Státy se obvykle spojují do různých aliancí, skupin či unií, mají-li společné dlouhodobé cíle či zájmy. Krátkodobě pak vytvářejí aliance obvykle v dobách různých ozbrojených konfliktů, aby byly silnější, než kdyby zůstaly osamoceny. U prvního z výše uvedených případů je skupina zemí Visegrádské čtyřky vlastně velmi úspěšným podnikem. Spojujícím cílem a zájmem byla rychlá integrace České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska do Evropské unie a do NATO.

Tento cíl se podařilo zdárně naplnit, ale tím také zmizel společný jmenovatel, a vlastně i význam celého „spojenectví“. Dlouhodobě je jednoznačně nejúspěšnějším spojením států projekt Evropské unie, který, kromě unikátně dlouhého míru mezi zeměmi EU, zajišťuje prosperitu, spolupráci, lidská práva a právní stát unikátnímu množství obyvatel naší planety — více než půlmiliardě.

K čemu však nadále udržovat „naši“ Visegrádskou skupinu? Co nás dnes vlastně se Slováky, Poláky nebo Maďary spojuje? Jaký je ten společný cíl a zájem? Podle mého názoru zmizel, neexistuje, případně je nesmyslný, nebo řekněme nepatřičný. Tím mám na mysli především utkvělou představu našeho V4 regionu, že společné peníze zemí Evropské unie jsou určeny především pro nás, na vyrovnání životní úrovně s nejbohatšími regiony západní Evropy.