Krátký film o bydlení

Alena Zemančíková

Sloupkařka DR Alena Zemančíková komentuje svou životní zkušeností s nekonečným stěhování z jednoho nevhodného bydlení do jiného současnou situaci na realitním trhu — a petici, kterou nepodepsala.

Rok 1954

Mladí rodiče se kvůli bydlení stěhují do pohraničí. Já v kočárku, máma těhotná. V Boru v bytě po Němcích máma klečí u kamen, netáhne komín. Narodí se bratr, stěhujeme se do Tachova. Táta odchází zpátky do Prahy. Máma v továrnické vile v Tachově skládá uhlí, koupeme se v plechové vaničce v kuchyni. Spíme pod dvěma peřinami, protože topit v kachlových kamnech nemá smysl, než se rozehřejí, zase vyhasnou. Bratra si odváží babička do Plzně. Příjezd tatraplánu. Okázalou vilu si prohlíží okresní tajemník KSČ. Stěhujeme se na dosud rozestavěné sídliště. Ve vile stavební práce, dělá se ústřední topení. Máma v bytě na sídlišti drátkuje parkety….

Prolínačka, titulky: Krátký film o bydlení. Časosběrný dokument.

Rok 1970

Stranická prověrková komise: souhlasíte se vstupem vojsk Varšavské smlouvy? Matka vyklízí kancelář. Budova gymnázia v Plzni, já u přijímacích zkoušek. Plzeňská věž převyšuje kopce, máma v Plzni přespává u přátel. Doporučený dopis: přijata ke studiu. Prohlížíme vývěsky s nabídkami podnájmů. Měšťanský byt, v pokoji k pronajmutí koberec přikrytý igelitem. Naše oblečení, boty, moje učení: zamčené zásuvky. Šmejdím po ostatních pokojích. Bytná ve dveřích dává mámě výpověď, vracíme klíče. Znovu prohlížíme vývěsky. V Červeném Hrádku podnájem v podkroví. Hezký letní pokojík, vodovod a záchod v přízemí, stěny promrzají. Ráno na lavóru ledová slupka.

Rok 1973

Měšťanská beseda, maturitní ples. Mámu vyzývá k tanci otec spolužačky, městský architekt. Spolu u baru. Získáváme „byt na úpravu“. Dělnická čtvrť u Škodovky, sekáme vodu a elektriku, heraklitem zateplujeme stěnu, za kterou je ubouraný dům. Ledové květy na stěně, výtvarný efekt. Kolaudace, činovník bytového odboru se na mámu sápe, facka, nezkolaudováno. Architekt v kanceláři bere telefon, zasahuje. Razítko.

Rok 1974

Máma vyklízí kancelář v Plzni. Reorganizace, nadbytečnost, výpověď. Já šťastná v našem bytě, bratr na internátě, máma v Praze prochází hlavním vchodem Nákladového nádraží Žižkov. Praha, ulice u Stromovky, babiččin byt, v něm s rodinou teta. Pokoj po babičce. Máma spává u svého nového partnera, strašně tam překáží, v domku s ním žijí tři generace.

Střih: Plzeň, budík zvoní, vyletím z postele. Autobus, periférie, píchačky, červené číslo pozdního příchodu. Detail karty — červená čísla převažují. Střih: Praha Hlavní nádraží, vystupuju z vlaku. Střih: Bratr v Plzni v našem malém upraveném bytě s dívkou, s níž má vážnou známost.

Rok 1975

V noci se plížím s mužem do babiččina pokoje v Praze v ulici u Stromovky. Přistiženi, spolu odcházíme. Známí mi přenechají kanape v kuchyni, po večerech jim hlídám děti. Máchova ulice, Vinohrady: záchod na chodbě, voda v předsíni, dvě místnosti, pavlač. Známí odcházejí z Prahy, předají mě jako nájemnici majiteli. Nikoli bytu, jen dekretu na něj. Odbude se to na schodech.

Muž, s nímž chodím, vchází do svého podnájmu. Nusle, pokoj u staré paní, chodí se přes kuchyň, kde bytná spí. Podmínka, že podnájemník vždy na víkend odjede. Střih: rozkládá spacák pod převisem v Prachovských skalách.

Rok 1976

Bazén v Podolí, schůzka s bytným, platím mu nájem. Jsem těhotná. Bytný bez upozornění vyměňuje v bytě na Vinohradech zámek, odchází. Nemůžu domů. Můj budoucí muž vykopne dveře. Přijíždí policie. Střih: S kamarádkou sedíme na posteli v jejím podnájmu v Holešovicích ve špajzu bez topení. Střih: Máma a já na schůzi stavebního družstva v Plzni. Prohlídka staveniště — ještě se nezačalo. Z plzeňského nádraží odjíždím do našeho pohraničního městečka. Narodí se mi dítě.

Náklaďák AVIA, symbol socialistického stěhování. Foto Pinterest
×