Podle školského zákona mají platy učitelů odpovídat 130 procentům průměrného příjmu, což odpovídá zhruba 70 procentům průměrného platu vysokoškoláků. Ačkoli se vláda na svých webových stránkách loni dušovala, že tento závazek plní, studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu ukazuje, že se děje pravý opak.

Náklady nesplněných slibů

Od roku 2021 relativní platy učitelů klesají. Zatímco tehdy dosahovaly přibližně 125 procent průměrné mzdy, dnes je to necelých 108 procent. Důvodem je rychlejší růst průměrných mezd v ostatních odvětvích oproti růstu platů učitelů. I když se platy učitelů nominálně zvyšovaly, kvůli vysoké inflaci spojené s pandemií covidu a válkou na Ukrajině se jejich reálná kupní síla snížila. Dnešní zvyšování platů tak nelze vnímat jako skutečné zvýšení, ale spíše jako snahu dorovnat jejich reálnou hodnotu z roku 2021.

V praxi to znamená, že učitelé si ve srovnání s jinými vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci vedou finančně hůře a hůře. Není divu, že mnoho schopných a ambiciózních lidí dává přednost lépe placeným profesím. Práce učitele, zvlášť ve větších městech, kde jsou vysoké náklady na bydlení, často neumožňuje důstojné finanční zajištění rodiny. Pro učitele žijící v nájmu může být pořízení vlastního bydlení prostřednictvím hypotéky velmi obtížné, ne-li nedosažitelné.

Na třídním srazu několik let po maturitě vašich bývalých žáků se dozvídáte, kde dnes vaši někdejší žáci pracují — a často zjistíte, že už na začátku své kariéry mají vyšší platy než vy. Pro učitele je tato skutečnost frustrující, protože příjmy ve školství rostou s praxí jen velmi pozvolna a spíše symbolicky.

Sečteno a podtrženo: stát dlouhodobě spoléhá na to, že školství udržují lidé, kteří se vyznačují odhodláním, trpělivostí a láskou k učení. Kdyby se tito učitelé měli držet učebnic ekonomie, podávali by hromadné výpovědi. Nízké platy navíc odrazují odborníky z praxe, kteří by mohli do výuky přinést cenné zkušenosti z praxe. Cenou za podfinancované školství je horší kvalita vzdělání, která má přímý dopad na budoucí produktivitu, konkurenceschopnost a životní úroveň celé společnosti.

Co znamená priorita?

Neochota vlády zvýšit výdaje na školství — navzdory zákonem stanoveným cílům — jasně ukazuje, jak to ve skutečnosti je s proklamovanou prioritou vzdělávání. Označit něco za prioritu totiž neznamená jen o tom mluvit, ale být ochoten obětovat jiné výdaje a přesunout zdroje tam, kde jsou opravdu potřeba. V případě školství se to ale neděje. Slova o prioritě tak zůstávají jen prázdnou frází.

Investice do vzdělávání, stejně jako jakékoli veřejné investice, lze financovat třemi způsoby: z výnosů z ekonomické činnosti státu, z daní nebo prostřednictvím dluhu. Příjmy státu z ekonomické činnosti však aktuálně nestačí, a proto je třeba soustředit se na zbývající dvě možnosti.

První z nich je zadlužení. Česká republika patří mezi nejméně zadlužené země Evropské unie — průměrná míra zadlužení v EU činí 81 procent HDP, zatímco u nás je to pouze 43,1 procenta. To znamená, že zde existuje značný prostor pro bezpečné navýšení dluhu, zejména pokud jde o produktivní investice, jakou vzdělávání bezpochyby je. Investice do vzdělání zvyšuje kvalifikaci pracovní síly, což vede k vyšší produktivitě, růstu HDP a následně i daňových příjmů státu.

Druhou možností je zvýšení daňových příjmů. Česká republika dlouhodobě patří mezi země s nejnižším zdaněním majetku, vysokých příjmů a zisků velkých firem. I zde je prostor pro hledání dodatečných zdrojů bez zásahu do životní úrovně běžné populace.

Vláda však odmítá obě možnosti. Místo toho upřednostňuje nízké zadlužení — které je ve skutečnosti spíše odrazem podinvestovanosti — a zachování výhodného daňového prostředí pro nejbohatší. Že umí jednat, když jde o skutečnou prioritu, ukazuje na příkladu obrany: v případě nákupů vojenské techniky nebylo vyšší zadlužení žádnou překážkou.

Závěr je zřejmý: české vládě nechybí peníze, ale politická vůle investovat do školství. Výsledkem je systematické oslabování šancí těch, kteří se zatím nemohou bránit — dětí, kterým svým přístupem upíráme možnost kvalitního vzdělání a vyšší životní úrovně v budoucnu.