Skupinka statečných žen a mužů z tuzemska dojíždí posledních pár týdnů bránit vzácný Bělověžský prales v Polsku vlastními těly před harvestory těžařů. Hrozí jim za to — snad — jen nepříjemnosti se zákonem. Pokud je mi známo, nikdo nebyl zatím zraněn či napaden policisty ani zástupci těžařské společnosti. Naštěstí. I toho je totiž ve světle celosvětového dění potřeba si vážit. Stále můžeme protestovat — a možná i něco změnit.

Zatímco se budou tento týden v Polsku chapadla harvestorů pokoušet zakusovat do dalších stromů — a lidé ze střední Evropy se jim budou stavět do cesty —, na různých místech světa nejspíš zemřou násilně až další čtyři obránci přírody, půdy, svého domova. Vyplývá to z práce, kterou sběru informací o zavražděných ochráncích přírody, věnuje organizace Global Witness s tím, že od začátku letošního roku eviduje devadesát osm zabitých.

Vloni neušla celosvětové pozornosti vražda Berty Cáceresové z Hondurasu, bojovnice proti stavbě přehradního díla Aqua Zarca v deltě řeky Gualcarque. Počátkem letošního března, rok od její smrti, vyšlo najevo, že vrazi, kteří ji přepadli v jejím domě ve městě La Esperanza, měli „příkaz shora“. Po ročním vyšetřování pracuje soud s verzí vraždy plánované vojenskými specialisty, přičemž tři hlavní podezřelí mají dle zjištění novinářů vazby na honduraské zvláštní jednotky. Dva pak absolvovali vojenský výcvik přímo v USA. Realita je taková, že korporace a vlády dnes spolupracují na likvidaci osob, které hájí práva původních obyvatel a divoké přírody před ničivými průmyslovými projekty.

Britský deník The Guardian minulý týden ohlásil, že bude násilná úmrtí obhájců přírody — ať už bojovníků za práva původních obyvatel, rangerů z národních parků, kteří padnou za oběť komerčním pytlákům, a dalších — v nadcházejících měsících pečlivě monitorovat. Na jeho stránkách můžeme sledovat trpký seznam jmen.

Kátia Mártinsová, předsedkyně organizace zemědělských dělníků a obhájkyně jejich nároků na půdu, byla zastřelena u sebe doma 4. května. Carlos Maaz Coc, guatemalský rybář, protestoval proti znečištění jezera v souvislosti s těžbou. Zabit byl 27. května. Miguel Ángel Vázquez Torres, příslušník komunity původních obyvatel, zemřel násilím v důsledku snah o navrácení půdy od rančerů. Stalo se to 20. května. A tak bychom mohli pokračovat.

Nejvíce ochránců přírody a práv původních obyvatel zemřelo od roku 2015 v Brazílii. Bylo jich 132. Následují Kolumbie s 85 úmrtími a Filipíny se 75. Globální počet obětí rok od roku stoupá. V roce 2014 to bylo 116. V roce 2015 185. V roce 2016 dosud rekordních 200. Letošek nezaostává…

Co je příčinou? Na prvním místě těžba nerostných surovin. Z loňských dvou set případů s ní souviselo 33úmrtí. S těžbou dřeva a zemědělstvím v obou případech souviselo 23 případů.  Osmnáct ochránců přírody zabili pytláci. O život přišlo také sedm odpůrců výstavby vodních děl.

Zvláštní zpravodaj při OSN pro lidská práva a životní prostředí John Knox pro The Guardian řekl, že k nejohroženějším patří marginalizované skupiny, žijící mimo standardní právní rámce, jejichž živobytí plně závisí na přírodních zdrojích. Zkrátka ti skutečně bezbranní a skutečně žijící v souladu s přírodou.

Mnoho takových lidí umírá v odlehlých oblastech bez dozoru spravedlnosti. Jejich případy se jen zřídka kdy vyšetří. Mnoha dalším je vyhrožováno nebo jsou různými způsoby perzekvovaní.

Co si z toho krom smutného či rozhořčeného potřesení hlavou odnést? Příběh likvidace lidí, kteří ve vzdálených koutech světa hájí svá odvěká práva na půdu a čisté prostředí — prostě na život — má být pro nás inspirací. Inspirací o to varovnější, že prohrávají.

Protože jejich prohra má stejné odůvodnění jako to, že v našich končinách mohou podnikatelé — zatím — prakticky beztrestně zaměstnávat dělníky za podmínek blízkých obchodu s lidmi. Že si mladí lidé nemohou bez zadlužení na několik desítek let vybudovat domov a když, tak se stávají hypotékovými otroky svých zaměstnavatelů. Že prostě jinak to nejde, protože svět se řídí zákonem zisku, který ale není nakonec ničím jiným než barbarským právem silnějšího.

Potrvá to právě tak dlouho, dokud se nepodaří prosadit, aby vždy a za všech okolností snaha o zisk podléhala zákonům lidskosti. Je třeba do veřejné debaty a povědomí vrátit, že leckteré zisky jsou nemravné, že nad určitou mez jsou nemravné úplně všechny a že veškerý mezinárodní obchod by se měl dít v režimu fair trade, nikoli pouze free trade. Tedy nikoli volně, což si mnozí překládají jako bez pravidel, ale poctivě.