S oslavou „uzdravování bolivijské demokracie“ ještě počkejme

Petr Jedlička

Počínání prozatímního režimu, který se dostal k moci po útěku prezidenta Moralese, začíná v mnohém připomínat chování skutečných pučistů. V ulicích jsou zase ozbrojenci a mrtví, tentokrát ovšem z druhého politického tábora.

Zcela na místě byla minulý týden argumentace Jaroslava Bílka a Barbory Vališkové, že puč je, když ozbrojené složky sesadí zvolenou reprezentaci a přeberou moc, ne když ozbrojené složky vzkážou reprezentaci se sporným mandátem, že už nebudou na její příkaz používat sílu proti protestujícím a že je na čase, aby uvolnila po čtrnácti letech místo.

Uplynulo však několik dní a situace vypadá dosti jinak. Ozbrojené složky jdou proti protestujícím znovu silou — tentokrát ovšem proti protestujícím na straně uprchlého prezidenta Eva Moralese.

Inter-American Commission on Human Rights hlásila o víkendu už 23 mrtvých a jen od pátku 122 zraněných. Toto pozorovatelské těleso fungující pod Organizací amerických států (OAS), která svým auditem říjnových voleb spolupodnítila současný stav, vyjadřuje též „vážné znepokojení“ nad aktuálním vývojem.

Protestující stoupenkyně uprchlého prezidenta před pořádkovým kordonem. Foto archiv teleSUR

Nová zastupující prezidentka Jeanine „nechci dělat nic jiného, než dovést zemi k volbám“ Áñezová vydala už minulý čtvrtek dekret, který opravňuje armádu „pomáhat při udržování pořádku“ a v tomto kontextu ji zbavuje trestní odpovědnosti.

V neděli potom ohlásila Áñezová zřízení „aparátu“, jenž má vyšetřit, kteří z moralesovských zákonodárců se dopouštěli „páchání podvratné činnosti“.

Do „udržování pořádku“ se mezitím zapojily i fašizoidní bojůvky navázané na bolivijskou krajní pravici. A jako za časů před Moralesovým nástupem začínají mlátit a šikanovat nejen politické odpůrce, ale jakékoliv indiány, kteří se jim připletou do cesty.

V prozatímní vládě, jíž Áñezová jmenovala, nejsou žádní autentičtí zástupci původního bolivijského obyvatelstva, tedy třetiny populace. A nový prozatímní (!) ministr zahraničí otočil během několika dnů zahraničněpolitickou orientaci země o 180 stupňů. Symbolicky poslal domů i slavné kubánské doktory.

Co čekat dále

Že stále prohlubovaný mocenský monopol Eva Moralese a jeho věrných neprospívá bolivijské demokracii, to bylo jasné nejméně už před pěti lety. Stejně tak zřejmé bylo, že se zástupci jedné strany zmocňují v Bolívii pozvolna i těch státních struktur, které mají zůstat nezávislé.

Navíc roky 2013 2014 počínaje opustili moralesovský tábor postupně všichni architekti jeho původní ekologické politiky, zástupci levicové inteligence a těsně před letošní změnou režimu i odbory. A pravdou je také, že lídr opozičního tábora z posledních voleb Carlos Mesa není žádný fašista.

Avšak prozatímní režim, jež v zemi nastoupil po Moralesově útěku do Mexika, se zatím se opravdu chová, jak kdyby v zemi nějaký převrat proběhl a on — ne demokracie — všechno vyhrál.

K moci se sice nedostal klasickým pučem, ale bude-li pokračovat jako doposud, je na nejlepší cestě nastolit pořádky, které období po klasických pučích charakterizují.

Zatím tak ještě počkejme s oslavou „uzdravování bolivijské demokracie“, v které doufají ve spojitosti s Moralesovým pádem Jaroslav Bílek s Barborou Vališkovou. Nové, prý skutečně demokratické volby se mají konat do konce ledna 2020. Snahu o nalezení alespoň bazální dohody na pravidlech s moralesovci však dosud nevidět.

Zemi naopak zachvacuje čím dál konfrontačnější atmosféra a strach pozorovatelů o její budoucnost narůstá.

    Diskuse
    JP
    November 19, 2019 v 11.14
    Ano, ta rozpolcenost bolivijského národa je velká; a i samotnou občanskou válku není možno zcela vyloučit.
    November 19, 2019 v 12.44
    Převrat/nepřevrat -- právní dimenze
    Je asi na místě připomenout ještě legální stránku věci, která hraje velkou roli v tom, proč moralesovci hovoří o převratu, nebo dokonce o puči... i když je otázkou, jak je důležitá doopravdy

    V Bolívii rezignovali všichni nejvyšší ústavní činitelé moralesova režimu, a sami tak vyklidili pozice. Podle bolivijského práva však musí takovéto rezignace schválit parlament. A to se nestalo.

    Ústavní soud sice přišel s výrokem, že prezident a viceprezident se vzdali moci tak jednoznačným způsobem, že schvalování netřeba. Moralesovská předsedkyně Senátu Adriana Salvatierra ovšem nikam neutekla a naopak se snažila dostat na jednání kongresu, ale zabránila jí v tom v divoké atmosféře policie (!).

    Podle moralesovců přitom chtěla právě Salvatierra vzít svou rezignaci zpátky. Pokud by se na plénum dostala a moralesovská strana MAS se rozhodla zasedání nebojkotovat, byla by dnes prozatímní prezidentkou práve ona, nikoliv její zástupkyně Áňezová, která patří k tvrdému jádru opozice.
    November 24, 2019 v 13.32
    Já vám nevím... tady ten pohled, že je to především střet bolivijské pravice+armády+USA+OSA+neoliberalismus vs. Morales+indiáni+úspěšný alternativní ekonomický model přijde strašně zjednodušující. A to i když se zohlední připomínka autorky alarmu, že Morales udělal se čtvrtou kandidaturou chybu...

    OAS například sehrála v minulých letech klíčovou úlohu při legitimizaci moralesovských volebních vítězství. Byla to právě ona, kdo přesvědčoval v minulých letech svět, že MAS vyhrál dle pravidel... představa, že celá obří organizace najednou otočí a začne pod nátlakem USA tvrdit z ničeho nic opak, je podle mě krajně problematická.

    Žádný z textů též nezohledňuje postupné prorůstání MASu se všemi strukturami výkonné i soudní moci ve státě... jako kdyby jediné problematické na tom, v com režim v Bolívii přerost, bylo sporné zvládnutí jedněch voleb...
    JK
    November 24, 2019 v 15.01
    Petru Jedličkovi
    Já se to nepokouším zjednodušovat a ani netvrdím, že v tom mám jasno; jak už jsem napsal jinde, takhle z dálky v tom asi nemůže mít úplně jasno nikdo z nás. Taky nemohu říci, že bych se zcela ztotožňoval se kterýmkoli s odkazovaných textů, včetně toho Vašeho. Jenže co s tím? Jestliže jsou v Latinské Americe vždy pouze tři možnosti, buď vláda nejbohatších latifundistů nebo vojenská diktatura (samozřejmě v jejich prospěch), obojí více či méně krvavé a obojí s podporou USA, které z takové vlády vždy těží, nebo vláda populistů ve prospěch nemajetné většiny, která, chce-li se proti svým vnitřním i vnějším protivníkům udržet, jim nakonec zákonitě musí upírat formálně demokratická práva? Snad s výjimkou Kostariky nebo Uruguaye (které jsou tak malé a chudé, že USA nikdy moc nezajímaly) ve 20. století jiné udržitelné formy vlády v Latinské Americe nebyly. A když se některá zdála udržitelná a podvracení ze strany USA na její svržení nestačilo, buď se o její pád postaral nadnárodní kapitál (perónismus v Argentině) nebo přišla o toho zahraničního patrona, který ji držel při životě (Kuba).

    Kdybych měl použít Ockhamovu břitvu, viděl bych v celé záležitosti snahu USA dostat pod kontrolu bolivijské nerostné zdroje. Moralesovy chyby k jeho pádu samozřejmě přispěly. Otázka je, jaké měl jiné reálné možnosti, aby tomu vývoji zabránil jinými způsoby. Po Venezuele a Brazílii je to ale už třetí mně známý případ, kdy zpočátku úspěšný levicový latinskoamerický režim udělal tu zásadní chybu, že nepřipravil své třídní protivníky o ekonomickou základnu jejich moci. Sice by jako vždy nastal ze strany echt demokratů neskutečný kravál, ale ve všech případech jde o hry s nulovým součtem, na jejichž výsledek nazývaný eufemisticky znovunastolení demokracie nakonec vždy doplatí chudí a nemajetní, kterým ty režimy aspoň ze začátku prokazatelně pomohly.
    IH
    November 24, 2019 v 18.08
    Souhlasím s posledními čtyřmi řádky druhého diskusního příspěvku pana Jedličky. Ano, tak tomu bývá. Nic nového. Ani hezkého.

    Přece však bych vedl určitou paralelu. Se zemí mnohem vyspělejší a jen málo srovnatelnou, totiž s Izraelem. Částečně proto, že jsem ji zde občas obhajoval, a to vůči nárokům, kladeným na ni poněkud bezohledně.

    V případě Bolívie OAS a další dospěli k podezření z (podstatné) manipulace voleb. Přestože je byl Morales ochoten opakovat, za nějaké tři týdny již byl na cestě do exilu. MAS zřejmě těmi nejdůležitějšími strukturami přece jen neprorostl nadmíru. Nebo, jak píše pan Kalous, nechal (či musel nechat) ty ekonomické prostředky (v duchu známého Ježíšova výroku) tomu, komu patří. (a kdo je pak skutečný císař).

    A co ten Izrael? Od voleb zde již uplynula dost dlouhá doba a Netanjahu novou vládu nesestavil. Byl naopak obviněn ze spáchání trestných činů. Je nyní jeho legitimita v čele státu o tolik větší než Moralesova? Nejenže celkem bez omezení rozhoduje o delikátních věcech, ale pouští si taky pusu docela na špacír. Zatímco „laické mlýny“ případně pomalu melou, obyvatelé Izraele žádné barevné jaro nestartují. Však maj recht, copak je teď nějaké jaro?

    Bolívie je však na jižní polokouli!
    JK
    November 24, 2019 v 22.45
    Ivo Horákovi
    Když dva dělají totéž, není to totéž. Jsou ti správní, protože naši zkurvysyni, a ti si můžou dělat, co chtějí. A pak jsou ti špatní, protože nejsou naši, a proti nim je dovoleno použít jakýchkoli prostředků. Ledaže by měli jadernou zbraň, to je (zatím?) asi jediná zábrana, která nám echt demokratům západního světa nedovolí cokoli proti nim podniknout...

    Že na to v obou případech doplácejí milióny chudáků, to ovšem nás demokraty nemusí zajímat.
    IH
    November 25, 2019 v 11.27
    Pane Kalousi,
    teď bychom už asi měli svou pozornost přesunout od "žabomyších" válek k podstatnému střetnutí s nadějnou vyhlídkou pro svět. Michael Bloomberg jde do toho! Ať žije Bloomberg! At žije demokracie!
    JP
    November 25, 2019 v 11.41
    Pane Kalousi, ta Ockhamova břitva ovšem tvrdí něco naprosto jiného: že nemáme do daného fenoménu násilně cpát ještě další okruhy kauzalit, když naprosto postačí okruh první. Mám tím na mysli tu Vaši - konspirativní - teorii, že za vším děním v Bolívii stojí Spojené státy, s úmyslem zmocnit se jejího nerostného bohatství.

    -----------------------------------

    Co se pak srovnání se situací v Izraeli týče - ano, i premiér Netanjahu je přinejmenším krajně sporná politická figura; nicméně izraelský soudní systém stále ještě řádně funguje, čehož dokladem je nejnovější vývoj událostí. Netanjahu nemá reálnou možnost zfalšovat volby jenom na základě svého mocenského postavení; a právě tohle je ten zásadní rozdíl oproti Bolívii.
    JK
    November 25, 2019 v 12.59
    Josefu Poláčkovi
    Za kterým pravicovým převratem, za kterým vojenským pučem v Latinské Americe od r. 1945 NESTÁLY Spojené státy?
    November 25, 2019 v 14.32
    Jindřich Kalous: Rozumím, ale v Bolívii to právě takto jednoznačně rozdělené (bohatí vs. chutí) v posledních letech už nebylo. Rudá ponča vystupovala například na protivládních tiskovách s Camachovými klerofašity (či co to je ve skutečnosti zač ), Morales čelil snad každý rok odborářským protestům, byl tu také střet s pralesními indiány z TIPNISu... snad jen u horských indiánů byl pořád za poloboha, a to z pochopitelných důvodů.

    Jinak otázka, zda se dá v LatAm kontextu čelit takto silné, pravicové a zároveň agresivní elitě v podobných situacích účinně i jinak než snahou o maximalizaci kontroly všeho státního, je samozřejmě relevantní. Možná lulovský režim či současný v Mexiku? A kirchnerovci byli v Argentině také vystřídání normálně a teď se zase vrací...

    Ivo Horák: Morales právě kývl na ty nové volby až po té, co se dozvěděl, že policie přestala strážit prezidentský palác, a těsně po té, co mu vypověděly věrnost odbory... ale je pravda, že na de facto svrženého prezidenta vystupuje z exilu teď relativně rozumně.

    Role USA: já zatím narazil jen na čtyři argumenty pro a všechny nepřímé -- financování OAS, Moralesovo jednání o lithiu s Čínou, Trumpovo/Pompeovo nadšení z převratu a celková zkušenost z 20. století. Narazil jste někdo na nějaký přímý důkaz?
    JP
    November 26, 2019 v 11.39
    Tvrdit že vyhnání Moralese od pák moci zkonspirovaly Spojené státy má asi takový smysl jako tvrzení, že československý listopadový převrat byl zinscenován CIA.

    Zkrátka: ať se to komu líbí nebo ne, Morales byl svržen svým vlastním lidem; přinejmenším jeho většinou. Který už jeho samovládných choutek měl definitivně po krk.
    JK
    November 26, 2019 v 12.26
    Josefu Poláčkovi
    "...československý listopadový převrat byl zinscenován CIA."

    Tajné služby znají různé způsoby podpory zájmů svých vlád a málokdy s nimi chodí na Zelňák... Právě proto jsou to tajné služby. V tomto ohledu byl i čs. převrat v zájmu USA a nepochybuji o tom, že CIA při něm měla svá želízka v ohni, i když třeba přímo za špagátky netahala. Chcete popřít vliv Svobodné Evropy na události listopadu 1989 a její financování prostřednictvím CIA?

    "Zkrátka: ať se to komu líbí nebo ne, Morales byl svržen svým vlastním lidem; přinejmenším jeho většinou. Který už jeho samovládných choutek měl definitivně po krk."

    Načež bude tomu lidu trvat léta, než zjistí, v čím zájmu vposledku jednal, a že výsledek jeho snažení nebyl zase až tak v jeho vlastním zájmu...
    IH
    November 27, 2019 v 10.58
    Někdy dáme asi každý, jak vidno, i pan Poláček, přednost tomu "zkrátka" a sdělíme závěr maximálně zjednodušený, zatímco jindy věc stěží (ještě) složitější převracíme a nahlížíme, jak se vůbec dá.

    Převraty a pády politických režimů se nedějí proto, že lid (nebo jeho aktivní díl) měl poměrů prostě už po krk, a ovšem ani proto, že USA nebyly s konkrétním režimem v dobrých vztazích. Rozhodující jsou jiné okolnosti, poměry převažující v sousedství a ve světě, jakési generální směřování dobového vývoje, případná slabost a nedůslednost režimu, naděje oponentů, že změna je možná, postoj a zájmy ozbrojených složek a dalších specifických společenských sil.

    Třeba v ČSSR jsme neměli důvod být v roce 1989 k režimu kritičtější než po 20 předchozích let. Začínalo však být zřejmé, že KSČ trestuhodně nevyužívá změn v politice SSSR. (Role Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy byla pro takové pochopení situace podstatná a pozitivní. Dnes je ovšem jen málo zmiňována, neboť skrze ni lze „oficiálně“ ceněné změny snadno napadnout.)

    Jižní Amerika zažívá nyní skoro všeobecný neklid. Není v tom ostatně sama, určité jeho vlny v podobě demonstrací atakují země tu a onde v širém světě. Je to ostatně již dlouho, co se to v určitých letech takhle občas "vaří" v (relativně) velmi vzdálených oblastech (zmíním jen roky 1848 či 1968) a pak zase třeba ne.

    Při řádění sociálního živlu to nevypadá o moc jinak než při tsunami nebo zemětřesení. Budovy dobře postavené (či standardní konstrukce) většinou vydrží a dají se opravit. Stavení atypická, ošizená, postavená chudinou či pro chudinu však praskají a hroutí se.
    JP
    November 27, 2019 v 11.25
    Pane Kalousi, Svobodná Evropa v procesu indoktrinace české/československé veřejnosti (jakož i samotného disentu) dozajista hrála značnou (a ostudnou respektive ničemnou) roli; ale to ještě opravdu zdaleka neznamená, že převrat jako takový by zinscenovala Svobodná Evropa respektive CIA. Zkuste si tohle vyprávět někomu z těch šesti set Pražanů, kteří na Národní dostali přes hlavu pendrekem - obávám se, že jejich reakce na Vaše konspirativní teorie nebudou zrovna přátelské a vstřícné.
    JK
    November 27, 2019 v 12.00
    Josefu Poláčkovi
    "Mít vliv" a "zinscenovat" opravdu není jedno a totéž... Vždyť to píšete sám: Jestliže byla veřejnost indoktrinovaná, jak na ni ta indoktrinace mohla nemít vliv?
    + Další komentáře