V Řecku je jednou z odpovědí na ekonomickou krizi posledního desetiletí vznik mnoha sociálních komunitních center. Řeckou společnost trápí pětadvacetiprocentní nezaměstnanost, u mladých dokonce padesátiprocentní, důchody zkrácené nařízenými škrty o polovinu, platy ve státní správě spadly o čtyřicet procent. Krizi sociálně-ekonimckou navíc doplňuje takzvaná krize uprchlická.,

Sociální komunitní centra společně se squaty a klinikami zdravotní a psychosociální péče zaměřují svou pozornost právě na lidi, kteří se ocitli v těžkých podmínkách — na ty, kteří najednou nebyli schopni zaplatit nájmy, uživit své děti nebo v případě běženců žili v táborech s nevyhovujícími podmínkami. S uprchlickou krizí se „klienty“ takovýchto záchytných solidárních bodů stali i běženci.

Janis několik let pracuje coby psychoterapeut v centru klinické psychologie Babel, které funguje již deset let. Původně se zde zaměřovali na pomoc žadatelům o azyl, postupně ale byli nuceni reagovat na aktuální vývoj a z místa se stalo rovněž denní centrum pro běžence.

Většina kempů, jež vznikly v poslední době, jsou otevřené tábory. Uzavřenými tábory jsou detenční centra na ostrovech, odkud většina lidí pravděpodobně nikdy nedosáhne řecké pevniny — čekají na deportaci v rámci dohody Evropské unie a Turecka uzavřené v březnu 2016. „Zde se snažíme pochopit jejich potřeby a v jaké duševní situaci se nacházejí potom, kdy jsou konfrontováni s něčím, s čím nepočítali — že budou už dva roky žít v táborech,“ vysvětluje Janis.