Šest věcí, které sledovat v roce 2020 ve světové politice

Největší pozornost se bude tento rok soustředit na volby v USA. Potenciálně velké změny lze ale vyhlížet i v Latinské Americe, v Británii, na Slovensku, na Středním východě či v otázkách kolem klimatických změn.

V1

Petr Jedlička

02.01.2020 15:46

  • Svět
  • Štěstí z šesti
26097089361_313c869e9a_k

Demokraty v USA čeká již brzy rozhodnutí, zda zkusí Trumpa porazit jedním z tradičních přístupů, anebo nově s příslibem opravdu zásadních změn. Foto Mike Maguire, flickr.com

Soudě dle novoročních přehledů velkých médií, budou událostmi právě začínajícího roku ve světě XXXII. letní olympijské hry v Tokiu, vyslání dalšího průzkumného vozítka na Mars, fotbalové Euro v Británii či Světová výstava v Dubaji. Do kin má také jít další James Bond (No Time to Die, poslední s Danielem Craigem!) a ekonomika na Západě má zpomalovat, celkově ale stále ještě růst.

Pokud se ovšem nestane něco velevýznamného-neočekávaného, bude se odehrávat to rozhodující i nadále v politice. A globálně nejsledovanější budou v tomto ohledu velké volby ve Spojených státech, které vyplní doslova celý rok: v lednu se uzavře předprimárková kampaň, od února budou pak demokraté hlasovat po jednotlivých státech o nominantovi i politice, s níž vyzvou na podzim Donalda Trumpa.

Trump bude muset ještě teď v zimě zvládnout projednávání vlastního impeachmentu v Senátu, a pak ve zbytku roku hájit svůj dosavadní způsob vládnutí.

Demokraté se musí rozhodnout, zda Trumpa zkusí porazit jedním z tradičních přístupů, anebo nově s příslibem opravdu zásadních změn či z důsledněji levicové pozice. Trump zase bude muset složit účty i z kuriózní části svých předvolebních slibů. Bude se bilancovat jeho politika vůči Rusku, Číně nebo Severní Korei.

Souboj u demokratů by měl být rozhodnut do začátku léta. Boj s Trumpem začne naplno v září. O novém prezidentovi – a také o nových poměrech sil ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu – rozhodnou Američané 3. listopadu.

LatAm, Slovensko a Střední východ
V Jižní Americe lze v začínajícím roce očekávat rozuzlení dramatického vývoje z roku minulého: v Chile zachváceném protesty proti tamnímu ekonomicko-sociálnímu systému se na 26. dubna chystá referendum o případném sepsání nové ústavy. Ta může znamenat konec období postpinochetovského neoliberalismu. V Bolívii, kde loni proběhl převrat, jež skončil útěkem levicového prezidenta Moralese ze země, se mají konat všeobecné volby. Měly by definitivně ukázat, zda se poměry v zemi mění spíše k lepšímu, nebo platí hodnocení Moralesových stoupenců – že v zemi proběhl puč a že nastává vláda antidemokratické pravice.

V Evropě budou letos vybírat svoje poslance Slováci, Makedonci, Srbové, Chorvati a Gruzínci. Ve všech případech (snad kromě chorvatského) půjde o hlasování, u něhož je velká šance na změnu celkového směřování státu.

Pro náš prostor budou důležité zejména slovenské volby. Konat se mají 29. února a jejich výsledek ukáže hned čtyři věci najednou:

  1. jak silná je po loňských odhaleních z kuciakovské kauzy a patnácti letech u moci pozice Smeru Roberta Fica,
  2. jak zásadním momentem z hlediska proměny slovenské politiky bylo loňské prezidentské vítězství Zuzany Čaputové,
  3. jaký poměr sil panuje aktuálně v protificovském táboře a jak reálně je současná opozice schopna spolupracovat v nové mocenské situaci,
  4. jak se proměňuje podpora a celková pozice Kotlebových neoluďáků z ĽSNS, aktuálně nejsilnější fašizující strany v zemích EU.
V říjnu se jinak bude volit i parlament v Bělorusku a v květnu prezident v Polsku. Zde se zásadní otřesy neočekávají, obě události však mohou překvapit. V Bělorusku je i přes nesvobodné poměry zjevná podrážděnost z debat nad možným sjednocením s Ruskem. V Polsku zas nelze vyloučit úspěch volební spolupráce liberální a levicové opozice.

Na Středním východě a severní Africe vstoupily do nových fází války v Sýrii, Libyi a Jemenu, pokračují bouře v Iráku a v menší míře i protesty v Libanonu.

Volit parlament se má tento rok 21. února v Íránu a 2. března v Izraeli. V první ze zemí bude zajímavé sledovat, zda a jak se projeví poslední vlna nepokojů, v druhé výsledek nekonečného boje premiéra Nethanjahua se spravedlností. Volit zákonodárci se mají i v Jordánsku a Egyptě, tam se však jeví situace zatím beze změny.

Klima a Británie
Všechna média, která téma sledují, předpokládají, že v roce 2020 zintenzivní snahy o tlumení klimatických změn. Důvodem je tu jednak jejich zrychlující se postup a jednak přinejlepším sporné výsledky dosavadního snažení, korunované neúspěchem posledního klimasummitu v závěru loňského roku. Již v roce 2019 přitom svět zažil klimatické protesty v dosud nevídané síle, ať už jde o akce Fridays for Future inspirované Gretou Thunbergovou, nebo radikálněší Extinction Rebellion.

Otázkou zůstává, jak konkrétně bude toto „zintenzivnění“ vypadat. OSN se loni dohodla na rozsáhlém programu výsadby desítek milionů stromů v afrických a asijských městech a jejich okolí. Různé celebrity už na to pomáhají shánět peníze. Společnosti Lordstown Motors a Rivian chtějí zas představit novou generaci elektromobilů. Další a další země upravují své energetické strategie tak, aby dosáhly uhlíkové neutrality nejpozději do třiceti let.

Lze však očekávat i nějaké razantnější změny politik ve významných zemích? Letošní klimasummit a s ním spojená vyjednávání organizuje Velká Británie. Po podzimním setkání v Glasgow tak bude jasněji.

Pro Británii má navíc být rok 2020 důležitý i v dalších ohledech. Velké vítězství Johnsonových konzervativců v prosincových volbách dává staronovému premiérovi šanci na rychlé dokončení brexitu k 31. lednu. Po zbytek roku má potom Británie vyjednávat velkou smlouvu o nových vztazích s EU.

Johnson se před volbami zavázal, že nezažádá o prodloužení přechodného období. Vztahy obou entit by tak měly začít řídit novými pravidly už k 1. lednu 2021, a to buď podle nové smlouvy, nebo dle standardních regulí Světové obchodní organizace pro styky subjektů, jež nemají žádné vzájemné dohody.

Výsledek Johnsonova snažení a důsledky brexitu pro Británii ovlivní nejenom celou evropskou ekonomiku, ale nesporně také politiku. Silné nacionalistické strany po Evropě se otázce odchodu z EU v posledních letech vyhýbaly. Kdyby však brexit Británii výrazněji pomohl, byť třeba jen krátkodobě, vrátil by se protiunijní populismus zřejmě opět do módy.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.