Krátký film o bydlení
Alena ZemančíkováSloupkařka DR Alena Zemančíková komentuje svou životní zkušeností s nekonečným stěhování z jednoho nevhodného bydlení do jiného současnou situaci na realitním trhu — a petici, kterou nepodepsala.
Rok 1954
Mladí rodiče se kvůli bydlení stěhují do pohraničí. Já v kočárku, máma těhotná. V Boru v bytě po Němcích máma klečí u kamen, netáhne komín. Narodí se bratr, stěhujeme se do Tachova. Táta odchází zpátky do Prahy. Máma v továrnické vile v Tachově skládá uhlí, koupeme se v plechové vaničce v kuchyni. Spíme pod dvěma peřinami, protože topit v kachlových kamnech nemá smysl, než se rozehřejí, zase vyhasnou. Bratra si odváží babička do Plzně. Příjezd tatraplánu. Okázalou vilu si prohlíží okresní tajemník KSČ. Stěhujeme se na dosud rozestavěné sídliště. Ve vile stavební práce, dělá se ústřední topení. Máma v bytě na sídlišti drátkuje parkety….
Prolínačka, titulky: Krátký film o bydlení. Časosběrný dokument.
Rok 1970
Stranická prověrková komise: souhlasíte se vstupem vojsk Varšavské smlouvy? Matka vyklízí kancelář. Budova gymnázia v Plzni, já u přijímacích zkoušek. Plzeňská věž převyšuje kopce, máma v Plzni přespává u přátel. Doporučený dopis: přijata ke studiu. Prohlížíme vývěsky s nabídkami podnájmů. Měšťanský byt, v pokoji k pronajmutí koberec přikrytý igelitem. Naše oblečení, boty, moje učení: zamčené zásuvky. Šmejdím po ostatních pokojích. Bytná ve dveřích dává mámě výpověď, vracíme klíče. Znovu prohlížíme vývěsky. V Červeném Hrádku podnájem v podkroví. Hezký letní pokojík, vodovod a záchod v přízemí, stěny promrzají. Ráno na lavóru ledová slupka.
Rok 1973
Měšťanská beseda, maturitní ples. Mámu vyzývá k tanci otec spolužačky, městský architekt. Spolu u baru. Získáváme „byt na úpravu“. Dělnická čtvrť u Škodovky, sekáme vodu a elektriku, heraklitem zateplujeme stěnu, za kterou je ubouraný dům. Ledové květy na stěně, výtvarný efekt. Kolaudace, činovník bytového odboru se na mámu sápe, facka, nezkolaudováno. Architekt v kanceláři bere telefon, zasahuje. Razítko.
Rok 1974
Máma vyklízí kancelář v Plzni. Reorganizace, nadbytečnost, výpověď. Já šťastná v našem bytě, bratr na internátě, máma v Praze prochází hlavním vchodem Nákladového nádraží Žižkov. Praha, ulice u Stromovky, babiččin byt, v něm s rodinou teta. Pokoj po babičce. Máma spává u svého nového partnera, strašně tam překáží, v domku s ním žijí tři generace.
Střih: Plzeň, budík zvoní, vyletím z postele. Autobus, periférie, píchačky, červené číslo pozdního příchodu. Detail karty — červená čísla převažují. Střih: Praha Hlavní nádraží, vystupuju z vlaku. Střih: Bratr v Plzni v našem malém upraveném bytě s dívkou, s níž má vážnou známost.
Rok 1975
V noci se plížím s mužem do babiččina pokoje v Praze v ulici u Stromovky. Přistiženi, spolu odcházíme. Známí mi přenechají kanape v kuchyni, po večerech jim hlídám děti. Máchova ulice, Vinohrady: záchod na chodbě, voda v předsíni, dvě místnosti, pavlač. Známí odcházejí z Prahy, předají mě jako nájemnici majiteli. Nikoli bytu, jen dekretu na něj. Odbude se to na schodech.
Muž, s nímž chodím, vchází do svého podnájmu. Nusle, pokoj u staré paní, chodí se přes kuchyň, kde bytná spí. Podmínka, že podnájemník vždy na víkend odjede. Střih: rozkládá spacák pod převisem v Prachovských skalách.
Rok 1976
Bazén v Podolí, schůzka s bytným, platím mu nájem. Jsem těhotná. Bytný bez upozornění vyměňuje v bytě na Vinohradech zámek, odchází. Nemůžu domů. Můj budoucí muž vykopne dveře. Přijíždí policie. Střih: S kamarádkou sedíme na posteli v jejím podnájmu v Holešovicích ve špajzu bez topení. Střih: Máma a já na schůzi stavebního družstva v Plzni. Prohlídka staveniště — ještě se nezačalo. Z plzeňského nádraží odjíždím do našeho pohraničního městečka. Narodí se mi dítě.
Konec roku 1976
Máma se svým partnerem ve spořitelně uzavírají půjčku. Máma píše žádost o půjčku z fondu kulturních a sociálních potřeb ve své kanceláři, pohled z okna na nákladové nádraží. Máma u starožitníka prodává svatováclavské dukáty po dědečkovi. Máma s partnerem v obývacím pokoji obyčejného domu v Michli kupují jeho „ideální polovinu“. S dítětem se stěhuju do suterénu. Střih: Pohřeb, jeden (babička), druhý (bratranec), třetí (tetin manžel). Teta se stěhuje z nadměrného bytu u Stromovky na sídliště, náklaďák AVIA převáží nábytek, část ho složí v mém suterénu. Zařizuju se. Střih: Moje svatba v civilu, jen s dvěma svědky. Kočárek stojí před radnicí. Přivádím muže do suterénního bytu, máma kouří na zahradě.
Rok 1977
Narodí se nám další dítě. Návštěva kritizuje bydlení „ve sklepě“. Odchod návštěvy, muž se opíjí u stolu. Jízda na motorce do Jindřichova Hradce. Sídlo ředitelství uranových dolů, podpis smlouvy, příslib bytu v Jindřichově Hradci. Muž fárá pod zem, jednou, dvakrát, mnohokrát: v areálu se mění roční období. Byt přidělen, ale v Etynku, ne v Hradci. Dekret, klíče, závazek deseti let v dolech. Muž to odmítá, konflikt. Cesta na motorce do Prahy.
Rok 1978
Zázrak! Stěhování, jízda AVIE po okresní silnici. Muž na motorce přijíždí z lesa, urostlý chlap v lesnické uniformě, malebná hájovna, zahrada, les. Samota. Střih: Venku sníh, přijíždí sanitka. Narodí se nám třetí dítě.
Rok 1980
Bagr a buldozer, bourají plzeňský byt i s celým blokem domů. Bratr na úřadě přebírá dekret na byt v paneláku. Bratrova svatba, rodiče, hosté, nevěsta v bílém. Stěhování „sedačky“ do obýváku.
Rok 1985
Bratr mi odváží věci z hájovny, rozvedla jsem se. Muž mlčky stojí ve dveřích. Nejsem zaměstnanec Státních lesů, předává mi výpověď. Bratrova škodovka stopětka, plná dětí a věcí, skládáme se u něj v paneláku. Střih: Promoce bratrovy ženy na lékařské fakultě, stěhují se do lázeňského města. Vila, byt s ordinací. Já s dětmi v paneláku. Schránka, dopis s modrým pruhem. Udání, že bydlíme nelegálně. Hysterická scéna na byťáku.
Rok 1986
Chodím s kastelánem zchátralého renesančního zámku. Pohled z okna do zahrady, na slunci se opaluje kolegyně z památkové péče. Střih: Kastelán vstupuje do barokního sídla podniku v krajském městě. Schůze: Poslední bod je jeho výpověď. Důvod: Nepovolené návštěvy. Střih: Nákladní auto AVIA, stěhování, renesanční zámek mizí v perspektivě. S dětmi a s novým mužem sedíme v kuchyni v paneláku. Jsme tam spolu nešťastní.
Civilní svatba jen s dvěma svědky.
Rok 1987
Celkový pohled na divadlo v Chebu. Interiér, ředitelova kancelář, přijímá mě do angažmá. Okresní noviny, inzertní stránka, výměny bytů. Dům u potoka. Přepážka ve spořitelně, žádáme o půjčku. Máma vybírá úspory. Stěhování, všechno se vejde. Velká chvíle štěstí. Střih: Porodnice v Chebu. Narodí se nám dítě.
Rok 1997
Dům plný lidí, dospívající děti, jedno malé. Celkový pohled na divadlo v Chebu, interiér, vyklízím stůl. Nádraží. Plzeň, rozmáhající se město. Krásná budova rozhlasu, zapínám počítač. Inzertní noviny, strašně drahé nájmy. Nabídka bytu v dělnické čtvrti u nádraží, záchod na chodbě, v bytě nájemník. Stavební spořitelna, vyřizujeme úvěr. Přespávám u známých, překážím, trvá to rok. Střih: Nájemník se stěhuje. Střih: Nejmladší dcera jde do gymnázia (průčelí), bydlíme v Plzni (prošlapané schodiště). Střih: Dům u potoka, obnažený krov, havarijní stav. Stavební spořitelna, se synem vyřizuji úvěr. Žádné úspory, vysoké úroky.
Rok 2004
Vyklízím stůl. Budova plzeňského rozhlasu, vycházím do parku. Střih: Známé průčelí Českého rozhlasu Praha, Vinohradská. Muž s dcerou v Plzni, hezky zabydlený interiér malého bytu. Střih: Přestavba nádraží, staví se most přes kolejiště. Střih: Dům v Michli. Interiér: přespávám na kanapi u matky v bytě v tom domě, kde jsme kdysi bydleli v suterénu. V suterénu bydlí nájemník. Jedu do Plzně, do Chebu: nádraží, nádraží, nádraží. Nejmladší dcera maturuje. Průčelí filozofické fakulty. Máma zvoní v suterénu na nájemníka, dává mu výpověď, je naštvaný. Střih: Pohřeb, zemřela teta. Garsonka na sídlišti, stěhuju si počítač. Střih: Rozvodový soud. Dohoda o majetku, majetkem je byt a dům, v žádném nebydlím. Od soudu jdu na nádraží.
Rok 2008
Matčin pohřeb. V suterénu bydlí nejmladší dcera se spolužákem, který jí dluží. Strašný nepořádek. Mámin manžel se zlobí, dcera brečí.
Rok 2012
Promoce: nejmladší dcera přebírá diplom. Střih: Pohřeb: zemřel mámin manžel, už čtyři roky vdovec. Vypořádání dědictví, nejmladší dcera se stává majitelkou suterénního bytu, já bydlím v garsonce na sídlišti. Stavební spořitelna, smlouva o úvěru. Zedníci, instalatéři, topenáři, podlaháři: adaptace v suterénu.
Rok 2017
Malé, divné pohraniční město. Prázdné továrny, zpustlé nádraží. Exekuce a dražba bytu. Tvář prostřední dcery, podobná mojí, nešťastná, naštvaná, zničená. Její partner vztekle skopává věci ze schodů. Nový majitel vyměňuje zámek. Dcera s partnerem stěhují krámy po schodech do pronájmu. Poznatelné věci po mé mámě se nevejdou. Zůstávají na chodníku, nevejdou se nikomu.
Barevná změna. Velký nápis rozčileným písmem přes celé plátno: A tak dál ???
Rok 2019
Obálky knih a divadelních programů: Tereza Semotamová: Ve skříni, Román. Zuzana Burianová: A kde ty bydlíš? Divadelní inscenace v Plzni. Marie Stryjová: Pokojík. Novela. Linda Dušková a Magdaléna Hniličková: Geometrie domova. Divadlo jednoho herce v Chebu. Všechno o nebydlení. Střih: Televizní debata o nedostatku bytů.
Střih: Schránky na dopisy v paneláku. Vyndávám počítačový obrázek dvou bytových domů na místě doslouživší kotelny. Text: Zabraňme výstavbě! Střih: Samoobsluha Penny na sídlišti, před ní petiční stánek. Zabraňme výstavbě v naší čtvrti! Žádné další domy! Celkový pohled: Parkoviště široko daleko. Střih: Koukám do internetu, zápis z jednání zastupitelstva. Zvětšený text: Z jednotlivých vystoupení občanů bylo jasně vidět, že místní obyvatelé si žádnou další výstavbu nepřejí. Už dlouhé roky žijí ve stabilizovaném území. Představa, že by se o už tak skromné místní poměry měli dělit s novými sousedy, kterých by podle předběžných propočtů mělo být stejně jako již stávajících obyvatel, je pro ně naprosto nemyslitelné.
2.ledna 2020
Nástěnka u schránek, text: Petiční výbor děkuje všem 3752 občanům, kteří připojili svůj podpis. Akce byla úspěšná, městská část naší Prahy od projektu výstavby bytových domů ustoupila.
Závěrečný titulek:
Já jsem podpis nepřipojila, ale to je to jediné, co jsem kromě zadlužení až do smrti dokázala proti bytovému problému udělat. Dost málo, že.
Konec filmu.