Současná situace Řecka ve vztahu k uprchlické krizi je přímo závislá na kontextu řecké politické scény. Řekové během léta 2015 procitli z krátkého snu, který si spojovali s levicovou Syrizou. Tsiprasova a Varoufakisova strana Řekům vracela pocit, že se mají o koho v nejtěžších dobách škrtů opřít — že někdo bude hájit jejich zájmy.

Ve stejnou dobu již běženci začali pro cesty do Evropy v daleko větším počtu využívat — namísto středozemní cesty z Libye do Itálie — cestu přes řecké ostrovy a pevninu a následně Balkán. Řecká vláda přitom byla hlavním aktérem, který měl v součinnosti s Evropskou komisí a fondy, jež spravovala, koordinovat to, co někteří experti pokládají za největší humanitární pomoc 21. století.

Daniel Howden a Apostolis Fotiadis v textu Jak se Řecko potýkalo s uprchlickou krizí? udávají sumu 803 milionů dolarů, která byla v posledních dvou letech určena na pomoc těm, kteří v Řecku museli zůstat v detenčních zařízeních a uprchlických táborech .

Z uprchlíků se staly komodity pomoci

Řecko není v rámci migrace žádným neználkem. Země byla vždy jedním z dějišť přesunů velkého počtu lidí. Atény by mohly vyprávět o mnoha vlnách příchozích po roce 1922 (Řekové z Turecka), v 50. letech (vnitřní migrace ze zemědělských regionů) a v 90. letech (hlavně ze zemí Balkánu). Nutnost zabezpečit životní podmínky pro desítky tisíc běženců s neodhadnutelnou budoucností společně s těžkým post-krizovým ekonomickým vývojem neseným ve znamení škrtů však vytvořila prostředí těžko regulovatelného institucionálního chaosu.

Největší část pomoci jde z Internal Security Fund (ISF) a Asylum Migration Integration Fund (AMIF) dohlížených Evropskou komisí, zatímco řecká vláda operovala přímo pouze s menší částí. Většina peněz má směřovat k šedesáti tisícům běženců. Daniel Howden a Apostolis Fotiadis citují experta v oblasti humanitární pomoci, který odhaduje, že až sedmdesát procent výdajů se utratilo zbytečně.

Pracovník jedné z největších neziskovek v Řecku, který chtěl zůstat v anonymitě, na přímou otázku, zda se s takovým údajem ztotožňuje, odpověděl: „Náhlý přísun peněz nemusí nutně znamenat zlepšení situace, může i uškodit.“

Logika humanitární pomoci totiž často podporuje to, co se označuje za krátkodobou reakci. Podle něj se tak změnilo vnímání lidí, k nimž měla pomoc směřovat. „Z uprchlíků se pro mnoho organizací staly komodity, dělají si na nich reklamu. Zapomíná se, že jde hlavně o to těm lidem pomoci.“