Je po šesté večer. Sedíme v kruhu na zemi u provizorního stanu z plachet. Jeden po druhém si říkáme, jak se cítíme, jestli nám něco nechybí, a co by nás případně udělalo šťastnějšími. Už druhý den blokujem harvestor a forwarder („kombajny na stromy“) na parkovišti uprostřed Bělověžského pralesa. Cílem je udržet stroj co nejdéle mimo provoz, a proto musíme začít přemýšlet nad další strategií.

Nemáme signál a chybí nám informace, žerou nás komáři, a tak se stříkáme repelenty ve velkých dávkách. Lesní stráž a občasné příchody policie nás udržují ve střehu, ale postupující čas nám ukrádá z akceschopnosti. Jsme závislí na lidech v kempu, kteří přiváží vše, co potřebujeme, včetně jídla a vody, a odváží promrzlé a unavené lidi. Včera večer jsme vykopali dvě latríny a postavili stan, protože nás neustále přepadává déšť. Budeme tu dlouho.

Blokády se účastní zhruba pětadvacet lidí. Směsice Poláků, Čechů a dalších národností blokuje výjezd strojů pomocí barelů s betonem, trubek a lidských těl. Začali jsme v úterý před pátou ráno a nehodláme odejít, dokud se nepřestane kácet.

Zubři a stovky zdravých stromů

Celá akce začala na nedaleké zahradě, kam jsem dorazila vyčerpaná po půldenním pochodu lesem s jedenácti dalšími členy speciální lesní hlídky. Naší úlohou bylo najít v lese harvestor a přiblížit se k němu nepozorováni lesní stráží. Lesních strážců v okolních lesů výrazně přibylo — šest předchozích blokád přitáhlo k problému pozornost, a tak ministr životního prostředí Szyszko přivolal stráže z celého Polska.

Jdeme lesem. Snila jsem o tom, že ho navštívím. Při mé účasti na blokádě před třemi týdny nebyl čas. Navíc se do mnoha míst nesmí, pokud probíhá těžba. Teď tu jsem. Brodím se močálem. Komáři mi pokrývají celý obličej, když se prodírám hustým křovím. Jdeme dlouho. Při podezřelém zvuku skupina dvanácti lidí okamžité lehá k zemi, hlídka projede dvakrát na dohled.