V českém mediálním prostoru se velmi málo mluví o situaci v Hondurasu, tedy v zemi, kde se před osmi lety lety uskutečnil vojenský převrat, často spojovaný s Hillary Clintonovou. Demokraticky zvoleného Manuela Zelayu v noci 28. června armáda unesla doslova v pyžamu, odstavila od moci a vyvezla mimo území Hondurasu. Ještě v září téhož roku se Zelaya pokusil o návrat do země, ale nakonec byl přinucen uchýlit se na brazilskou ambasádu.

Jeho návrat tenkrát otevřeně podpořil Hugo Chávez, podporoval jej i brazilský prezident Lula da Silva, což vyústilo v diplomatický spor mezi Hondurasem a Brazílií. Spojené státy sice puč odsoudily, ale rozhodně nepodpořily demokraticky zvoleného prezidenta v jeho snahách vrátit se do úřadu.

Když byla Hillary Clintonová tázána na spojení s těmito událostmi, hájila se tím, že puč byl legální. Nakonec se ke svému podílu na puči víceméně přiznala ve svých pamětech s názvem Hard choices. Její slova zněla takto: „Vymýšleli jsme strategii... plánu na obnovení pořádku v Hondurasu a zajistili jsme, aby se mohly rychle a legitimně uskutečnit svobodné a spravedlivé volby, což by způsobilo, že po volbách už Manuel Zelaya nebude relevantní.“

Spojené státy poté uznaly výsledek nových voleb, ve kterých vyhrál Porfirio Lobo Sosa (známý jako Pepe Lobo) a které proběhly pod vojenským dozorem. To nebylo v souladu s pozicí OSN, EU ani OAS (Organizace amerických států), podle nichž se Zelaya měl vrátit do své funkce. Výsledek byl samozřejmě pro USA velmi výhodný, jelikož Zelaya plánoval zbavit se americké základny v Palmerole. Tímto se podařilo udržet status quo.