Zcela na místě byla minulý týden argumentace Jaroslava Bílka a Barbory Vališkové, že puč je, když ozbrojené složky sesadí zvolenou reprezentaci a přeberou moc, ne když ozbrojené složky vzkážou reprezentaci se sporným mandátem, že už nebudou na její příkaz používat sílu proti protestujícím a že je na čase, aby uvolnila po čtrnácti letech místo.

Uplynulo však několik dní a situace vypadá dosti jinak. Ozbrojené složky jdou proti protestujícím znovu silou — tentokrát ovšem proti protestujícím na straně uprchlého prezidenta Eva Moralese.

Inter-American Commission on Human Rights hlásila o víkendu už 23 mrtvých a jen od pátku 122 zraněných. Toto pozorovatelské těleso fungující pod Organizací amerických států (OAS), která svým auditem říjnových voleb spolupodnítila současný stav, vyjadřuje též „vážné znepokojení“ nad aktuálním vývojem.

↗

Protestující stoupenkyně uprchlého prezidenta před pořádkovým kordonem. Foto archiv teleSUR

Nová zastupující prezidentka Jeanine „nechci dělat nic jiného, než dovést zemi k volbám“ Áñezová vydala už minulý čtvrtek dekret, který opravňuje armádu „pomáhat při udržování pořádku“ a v tomto kontextu ji zbavuje trestní odpovědnosti.

V neděli potom ohlásila Áñezová zřízení „aparátu“, jenž má vyšetřit, kteří z moralesovských zákonodárců se dopouštěli „páchání podvratné činnosti“.

Do „udržování pořádku“ se mezitím zapojily i fašizoidní bojůvky navázané na bolivijskou krajní pravici. A jako za časů před Moralesovým nástupem začínají mlátit a šikanovat nejen politické odpůrce, ale jakékoliv indiány, kteří se jim připletou do cesty.

V prozatímní vládě, jíž Áñezová jmenovala, nejsou žádní autentičtí zástupci původního bolivijského obyvatelstva, tedy třetiny populace. A nový prozatímní (!) ministr zahraničí otočil během několika dnů zahraničněpolitickou orientaci země o 180 stupňů. Symbolicky poslal domů i slavné kubánské doktory.

Co čekat dále

Že stále prohlubovaný mocenský monopol Eva Moralese a jeho věrných neprospívá bolivijské demokracii, to bylo jasné nejméně už před pěti lety. Stejně tak zřejmé bylo, že se zástupci jedné strany zmocňují v Bolívii pozvolna i těch státních struktur, které mají zůstat nezávislé.

Navíc roky 2013 2014 počínaje opustili moralesovský tábor postupně všichni architekti jeho původní ekologické politiky, zástupci levicové inteligence a těsně před letošní změnou režimu i odbory. A pravdou je také, že lídr opozičního tábora z posledních voleb Carlos Mesa není žádný fašista.

Avšak prozatímní režim, jež v zemi nastoupil po Moralesově útěku do Mexika, se zatím se opravdu chová, jak kdyby v zemi nějaký převrat proběhl a on — ne demokracie — všechno vyhrál.

K moci se sice nedostal klasickým pučem, ale bude-li pokračovat jako doposud, je na nejlepší cestě nastolit pořádky, které období po klasických pučích charakterizují.

Zatím tak ještě počkejme s oslavou „uzdravování bolivijské demokracie“, v které doufají ve spojitosti s Moralesovým pádem Jaroslav Bílek s Barborou Vališkovou. Nové, prý skutečně demokratické volby se mají konat do konce ledna 2020. Snahu o nalezení alespoň bazální dohody na pravidlech s moralesovci však dosud nevidět.

Zemi naopak zachvacuje čím dál konfrontačnější atmosféra a strach pozorovatelů o její budoucnost narůstá.