Když jsem šla na přednášku spojenou s diskusí „Co se skrývá pod pojmem pedofilie?“, pořádanou studentským spolkem Charlie při Karlově Univerzitě, který se zaměřuje na problematiku LGBT+, měla jsem už poměrně jasnou představu o tom, co pedofilie je a není.

Z části za to mohl můj zájem o sebevzdělávání v oblasti sexuality, z části také to, že minimálně jednoho pedofila mám mezi svými přáteli. Nicméně: Možnost dovědět se ještě víc od člověka, který své studium zasvětil této sexuální orientaci (a nejen od něj), bylo pro mě důvodem ve středu 28. ledna vyrazit do klubu Salé v Praze-Žižkově.

Většinu času přednášel Mgr. Karel Žák, absolvent Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, který se pedofilií zabýval jak ve své bakalářské (Pedofilie), tak i diplomové práci (Život a pocity nekriminálních pedofilů). Dlouhodobě také spolupracuje s webem pedofilie-info.cz.

Na začátku přednášky neopomněl vyvrátit některé mýty o pedofilech (jako například to, že lze pedofila poznat na první pohled, nebo to, že mezi pedofilií a kriminální činností existuje přímá souvislost) a poté přešel ke svému kvantitativnímu výzkumu. Krom toho, že jsme se dozvěděli různé statistické údaje o účastnících výzkumu, nám autor představil svůj budoucí záměr — vypracování příručky pro pedofily.

Jak zdůraznil, v současnosti je v českém prostředí preventivní péče o pedofily vesměs na nízké úrovni a na školách se do osnov dostává povětšinou jen varování „pozor na pedofily“.

Málokdo si je ovšem vědom toho, že uvědomování si vlastní sexuality u pedofilů začíná ve velmi raném věku (průměrný věk činil v Žákově průzkumu dvanáct let, nicméně se objevil i případ uvědomění sedmiletého chlapce), takže je nutné počítat s tím, že ve školní lavici si toto vyslechne i pedofil vědomý si své orientace, který navíc nebude vědět, co si má se sebou počít.

Poté se ke slovu dostal Jiří Fx100d, pedofil a administrátor dvou webů věnujících se pedofilii. Vyprávěl a odpovídal na dotazy o svém vnitřním coming outu, své dlouholeté platonické lásce, čtrnáctileté sousedce, vztazích s dětmi obecně i zkušenostem s provozováním webu pedofilie-info.cz.

Není bez zajímavosti, že krom toho, že web obsahuje diskuzní fórum i chatovaní místnost, lze na něm nalézt i anonymní poradnu, kde odpovídají vybraní sexuologové, tak i samotní pedofilové. Je to údajně jediné místo na českém webu, kde se dá anonymně získat rada od sexuologů ohledně pedofilie.

Ačkoliv byla přednáška poutavá, zanechala ve mně dojem, že ve skutečnosti jsme všichni s prozkoumáváním pedofilie a práce s pedofily teprve na začátku. Dospěla jsem k tomu na základě těchto závěrů:

Podchytit nekriminální pedofily je obtížné. Inspirací by mohlo být Německo, které zahájilo rozsáhlou mediální kampaň, ve které upozorňovalo na specializovanou instituci v Berlíně pro pomoc pedofilům — a právě díky mediálnímu pokrytí se několikanásobně zvýšila návštěvnost.

V současné době lze v ČR s jistotou nalézt pedofily pouze na internetu. Respondentů internetového dotazníkového šetření Karla Žáka bylo jen pár desítek, všichni navíc byli mužského pohlaví. Pan Žák to okomentoval slovy, že za celou historii česk(oslovensk)é sexuologie byla pedofilie diagnostikována jen jedné ženě a na web čas od času sice přijde nějaká žena s pedofilními sklony, dlouhodobě se tam však neudrží.

Dalším důvodem může být i odlišný pohled společnosti na vztah žen a dětí. Jestliže žena projevuje vůči dětem fyzickou náklonnost, nesetká se to s opovržlivou reakcí, zatímco u mužů takové chování budí podezření. Je tedy možné, že na světě běhají pedofilní ženy, které si svoji sexuální deviaci ani neuvědomují. Není to však jen případ žen, které si nejsou vědomy své sexuality, což souvisí s předsudky a neznalostí problematiky.

Předsudky a strach byly možná důvodem, proč loňská účast pedofilů na Prague Pridu vzbudila nemalou negativní odezvu a to i ze strany samotné LGBT komunity.

Jestliže dlouhou dobu byla homosexualita spojována se zneužíváním dětí a média nedokázala (a bohužel většina nedokáže dosud) rozlišovat mezi trestným činem a sexuální náklonností k dětem, lze pochopit, že se někdo obává vržení špatného světla na celý průvod, jelikož se většinová společnost dosud stereotypů neoprostila.

Je tedy očividné, že integrace a přijetí pedofilů představuje pro českou společnost obrovskou výzvu. S pedofilií se nedá bojovat — je vrozená, stejně jako většina jiných sexuálních preferencí, nicméně jedinci, kteří se s ní narodí, jsou také lidmi, se svými právy i povinnostmi. Nevyplývá z toho ovšem snižování věkové hranice pro pohlavní styk, jak často zdůrazňuje ČEPEK (akronym České pedofilní komunity).

Na druhou stranu, výroba, distribuce a přechovávání pornografického materiálu s dětskou tematikou palčivým problémem je, což ukazuje nedávný případ robota Sweetie, který se virtuálně prezentoval jako malé thajské děvče nabízející sexuální služby, a na základě interakce s ním byly policii předány údaje o stovkách internetových uživatelů.

Můžeme na základě komunikace s virtuálním programem posoudit nebezpečnost jedince? Je nutné kriminalizovat veškeré zobrazování sexuality nedospělých osob, a to i v podobě různých animací a kreseb, jak je tomu u nás?

Česká legislativa, jak jsme byli Karlem Žákem upozorněni, ukazuje, že k absurdním situacím ve zdejší kotlině není daleko — a to v případě, že se například patnáctiletá dívka svévolně vyfotí při onanii a fotografii pošle o tři roky staršímu příteli. Trestní stíhání hrozí oběma: Dívce za výrobu a distribuci pornografie, muži za přechovávání.

Je tedy vidět, že v České republice (ale koneckonců i jinde ve světě) existuje spousta příležitostí pro zlepšení vnímání pedofilie i přímé pomoci pedofilům. Žádoucí je především celospolečenská debata o možnosti lepší diagnostiky a integrace pedofilů do společnosti. To vše musí jít samozřejmě ruku v ruce s bořením mýtů a dostupností vědecky doložených fakt o této deviaci.

Jedině tímto způsobem můžeme pomoci ostatním spoluobčanům přijmout sebe samotné a co nejlépe se realizovat ku prospěchu společnosti. Jak píše Jiří Fx100d ve svém profilu na diskuzním fóru: „Pedofilie mi něco vzala, ale mnohem více dala. To, co mi vzala, bez toho se obejdu. To, co mi dala, už bych nikdy nechtěl ztratit.“