Ministr vnitra Vít Rakušan celkem správně zareagoval na velké množství neregulérních migrantů, kteří se začali především v létě objevovat v československém pohraničí. Zprovoznil dvě registrační centra, ve kterých se migrantům a uprchlíkům, kteří jsou zadržení na území České republiky, odebírají otisky prstů, zapíšou doklady a zanesou se do evropské databáze. Tím se předejde tzv. azylové turistice, tedy žádosti o azyl ve více zemích Evropské unie, a také se získá přehled, kdo se v Evropské unii pohybuje.

Menší smysl potom dává to, že zaregistrovaní migranti dostanou do ruky většinou výjezdní příkaz k opuštění republiky do určitého počtu — většinou třiceti — dnů a jsou odvezeni na nejbližší vlakovou zastávku. Odtud se pak drtivá většina Syřanů snaží dostat do Prahy, kde kontaktují další pašeráky a převaděče a pokračují do Německa.

Pokud ale pohraniční hlídky zadrží migranty buď přímo na zelené hranici, nebo například v přímém vlaku ze Slovenska, většinou je migrantům odepřen vstup na území České republiky nebo jsou okamžitě navráceni na Slovensko. To už nedává smysl téměř žádný.

Výsledkem totiž je, že migrant se během následujících dní pokusí překročit hranici znovu, případně znovu zaplatí jinému převaděči. Česká policie si tak přidělává práci, navrácení migranta na Slovensko nic nevyřeší, a navíc přihrává více nových zákazníků sítím převaděčů — nehledě na to, že při klesajících teplotách zvyšuje lidské utrpení.

Je přitom téměř tragikomické, že jedním z hlavních argumentů Ministerstva vnitra pro zavedení a udržování kontrol je právě boj proti převaděčům. Vít Rakušan správně říká, že převaděči se často k migrantům chovají velice nevybíravě. Když ale policie lidem na útěku zabrání ve vstupu na české území návratem na Slovensko, byznys převaděčů a pašeráků naopak podporuje, neboť jim zajišťuje stálý přísun klientů, kteří potřebují využít jejich služeb.

V kombinaci s tím, že migranti v registračním centru dostávají výjezdní příkaz a pohybují se po České republice podle svého uvážení, je velmi obtížné v celém systému najít logiku, která by jakkoli mohla vyřešit neregulérní migraci.

Dílčí a lokální řešení neexistují

Pozitivní ale je, že ministr Rakušan mluví o řešení migrace jako o problému, který je potřeba řešit celoevropsky. Je skvělé, že si to české úřady uvědomily — i když asi o sedm let později, než bylo potřeba.

Až do loňského roku česká vláda i jednotlivá ministerstva urputně trvaly na tom, že migraci si mají řešit země na hranici Evropské unie — tedy hlavně Řecko, Itálie a Španělsko, zatímco střední Evropy se tento problém nijak netýká. Teprve nárůst počtu migrantů na českých hranicích české úřady přiměl k tomu, aby dramaticky změnily svůj přístup. Slova jako solidarita nebo společný evropský prostor, natožpak lidská práva, v tomto kontextu zůstávají jen prázdnými frázemi. Dokud nehoří přímo náš dům, je nám požár u sousedů v ulici lhostejný.

Právě evropský kontext je klíčový pro nalezení jakéhokoliv funkčního a efektivního řešení. Vít Rakušan by si měl uvědomit, že množství migrantů, kteří se pokusí překročit naši hranici, vůbec nesouvisí s typem nebo objemem opatření na československé hranici. Počet migrantů, kteří jdou do Evropy, se rozhoduje především v Turecku, kde se situace Syřanů už řadu měsíců výrazně zhoršuje.

Jakkoliv vysoké ploty nebo nelidské chování pohraničníků nevyřeší migrační tlak, pouze zdražuje cestu do Evropské unie, zvyšuje utrpení migrantů a otupuje naše svědomí. Maďarsko bylo za svůj plot a za krvavý postup svých pohraničníků mnohokrát kritizováno i odsouzeno Mezinárodním soudem pro lidská práva. Řecká pobřežní stráž ve spolupráci s Frontexem dlouhodobě porušuje mezinárodní právo a chová se nelidsky. Chorvatská policie prokazatelně bije, mučí a okrádá migranty na bosensko-chorvatské hranici.

A přesto přese všechno západobalkánskou trasou prochází už od roku 2017 každoročně několik desítek tisíc lidí, kteří se snaží zachránit si holý život a najít snesitelnou budoucnost.

Jediné funkční řešení představuje bezpečná cesta do Evropy. Mezi všemi policejními, vojenskými a bezpečnostními opatřeními politici jakoby zcela zapomněli na to, že Syřané nemají naprosto žádnou možnost dostat se do Evropy legálně.

Právo na slučování rodin, humanitární víza, koridory, pracovní nebo studijní programy — nic z toho dnes neexistuje. Místo toho podporujeme a posilujeme pašerácké sítě a gangy převaděčů, které vydělávají miliardy eur na zoufalství lidí. Evropská unie si stále odmítá uvědomit, že boj proti těmto mafiím vede právě přes vytvoření bezpečné a legální cesty, která pomůže trpícím a zároveň evropským zemím dodá potřebnou pracovní sílu. Uvědomí si to někdy Vít Rakušan?