Autobus uhání po dálnici z Krakova, když mi pípá nová zpráva. Je středa odpoledne a v krakovském kongresovém centru právě Výbor pro světové dědictví mezinárodní organizace UNESCO přijal usnesení na ochranu Bělověžského pralesa. Za chvíli sdílejí radostnou zprávu jeden po druhém všichni, kdo se podíleli na přípravě včerejší demonstrace před budovou kongresového centra: polské sdružení Pracownia na rzecz Wszystkich Istot (Workshop pro všechny živé bytosti), nadace Divoké Polsko, polské pobočky WWF a Greenpeace a další organizace i jednotlivci.

Navzdory snahám polského ministerstva životního prostředí bylo přijato usnesení ve znění připraveném poradním orgánem World Heritage Watch, které požaduje okamžité zastavení těžby staletých lesních porostů a pozvání pozorovatelské mise složené z odborníků organizace UNESCO a Mezinárodního svazu ochrany přírody. Úkolem mise bude posoudit dopady současného a plánovaného hospodaření na Bělověžský prales jako lokalitu s mimořádnou celosvětovou hodnotou. Její závěry by mohly vést k přeřazení lokality na seznam Světového dědictví v ohrožení.

Polská vláda také dostala zhruba půl roku na přepracování zprávy o vlivu probíhající těžby dřeva na evropsky významnou lokalitu v soustavě Natura 2000. Stávající zprávu totiž Výbor považuje za nedostatečnou a Evropská komise v současné době zvažuje podat na Polsko žalobu k evropskému soudnímu dvoru.

Bělověžský prales se rozprostírá po obou stranách hranice Polska s Běloruskem. Zatímco na běloruské straně je celý chráněný jako národní park, v Polsku se tomuto nejvyššímu stupni ochrany dostává pouze sedmnácti procent z celkových asi šedesáti tisíců hektarů smíšeného nížinného lesa, jehož rozsáhlé části nebyly nikdy dotčeny lidskou činností.

Prales je unikátním pozůstatkem původních lesů, které kdysi pokrývaly většinu střední a východní Evropy. Lákadlem pro turisty je místní populace zubra evropského, jehož záchrana a návrat do divoké přírody probíhaly ve druhé polovině 20. století právě prostřednictvím místní chovné stanice. Bělověžská puszcza, jak Poláci přírodní lesy nazývají, je však zejména dynamickým systémem zhruba dvanácti tisíc druhů organismů, v němž bez zásahu člověka probíhají přírodní procesy nepřerušovaně po tisíce let. Především proto organizace UNESCO přisuzuje místu výjimečný význam pro zachování biologické rozmanitosti.

Poláci jsou na svou Puszczu Białowieskou právem hrdí. Ředitel místní pobočky Greenpeace Robert Cyglicki prales přirovnal k africkému Serengeti nebo Yellowstonskému národnímu parku. Polští ochránci přírody mnoho let usilují o rozšíření národního parku na celý prales a před několika lety se jim podařilo snížit limit těžby dřeva v částech mimo národní park na osmačtyřicet tisíc kubíků ročně.

Park je dědictvím pravice i levice

Když však před necelými dvěma lety zasedl do křesla ministra pro životní prostředí profesionální lesník Jan Szyszko, rychle následoval obrat. Již necelý měsíc po volebním vítězství pravicové strany Právo a spravedlnost byla přijata změna desetiletého plánu lesního hospodaření zvyšující limit na sto osmdesát tisíc kubíků ročně.