Beate Uhse v obraně sexshopů a pornografie

Děsí nás procházet s dětmi kolem obchodů s erotickým zbožím či kolem vystavených pornografických časopisů a videonosičů. Přitom děti necháme sledovat násilí vraždění.

Daniel Soukup se ve svém sloupku Co nám odhaluje samorozpínací podprsenka věnuje vynálezu, který má specifické určení. Argumentace je postavena na zcela falešné představě, že podprsenka je snad určena k běžnému používání. Většinou se ovšem takovéto „vychytávky“ používají jako součást sexuálních hrátek. Stejně jako podobně „nesmyslně“ (ale pro někoho asi smyslně) navržené spodní prádlo, různé poutací nástroje a pod.

Soukup upozorňuje na fakt, že intelektuálskou kavárnu nahradil sexshop. Při stavu dnešní inteligence, bych to bral skoro za pozitivní. Bohužel mu musím dát za pravdu v tom, že s dnešním vztahem k sexualitě to – stále ještě – není v pořádku. A mě připadá, že to i jeho text naznačuje. Proto jsem se rozhodl napsat obranu sexshopů, erotických pomůcek i pornografie.

První sexshopy založila Beata Uhse – Rotermund. První německá letecká akrobatka, kapitánka Lufwaffe, která uprchla se synem a chůvou z obsazeného Berlína v posledním letadle, které zbylo na letišti; v Británii vystudovaná ekonomka, která po válce založila dosud největší řetězec sexshopů, tehdy orientovaný hlavně na pomůcky pro ženy, které ztratily muže v nesmyslné válce...

Většina těch věcí, včetně knih a časopisů se dala koupit již před tím, ale jen pokoutně. Beate Uhse se ve válkou rozvráceném Západním Německu rozhodla vykašlat na předsudky a s odhodlaností sobě vlastní rozjela obchod, který se ukázal jako velmi výnosný a následovaný mnoha dalšími. A to o celou dekádu dříve, než se začalo o nějaké sexuální revoluci vůbec mluvit.

Vedlo jí k tomu několik důvodů. Jako bývalé válečné pilotce ji spojenci zakázali létat a tak musela ovdovělá Beate hledat jinou obživu pro sebe a svého syna. Jako podomní obchodnice se setkala se spoustou žen, frustrovaných ze sexuálního života, z nechtěného těhotenství, z nedostatku mužů...


Začala se věnovat problematice bezpečného sexu. V roce 1951 otevřela se čtrnácti zaměstnanci svůj první zásilkový obchod. Věnovala se především prodeji kondomů, knih o manželství a zdravém sexuálním životě. Její zásluhou se rozšířil tzv. ovulační kalendář, který alespoň částečně pomáhal ženám, které muže k použití kondomů nedonutily.

Před vánoci roku 1962 otevřela ve Flensburgu první „sexshop“ na planetě pod názvem Specializovaný obchod pro manželskou hygienu. Od prvních dní byl obchod pod palbou moralistů a byl označován za nebezpečí pro mravy a výchovu. Proti jejímu podnikání bylo vedeno několik tisíc soudů, zatím poslední zřejmě ve Francii. V roce 2002 zakázal soud v Rouenu na žádost nedaleké soukromé katolické školy Svaté Marie prodej sexuálního zboží v obchodě Beate Uhse.

Nejznámější spor je z roku 1962. Uhse byla žalována za ohrožení morálky, protože nabízela kondomy s povrchem, který zvyšuje dráždivost žen. „Soudíte tu orgasmus,“ řekla prý tehdy před soudem. Soud nakonec vyhrála a kondomy se staly zbožím, které je nejen běžně dostupné, ale dokonce i propagované veřejnými autoritami.

Není mi známo, že by kdy byl veden proces proti prodejnám se zbraněmi, nebo proti prodejnám s počítačovými hrami, v nichž se to jen hemží násilím a kam chodí záškoláci hrát demoverze her na volně přístupných počítačích. Násilné scény jsou v televizi dětem dostupné non-stop. Se sexem a nahotou je ale problém. Přitom násilí, na rozdíl od sexu a nahoty, není nic přirozeného a je třeba se proti němu stavět.

Na problému zobrazování násilí a sexu chci ukázat rozpor, se kterým se naše společnost potýká. Pohoršení nad sexshopy na našich ulicích, které jsme mohli číst v článku Daniela Soukup, je jen vrcholkem ledovce. Pornografie je představována jako zlo, ačkoli představuje jen to, co v nějaké podobě dělá, v nějaké části života, naprostá většina lidstva. A díky čemuž se udržuje na světě. Že je to často nevkusné, nepravdivé, nereálné, stereotypní a genderově nevyvážené? Určitě. Jako většina filmová produkce. Nemyslím si, že porno je o tolik horší než běžná televizní a filmová tvorba.

Sexshopy jsou obchody jako každé jiné. Pokud kolem nich procházíme s pocitem studu a bojíme se, jak to budeme vysvětlovat dětem, pořád jich ještě není dost a pořád musíme ještě téma sexu otevírat a věnovat mu zvýšenou péči.

To neznamená, že bychom měli do tohoto obchodu vodit naše nezletilce a vysvětlovat jim, k čemu slouží vibrátory, pornografická DVD, bičíky, pouta či podivné oblečky. Ale já bych nevzal dítě ani do mysliveckých potřeb...

Zakazovat či omezovat přístup k sexuálním materiálům je stejně irelevantní, jako dělat totéž s násilím a zbraněmi. Děti i dospělí si k tomu cestu vždy najdou. Proto je lepší jít cestou kultivace. V pornografii se o to snaží například feministické režisérky.

Beate Uhse se nestala součástí tzv. sexuální revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech. Toto hnutí bylo krom jiného také silně antikapitalistické a tak v něm pro kapitalistickou bonvivánku nebylo místo. Navíc se také proti jejímu obchodu ozvala snad jediná oprávněná kritika. Přesto, že její podnikání bylo původně postaveno na osvobození sexuality žen, vizualizace sexu v produkci Beate Uhse AG představuje podle kritiků ženy především jako sexuální objekt.

V roce 1996 mohla Beate Uhse konečně otevřít v Berlíně na Stanici ZOO erotické muzeum. Byl jsem tam na výstavě Lédé. Naši pradědové, dědové a otcové nashromáždili neuvěřitelné množství sexuálních artefaktů. Nakradli je v Africe, Asii a Latinské Americe, ale i na jihu Evropy či v Malé Asii. A pak je pečlivě zavřeli hluboko do depozitářů, aby nepohoršovali konzervativní morálku (krást se to může, ale ukazovat se to nesmí). Muzeum Beate Uhse si je půjčuje a vystavuje v tématických výstavách i ve stále expozici. I za to jí patří dík.

Přes komercializaci obchodu se sexuálními předměty je důležité, že se toto podnikání stalo součástí naší kultury, že se o něm můžeme bavit, kritizovat ho či chválit, a že, jak věřím, tato otevřenost může přispět i ke zlepšení intimní komunikace mezi potencionální partnery. To vidím jako nejdůležitější úkol. Přispívá to k prevenci partnerské frustrace, k omezení sexuálního násilí i k plánování rodičovství. A to byla také hlavní mise Beate Uhse, zakladatelky sexshopů a distribuce sexuálních předmětů všeho druhu.

Beate Uhse dostala v roce 1989 Spolkový řád za zásluhy. Ve Flensburgu, kde ji ještě v sedmdesátých letech odmítali přijmout do tenisového klubu, se po ní jmenuje ulice. Zemřela ve Švýcarsku na zápal plic v roce 1999. Čest její památce, bezpečnému sexu a radosti z erotiky pro všechny!

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Středa, 5.Února 2014, 10:53:31

Dobrý den pane Tožičko,

díky za zajímavý a moudrý článek. A za příběh Beate Uhse také!

Mějte se hezky

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Takto se s tím, co je posvátné, nezachází Středa, 5.Února 2014, 21:03:4

Na sex-shopech, pornografii a celém tom průmyslu a obchodu se sexem není nic dobrého. Prostě proto, že s tím, čemu má předcházet láska a k čemu má láska kromě jiného směřovat, je tu nakládáno bez lásky. To, co je posvátné, je zde poníženo na předmět konzumu a zábavy.
A to špatně.

S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Tožičko, Čtvrtek, 6.Února 2014, 00:15:4

děkuji za polemiku i za kulturněhistorickou kontextualizaci.

Nicméně rozhodně nepropadám "zcela falešné představě, že (samorozpínací) podprsenka je snad určena k běžnému používání." Podle mě je to prostě jen marketingová pitomina. (A na okraj: nevím, jestli by se dala používat jako erotická pomůcka, jak navrhujete. Co když se srdce dostatečně nerozbuší, a podprsenka tudíž nespadne? Nebude to spíš trapné než vzrušující?)

A nad sexshopy se nepohoršuji a nebojím se (dokonce to explicitně píšu), jak to budu vysvětlovat dětem.

Jen se mi prostě dvakrát nezamlouvá, když se výloha plná fotek slečen markýrujících orgasmus vnucuje přímo pod nos tří- (pěti-, sedmi-, devíti-,...) -letým dětem. Ne že bych jim ten orgasmus (ať už skutečný, nebo nafocený) nepřál. Ale myslím, že na něj ještě mají času dost.

Tomáš Tožička - Duchcov

Konzum a pohoršení Čtvrtek, 6.Února 2014, 14:23:50

Láska sex - ne každá láska je spojená se sexem a ne každý sex je spojen s láskou. Sex je posvátný už od dávnověku a v sexuálních rituálech se zpodobňovala spíše plodnost a budoucnost, než láska. To je vlastně až moderní koncept.

Pokud jde o slečny (ale dnes i chlapce) předstírající vášeň, orgasmus, tak to vše najdete už od začátku minulého století v reklamách na kde co, od krémů po bonbóny. Takže to není jen problém sexshopů, ale celkové komercionalizace zábavy a potěšení s čímž je konzum svázán.

Používání těchto věcí je ovšem spojení s tím, že jsou pořád ještě tabuizovány. Mě pohled na modelku předstírající orgasmus, když na sebe leje nějaký sprchový gel, připadá směšná. Až to tak bude vnímat většina populace, přestane se to v marketingu používat...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.