Hodí se připomenout, že audity Evropské komise jsou v jedné části (tzv. „nenárokové“ dotace) co do šetření a nálezů ukončené. Výsledek je zřejmý — v obecné rovině konstatují střet zájmů Andreje Babiše, nefunkční systém řízení střetu zájmů na české straně a konečně pochybení v konkrétních dotačních projektech. Na tomto se již nic nezmění. České úřady však zatím licitují o nápravných opatřeních, což ovšem nemá nic společného s obranou českých zájmů, protože opatření na konci budou muset být přijata tak jako tak. Tato zdržovací taktika proto spíše jen hraje pro holdingu Agrofert a Andreje Babiše.

Dokončené evropské audity a Černošice znovu ve hře

Řízení před českými úřady, tedy to přestupkové pro porušení zákona o střetu zájmů za nedovolené vlastnictví médií, bylo pravomocně ukončeno středočeským krajským úřadem. Když ani nejvyšší státní zástupce, přestože konstatoval existenci střetu zájmů, neshledal dostatečné důvody (veřejný zájem) pro podání žaloby, zdál se být tento příběh u konce. Transparency International však ve čtvrtek 21. ledna podala černošickému městskému úřadu na základě nových skutečností další podnět, a řízení by se proto mělo opět rozběhnout.

Zákon o střetu zájmů kromě vlastnictví médií a přidělování dotací totiž také zakazuje zadání veřejné zakázky společnostem ovládaným některými veřejnými funkcionáři (např. členy vlády). Tato otázka jako by přitom byla zatím přehlížena.

V průběhu léta a podzimu minulého roku jsme měli možnost zaznamenat miliardový tendr Lesů ČR na těžbu a prodej dřeva. Nejúspěšnějším z uchazečů se stal Babišův Uniles, získal 12 z 29 soutěžených oblastí. Podle stanoviska holdingu Agrofert byla absence střetu zájmů doložena čestným prohlášením. Sám státní podnik Lesy ČR jako zadavatel očividně více tuto otázku nezkoumal. Dalo by se říct, že se prostě spokojil jen s tvrzením uchazeče.

Zakázkové tabu

Když se podíváme na případ další státem vlastněné společnosti, Čepro, a. s., zjistíme, že tam vyřešili střet zájmů snad ještě elegantněji. Aby se totiž vyhnuli možnému porušení zakázkového zákona, začali tvrdit, že nejsou veřejným zadavatelem. Kdo nezadává zakázky, nemusí dodržovat zakázková pravidla. Takto „z ruky“ pak státní společnost koupila od firem z holdingu Agrofert palivo za pět miliard.

Je zřejmé, že veřejné peníze tvoří značnou část příjmů Agrofertu. I když sám holding se snaží tvrdit opak, veřejné zakázky rozhodně nejsou zanedbatelnou položkou.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který na správné zadávání zakázek dohlíží, jako by se zatím s vysvětlením Agrofertu též spokojil, a žádné veřejně známé řízení ex offo nezahájil. Můžeme jen spekulovat, zda to je náhoda nebo mohly určitou roli hrát též vztahy šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka a bývalého předsedy ÚOHS Petr Rafaje. Tuto linii kupodivu neotevřeli ani konkurenti Agrofertu.

Nicméně kolegové z Oživení se v již zmíněném případu Čepra na ÚOHS obrátili, takže úřad se k otázce bude muset nějak postavit. Na webových stránkách Oživení je v popisu podnětu akcentována především otázka, zda je Čepro veřejným zadavatelem, a musí se tedy řídit zákonem o veřejných zakázkách. Pokud by tomu tak bylo, klička s nákupy mimo režim zákona by plně pozbyla legality. ÚOHS by měl následně logicky přistoupit k otázce Babišova střetu zájmů, který jeho společnostem znemožňuje zadat zakázku. Jednalo by se o významné rozhodnutí s miliardovým ekonomickým dopadem do veřejných rozpočtů i rozpočtů Agrofertu.

Když ovšem vezmeme v úvahu, jakým způsobem probíhalo výběrové řízení na předsedu ÚOHS a jaké vazby má nový předseda Petr Mlsna na Hrad, bylo by komplexní rozhodnutí beroucí v úvahu všechny právní argumenty spíš překvapením.