Od 28. června 2007 se Slovensko spolu s Ukrajinou pyšní zařazením Karpatských bukových pralesů do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O přijetí čtyř lokalit na severovýchodě Slovenska a deseti lokalit na Ukrajině rozhodlo světové společenství především z důvodu zachování tisícileté přírodní jedinečnosti.

V roce 2011 výbor rozšířil slovensko-ukrajinskou přírodní památku o staré bukové lesy Německa a letos se díky dalšímu rozšíření seznamu o téměř sedmdesát nových komponentů změnila celková rozloha lesů na víc než devadesát dva tisíc hektarů. Slovenská část rozprostírající se na 5766,4 hektaru však nemá dostatečně zabezpečenou ochranu ani vytyčené hranice. Na šedesáti osmi procentech jejího území se i po deseti letech loví zvěř, kácejí lesy a plánují developerské projekty.

Mrtví brouci versus vlčí smečka

„Tento skandál celosvětového dosahu je ukázka toho, jak formálně se u nás příroda chápe. Je nejvyšší čas se proti tomu vzbouřit a začít můžeme právě u záchrany bukových pralesů,“ apeluje na dekádu nečinnosti profesor geografie a zakládající člen Slovenského ochranářského sněmu Mikuláš Huba.

Ochranu těchto pralesů se už mnoho let snaží zabezpečit Lesoochranárske zoskupenie VLK. Když zjistilo, že Slovensko nemá v plánu území skutečně chránit, rozhodlo se politikům hru na mrtvé brouky zastavit. V roce 2012 požádalo výbor světového dědictví UNESCO, aby píchlo do vosího hnízda a vymazalo všechny čtyři slovenské lokality — tedy Stužnicu, Havešovou, Rožok i Vihorlat — z jeho seznamu.

Ultimátem a návrhem opatření na zabezpečení ochrany tohoto území zareagovali i zahraniční experti z Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). „Slovensko musí nejpozději do února 2018 definitivně určit hranice slovenské části lokality a také její nárazníkové zóny, zajistit ochranu před těžbou dřeva a nastavit vhodné způsoby hospodaření v této lokalitě,“ potvrzuje Slavomír Held z Odboru komunikace Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky.

Dekáda papírových formalit