Zcela na místě byla minulý týden argumentace Jaroslava Bílka a Barbory Vališkové, že puč je, když ozbrojené složky sesadí zvolenou reprezentaci a přeberou moc, ne když ozbrojené složky vzkážou reprezentaci se sporným mandátem, že už nebudou na její příkaz používat sílu proti protestujícím a že je na čase, aby uvolnila po čtrnácti letech místo.
Uplynulo však několik dní a situace vypadá dosti jinak. Ozbrojené složky jdou proti protestujícím znovu silou – tentokrát ovšem proti protestujícím na straně uprchlého prezidenta Eva Moralese.
Inter-American Commission on Human Rights hlásila o víkendu už 23 mrtvých a jen od pátku 122 zraněných. Toto pozorovatelské těleso fungující pod Organizací amerických států (OAS), která svým auditem říjnových voleb spolupodnítila současný stav, vyjadřuje též „vážné znepokojení“ nad aktuálním vývojem.
Protestující stoupenkyně uprchlého prezidenta před pořádkovým kordonem. Foto archiv teleSUR
Nová zastupující prezidentka Jeanine „nechci dělat nic jiného, než dovést zemi k volbám“ Áñezová vydala už minulý čtvrtek dekret, který opravňuje armádu „pomáhat při udržování pořádku“ a v tomto kontextu ji zbavuje trestní odpovědnosti.
V neděli potom ohlásila Áñezová zřízení „aparátu“, jenž má vyšetřit, kteří z moralesovských zákonodárců se dopouštěli „páchání podvratné činnosti“.
Do „udržování pořádku“ se mezitím zapojily i fašizoidní bojůvky navázané na bolivijskou krajní pravici. A jako za časů před Moralesovým nástupem začínají mlátit a šikanovat nejen politické odpůrce, ale jakékoliv indiány, kteří se jim připletou do cesty.
V prozatímní vládě, jíž Áñezová jmenovala, nejsou žádní autentičtí zástupci původního bolivijského obyvatelstva, tedy třetiny populace. A nový prozatímní (!) ministr zahraničí otočil během několika dnů zahraničněpolitickou orientaci země o 180 stupňů. Symbolicky poslal domů i slavné kubánské doktory.
Co čekat dále
Že stále prohlubovaný mocenský monopol Eva Moralese a jeho věrných neprospívá bolivijské demokracii, to bylo jasné nejméně už před pěti lety. Stejně tak zřejmé bylo, že se zástupci jedné strany zmocňují v Bolívii pozvolna i těch státních struktur, které mají zůstat nezávislé.
Navíc roky 2013 2014 počínaje opustili moralesovský tábor postupně všichni architekti jeho původní ekologické politiky, zástupci levicové inteligence a těsně před letošní změnou režimu i odbory. A pravdou je také, že lídr opozičního tábora z posledních voleb Carlos Mesa není žádný fašista.
Avšak prozatímní režim, jež v zemi nastoupil po Moralesově útěku do Mexika, se zatím se opravdu chová, jak kdyby v zemi nějaký převrat proběhl a on – ne demokracie – všechno vyhrál.
K moci se sice nedostal klasickým pučem, ale bude-li pokračovat jako doposud, je na nejlepší cestě nastolit pořádky, které období po klasických pučích charakterizují.
Zatím tak ještě počkejme s oslavou „uzdravování bolivijské demokracie“, v které doufají ve spojitosti s Moralesovým pádem Jaroslav Bílek s Barborou Vališkovou. Nové, prý skutečně demokratické volby se mají konat do konce ledna 2020. Snahu o nalezení alespoň bazální dohody na pravidlech s moralesovci však dosud nevidět.
Zemi naopak zachvacuje čím dál konfrontačnější atmosféra a strach pozorovatelů o její budoucnost narůstá.
S oslavou „uzdravování bolivijské demokracie“ ještě počkejme
Počínání prozatímního režimu, který se dostal k moci po útěku prezidenta Moralese, začíná v mnohém připomínat chování skutečných pučistů. V ulicích jsou zase ozbrojenci a mrtví, tentokrát ovšem z druhého politického tábora.
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -
