Móda v Íránu: přichází s pestrými barvami i změna ve společnosti?
Fatima RahimiOdívání vždy patřilo k významným nositelům kulturních hodnot. Berme tudíž jako dobrou zprávu, že Íránky po více než třech chmurných dekádách v černých neforemných čádorech otevírají své šatníky barvám a střihům.
Období mezi lety 1925 a 1979, tedy vláda dynastie Pahlaví, znamenalo velký pokrok pro práva Íránek. Vzdělání bylo přístupné dívkám i chlapcům, Teheránská univerzita, založená v roce 1936, přizvala ke studiím ženy i muže.
V roce 1963 bylo ženám přiznáno volební právo. Věková hranice pro uzavírání manželství se posunula z třinácti na osmnáct let. Manželství nemohl jednostranně ukončit muž, a automaticky získat opatrovnictví dětí. Naopak podle zákona o ochraně rodiny vyhrály ženy právo získat po rozvodu děti do své péče
Ženy tvořily třetinu studentů vysokých škol. Studovat mohly na humanitních, přírodovědných či technických oborech.
V teheránských ulicích se procházely dívky v krátkých šatech a sukních. Po boku Rezy Šáha Pahlavího stála sebevědomě — coby vzor pro ostatní ženy — jeho manželka Sorajja bez pokrývky hlavy.
Tento úžasný rozlet skončil v roce 1979. Celospolečenská krize, nespokojenost s vládou Rezy Šáha Pahlavího, nejistota, chudoba a mnoho dalších faktorů vytvořily prostor k šíření fundamentálního a radikálního islámu, což nakonec vyvrcholilo změnou režimu.
Jinak pestrobarevné oblečení se nosí v Íránu dlouhou dobu, to není žádná novinka.
Když přišli k moci islamisté, připadalo 7 dětí na ženu.
Dnes to je 1,8 dítěte a svatba v 29ti letech. To je ohromný posun, neb Evropa měla tradičně pozdní sňatky (26 let pro ženy, 27 pro muže), Islám naopak tradičně preferoval velmi nízký věk.
Režim v Iránu záčíná podporovat pronatalitní opatření.
Mrzí mne, že neumím persky, mám kdesi knihu o Iránském feminismu - je zajímavé sledovat, jak iránská diskuse téměř na chlup kopíruje diskusi, která probíhala v Evropě před sto lety.