Deník Referendum 10. února zveřejnil komentář Ivany Recmanové s názvem Pedofilie jako tabu? U textu byla ilustrační fotografie duhové vlajky pořízená na Prague Pridu, kterého se v loňském roce zúčastnili i zástupci pedofilní komunity ČEPEK. Na facebookových stránkách Deníku Referendum se na text objevila upoutávka v této podobě.

Do redakce následně přišla žádost od Kamily Fröhlichové z marketingu Prague Pridu, zda by titulní fotografie u daného článku nemohla být vyměněna například za fotografii konkrétní skupiny pedofilů v průvodu Prague Pride. Fotografie byla stažena. Nejednalo se ale o jedinou reakci ze strany gayů a leseb z LGBT komunity, která směřovala proti duhové vlajce umístěné u článku o pedofilii.

Musím přiznat, že mne trochu zarazila hysterie zde obsažená (pro přesnost dodávám, že email z Praque Pridu byl velmi věcný). Ta pramenila z toho, že lidé, kteří viděli upoutávku na článek na Facebooku, si mohli automaticky učinit asociaci, že duhová vlajka rovná se pedofilie a ta je veřejností vnímaná jako zneužívání dětí, to následně poškozuje LGBT hnutí, které se s touto vlajkou ztotožňuje.

V první řadě je třeba říci, že přibližně 90 % případů pohlavního zneužívání dětí mají na svědomí lidé s většinovou sexuální orientací a že většina pedofilů se pohlavního zneužití dítěte nikdy nedopustí. V tomto smyslu je vnímání pedofilie jako neužívání dětí stejně zavádějící, jako by bylo považovat heterosexuální muže automaticky za znásilňovatele žen.

Rozumím gayům a lesbám, že nechtějí, aby se duhová vlajka, kterou si vzali za svůj symbol, objevovala v souvislosti s pedofily, kteří jsou veřejností bráni jako někdo, kdo ubližuje dětem. Řada členů LGBT komunity má zkrátka strach, že by se část stigmatizace a panické hrůzy spjaté s pedofily mohla přenést i na ně. Stále vnímají, že jejich postavení je křehké a často zdůrazňovaná tolerance naší společnosti ke gayům a lesbám má své limity.

Výskyt slova pedofilie vedle duhové vlajky nemá být důvodem k hysterii. Foto commons.wikimedia.org, autor Theodoranian.

Přesto se domnívám, že přístup, kdy se LGBT komunita od pedofilů distancuje a propadá hysterickým reakcím, když se duhová vlajka objeví vedle slova pedofilie, je špatný. Gayové a lesby by podle mne měli s pedofily cítit zvláštní solidaritu a snažit se společně s nimi veřejnosti vysvětlovat, že se na pedofilech děje křivda, protože být pedofilem neznamená znásilňovat děti.

Kdo jiný by ostatně měl mít pro pedofily pochopení než LGBT hnutí, které si samo zažilo, jaké to je, když se na něm páchá bezpráví a je objektem odsudků a zavržení. Neříkám, že to je snadné, ale pokud u LGBT hnutí převáží obavy, že by si solidaritou s pedofily mohli uškodit a raději se od nich budou co nejvíce odtahovat, tak si podle mne stejně nepomohou.

Pokud se situace pedofilů, ale i dalších stigmatizovaných menšin například Romů nebude zlepšovat, a naopak bude čím dál horší, což je pravděpodobné, dříve či později přijdou na řadu i gayové a lesby, protože i oni jsou menšina a jsou na ráně.

Mohou se snažit držet krok s většinovou společností, ve výsledku se tak ale budou podílet na vytváření atmosféry, ve které být pedofilem nebo Romem je cejch, jenž dotyčným ničí život. Tato atmosféra se však nakonec obrátí proti LGBT komunitě samotné — předsudky a nenávist si budou žít svým životem a časem si gaye a lesby najdou.

LGBT hnutí by se podle mne mělo podílet na vysvětlování mýtů kolem pedofilie a toto úsilí považovat za součást své vlastní snahy o emancipaci. Nelze to podle mne od sebe oddělovat. Začít se dá tím, že gayové a lesby přiznají pedofilům právo jít s nimi společně pod duhovou vlajkou a pokud se bojí veřejného mínění, tak budou o to hlasitěji volat do světa: spojení s pedofily nám nevadí, protože pedofilové děti neznásilňují a duhové vlajka patří i jim, protože přece vyjadřuje pestrost sexuálních a genderových identit.