Autobus uhání po dálnici z Krakova, když mi pípá nová zpráva. Je středa odpoledne a v krakovském kongresovém centru právě Výbor pro světové dědictví mezinárodní organizace UNESCO přijal usnesení na ochranu Bělověžského pralesa. Za chvíli sdílejí radostnou zprávu jeden po druhém všichni, kdo se podíleli na přípravě včerejší demonstrace před budovou kongresového centra: polské sdružení Pracownia na rzecz Wszystkich Istot (Workshop pro všechny živé bytosti), nadace Divoké Polsko, polské pobočky WWF a Greenpeace a další organizace i jednotlivci.

Navzdory snahám polského ministerstva životního prostředí bylo přijato usnesení ve znění připraveném poradním orgánem World Heritage Watch, které požaduje okamžité zastavení těžby staletých lesních porostů a pozvání pozorovatelské mise složené z odborníků organizace UNESCO a Mezinárodního svazu ochrany přírody. Úkolem mise bude posoudit dopady současného a plánovaného hospodaření na Bělověžský prales jako lokalitu s mimořádnou celosvětovou hodnotou. Její závěry by mohly vést k přeřazení lokality na seznam Světového dědictví v ohrožení.

Polská vláda také dostala zhruba půl roku na přepracování zprávy o vlivu probíhající těžby dřeva na evropsky významnou lokalitu v soustavě Natura 2000. Stávající zprávu totiž Výbor považuje za nedostatečnou a Evropská komise v současné době zvažuje podat na Polsko žalobu k evropskému soudnímu dvoru.

Bělověžský prales se rozprostírá po obou stranách hranice Polska s Běloruskem. Zatímco na běloruské straně je celý chráněný jako národní park, v Polsku se tomuto nejvyššímu stupni ochrany dostává pouze sedmnácti procent z celkových asi šedesáti tisíců hektarů smíšeného nížinného lesa, jehož rozsáhlé části nebyly nikdy dotčeny lidskou činností.

Prales je unikátním pozůstatkem původních lesů, které kdysi pokrývaly většinu střední a východní Evropy. Lákadlem pro turisty je místní populace zubra evropského, jehož záchrana a návrat do divoké přírody probíhaly ve druhé polovině 20. století právě prostřednictvím místní chovné stanice. Bělověžská puszcza, jak Poláci přírodní lesy nazývají, je však zejména dynamickým systémem zhruba dvanácti tisíc druhů organismů, v němž bez zásahu člověka probíhají přírodní procesy nepřerušovaně po tisíce let. Především proto organizace UNESCO přisuzuje místu výjimečný význam pro zachování biologické rozmanitosti.

Poláci jsou na svou Puszczu Białowieskou právem hrdí. Ředitel místní pobočky Greenpeace Robert Cyglicki prales přirovnal k africkému Serengeti nebo Yellowstonskému národnímu parku. Polští ochránci přírody mnoho let usilují o rozšíření národního parku na celý prales a před několika lety se jim podařilo snížit limit těžby dřeva v částech mimo národní park na osmačtyřicet tisíc kubíků ročně.

Park je dědictvím pravice i levice

Když však před necelými dvěma lety zasedl do křesla ministra pro životní prostředí profesionální lesník Jan Szyszko, rychle následoval obrat. Již necelý měsíc po volebním vítězství pravicové strany Právo a spravedlnost byla přijata změna desetiletého plánu lesního hospodaření zvyšující limit na sto osmdesát tisíc kubíků ročně.

To podle vědců představuje příliš velký zásah do fungování pralesa, který povede ke kolapsu a zániku celého unikátního ekosystému. Biolog Adam Bohdan z nadace Divoké Polsko, která kácení v Bělověži monitoruje, tvrdí, že objem těžby stanovený s ohledem na udržitelnost přírodních procesů byl překročen již v květnu, plošné kácení však pokračuje. Polsko také organizaci UNESCO lhalo o objemu dřeva vytěženého v roce 2016, který podhodnotilo téměř trojnásobně.

Ministr Szyszko varování odborníků přehlíží, obyčejní Poláci však dávají hlasitě najevo, že s bezohledným chováním ministerstva a lesníků nesouhlasí. V celé zemi se konají protesty, koncerty a pochody na podporu aktivistů, kteří přímo v Bělověži brání doslova vlastním tělem zkáze pralesa blokováním těžební techniky.

Nezisková organizace Pracownia na rzecz Wszystkich Istot vyhlásila začátek července Týdnem mezinárodní solidarity, jehož součástí byla i demonstrace před krakovským kongresovým centrem, kde s vyhlídkou na královský hrad Wawel a řeku Vislu v těchto dnech debatují účastníci 41. zasedání Výboru pro světové dědictví.

Rozlehlé prostranství před centrem zeje prázdnotou. Během zasedání organizace UNESCO na něj totiž mají přístup jenom akreditovaní účastníci konference, na jejichž bezpečnost dohlížejí ozbrojení policisté. Jednosměrná ulice vedoucí k prostranství se ale v úterý odpoledne proměnila v symbolickou válečnou frontu. Na stejnou dobu zde ohlásili demonstraci ekologické organizace usilující o lepší ochranu Bělověžského pralesa i „příznivci“ kácení.

Druhou skupinu tvoří zaměstnanci podniku Státní lesy a jejich rodinní příslušníci. Na místo je svážejí autobusy a jsou vybaveni jednotnými transparenty. Dopravu i výrobu transparentů zaplatila podle informací deníku Gazeta Wyborcza lesní správa. Hesla hlásají podporu Státním lesům a jejich boji s kůrovcem. Jediní dva účastníci této demonstrace, kteří byli ochotni mluvit s novináři, však deníku prozradili, že osmadevadesát procent jejich kolegů by raději stálo na protější straně, báli se však o práci.

Na protějším chodníku se sešlo několik stovek milovníků přírody (podle organizátorů zde mohlo být až osm set lidí), jejichž podomácku vyrobené transparenty hýří barvami a nápady. Jde sice o nepolitickou demonstraci, ale narážkám na podobnost ministrova jména se slovem šiška se úplně vyhnout nelze…

↗

Ředitel místní pobočky Greenpeace Robert Cyglicki prales přirovnal k africkému Serengeti nebo Yellowstonskému národnímu parku. Foto NA, FB/Twitter/WmC

Demonstrace se koná pod heslem „kůrovce vyženou datlové, ne pily“ a někteří účastníci si dokonce vyrobili kostýmy nebo alespoň papírové zobáky. Jde o připomínku toho, že vzácné druhy datlovitých ptáků, jako je strakapoud bělohřbetý či datlík tříprstý, patří k druhům nejvíce ohroženým nešetrným lesním hospodařením. Živí se totiž hmyzem, který nacházejí ve starých a mrtvých stromech, jaké se v hospodářských lesích téměř nevyskytují.

Právě vysoký podíl mrtvého a tlejícího dřeva vytváří unikátní prostředí Bělověžského pralesa, jehož význam pro zachování druhové rozmanitosti oceňují mezinárodní organizace. Lesníci navíc své stroje nezastavili ani v době hnízdění ohrožených ptačích druhů.

Zatímco řečník lesníků přirovnává ekology ke škůdcům, kteří si myslí, že les je „jenom pro zábavu“, na protějším provizorním pódiu zazpíval za doprovodu klavíru známý krakovský umělec Grzegorz Turnau. V následujících dvou hodinách se na pódiu střídají ekologičtí aktivisté, uznávaní polští vědci i místní lidé z Bělověže. Mluví o tom, co Puszcza Białowieska znamená pro místní, pro Polsko i pro celý svět.

Děkují také odvážlivcům, kteří přímo v Bělověži brání les proti těžkým strojům. Populární polský spisovatel, novinář a zastánce ochrany přírody Adam Wajrak označil lidi přivázané k harvestorům za skutečné hrdiny a dodal: „Bojujeme za perlu polské přírody, která je stejně cenná jako Velký bariérový útes. Celý Bělověžský prales se musí stát národním parkem, protože je to národní dědictví nás všech: pravice i levice!“ Organizaci UNESCO vzkázal, že plošné kácení Bělověžského pralesa je stejně zrůdné jako ničení blízkovýchodních památek islamistickými radikály.

Podporu jménem mezinárodní komunity z pódia Polákům vyjádřil Juraj Lukáč ze slovenského sdružení VLK, který připomněl, že puszca je především krásná, na což by se nemělo zapomínat. Lesníkům z celého srdce popřál, aby se do lesa také zamilovali, protože potom by jej nemohli ničit motorovými pilami.

Výzvy k zastavení kácení lesa

Doktor Rafał Kowalczyk z polské akademie věd, sám vzděláním lesník, zdůraznil, že probíhající plošné kácení cenného pralesa pod záminkou ochrany lesa před kůrovcem nemá žádnou oporu ve vědeckých faktech. K přemnožení kůrovce v lesích dochází periodicky po tisíciletí a fungující lesní ekosystém si s ním sám poradí, dokonce ho takové „epidemie“ mohou ozdravovat. Kůrovec navíc napadá pouze smrky, které tvoří pouze čtvrtinu smíšených lesů v Bělověži.

Szyszkův tábor se ze všech sil snaží vystoupení vědců přehlušit troubením, což na symbolické rovině připomíná, jak v Polsku probíhá „debata“ týkající se péče o lesy. Odborníci, kteří vyjádřili nesouhlas s revidovaným plánem hospodaření, byli na svých pozicích nahrazeni „poslušnějšími“ kolegy.

Ministr Szyszko dokonce minulý měsíc zašel tak daleko, že označil vyhlášení Bělověžského pralesa přírodním světovým dědictvím za „nezákonné“. Není podle něj pravda, že se les vyvíjel bez zásahu člověka a měl by proto být považován za kulturní památku. To by ospravedlnilo intenzivní hospodaření, které je v rozporu se stávajícím statusem přírodní lokality převážně nedotčené lidskou činností.

Uvnitř kongresového centra mezitím skončil dnešní program a delegáti vycházejí před budovu, kde je vítáme nepřehlédnutelným nápisem postaveným z metrových písmen: „UNESCO, zastav kácení v Bělověži!“ Někteří účastníci konference nám mávají, jiní vyjadřují podporu zelenou stužkou na klopě.

Hlasovat o přijetí usnesení však budou pouze členové a členky Výboru pro světové dědictví, což jsou zástupci jednadvaceti zemí zvolení na čtyřleté období. Szyszkův tým pro ně připravil pozměněný návrh usnesení, podle nějž by se pozorovatelská mise a konečné rozhodnutí výboru mělo odložit až do období po roce 2019. Očekává se, že tou dobou bude již naplněn stávající kontroverzní plán těžby dřeva.

Členové výboru však naštěstí věnovali větší pozornost vědeckým faktům a varování ekologů, že má-li být Bělověžský prales zachráněn pro budoucí generace, nelze již ztratit ani den. Pracownia na rzecz Wszystkich Istot tak mohla po hlasování výboru na svůj facebookový profil napsat: „Vyhráli jsme! Z celého srdce děkujeme!“

Hned však dodali, že tím práce zdaleka nekončí. Není vůbec jisté, zda lesní správa výzvy UNESCO k okamžitému zastavení kácení uposlechne. Hrdinové v Bělověži včetně skoro dvou desítek Čechů a Češek proto zatím zůstávají přivázáni k harvestorům.