně v prezidentské volbě dává jednotlivým kandidátům schválení, bez něhož by se nemohli voleb účastnit.

Fakticky může Rada dohlížitelů každému ze zájemců kandidaturu zcela zmařit a této možnosti zhusta využívá. Orgán má přitom dvanáct členů. Íránská ústava požaduje, aby se Rada skládala ze šesti odborníků na islámské právo, kteří jsou vybraní přímo nejvyšším vůdcem Íránu, a šesti právníků, kteří se specializují v jiných oblastech práva. Ty jsou formálně jmenováni Madžlesem, tedy íránským parlamentem, vybírá je však hlava justice, a tu jmenuje opět nejvyšší vůdce.

Letos se přihlásilo o prezidentskou kandidaturu přibližně 1600 lidí, Rada z nich schválila přitom jen šest kandidátů: současného prezidenta Rouháního, konzervativního klerika Ebrahima Raisiho, bývalého ministra kultury Mustafu Mirsalama, bývalého ministra průmyslu a těžby Mustafu Hášemitabáho, místopředsedu současné vlády Ešagha Džahángirího a konečně primátora Teheránu Muhammada Bághera Ghálibáfa.