Proč mě Velký bratr děsí míň než Karel Janeček?

Petr Bittner

Karel Janeček poskytl celé společnosti další příklad toho, proč je problematická sama instituce miliardářů. Jeho dystopickou, v jádru totalitní show, lze brát jako reklamu na progresivní zdanění.

Karel Janeček: v podstatě představitel toho typu dystopie, před níž se nás pokouší varovat. Foto Facebook Karel Janeček

Soutěž Zlatý slavík zažila svou první derniéru poté, co tak nějak, ruku na srdce, přestala dávat smysl. Internet přinesl do populární hudby nové vesmíry, hudební branže se roztříštila na menší fragmenty hudebníků i jejich uzavřených publik obhospodařovaných na sociálních sítích. Klasická pop-music přestala dostatečně rajcovat takovou tu bezbarvou masu, na které ekonomicky stavěla, lidi tak trochu přestalo zajímat, „kdo bude slavík“ — a nakonec umřel i sám Karel Gott.

Internet před čtyřmi lety přinesl také nové hlasování, ve kterém zvítězila kapela Ortel, předtím ale třeba také hororový raper Řezník, jehož soutěž v kategorii klip roku odmítla odměnit s tím, že se stala obětí recese — jako lidovci ve facebookové anketě o právech gayů. Poslední večer roku 2017 byl pro značku Slavík prostě tak ponižující, že se v tom nikomu — rozuměj nikomu s penězi — nechtělo pokračovat.

Nemyslím si, že se na tom výčtu něco dramaticky změnilo, spíš konkrétní skupina lidí pojala nápad, že z tradiční značky zkusí přeci jen ještě něco vytěžit. A náhoda tomu chtěla, že součástí téhle skupinky byl i miliardář. Tak to prostě někdy vyjde.

Po čtyřech letech tedy marketingový guru Jakub Horák ve spolupráci s finančním kapitálem Karla Janečka v jediné roli generálního partnera oživil anketu Český slavík — anketu, kterou založil před padesáti lety jistý mladý redaktor Mladého světa jménem Ladislav Smoljak. Pomůžu si nyní slovy jeho celoživotního kolegy Zdeňka Svěráka popisujícího zápolení Járy Cimrmana s výcvikem slepice Zory: Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly dobré. A to takřka výhradně kvůli osobě Karla Janečka, který pořad zneužil způsobem, z něhož šel strach…

„21“

Hodnocení Slavíka 21 je proto potřeba rozdělit na dvě části. Co se týče galavečera samotného, tam bylo k vidění několik opravdu světových produkcí (Ewa Farná, Kapitán Demo, v nominacích třeba Bert & Friends). Pořad byl dobře zprodukovaný, měl velkou sledovanost i několik marketingově zhodnotitelných incidentů, což k velké popkultuře patří.

Jenže to samo o sobě je platné asi tak, jako když má MF DNES nějaký kvalitní obsah — taky se pak ptáme, komu či čemu slouží. A tím někým či něčím je v případě Slavíka miliardář a samozvaný „sociální reformátor“ Karel Janeček a jeho bezuzdné politické self-promo, které bohužel pro tuhle zemi obsahuje nebezpečnou dezinformační a protiočkovací linku.

Poskytovatelem hlasovací platformy byla společnost Decision 21 Karla Janečka. Jde o online nástroj, který v kolektivním rozhodování uplatňuje volební model vyvinutý — Karlem Janečkem. Při svém projevu se Janeček prořekl, že propagace tohoto modelu byla jediným skutečným důvodem, proč Slavíka „koupil“.

Tím dalším byla bezpochyby jedinečná příležitost prezentovat více než dvě hodiny v nejatraktivnějším vysílacím čase na nejsledovanější české stanici sebe sama jakožto prezidentského kandidáta. Reklamní přestávky TV Nova po celou dobu vyplňovala spoty Janečkova nadačního fondu proti korupci 21, jeho charitativních projektů 21, investičních fondů 21 a ponejvíc jeho samotné metody 21, kterou by chtěl už dlouhé roky implementovat i do politického systému 21. Slavíkovský spot (21) se natáčel na letišti Science 21 v Erpužicích.

×
Diskuse

Zdá se, že imunitní systém společnosti reaguje na „Janečkův virus“ cytokinovou bouří...

Je možné řídit stát jako firmu? Nebo jako algoritmus? Nebo je lepší řídit ho jako (politickou) neziskovku?

Pokud jde o ten algoritmus, domnívám se, že nejvěrnějším otiskem sumy těch jednotlivých voličských mínění do onoho konečného složení Sněmovny (počtu křesel pro jednotlivé strany) by byl takovým způsobem vytištěný volební lístek, aby na něm bylo možno přímo vyznačit to samotné - tedy tím konkrétním voličem preferované - složení Sněmovny. Vyplněný volební lístek by tedy přímo říkal, jak by volby podle představy toho jednotlivého konkrétního voliče měly dopadnout (volič by na volebním lístku nějakým způsobem vyznačil přímo ten procentuální podíl pro jednotlivé kandidující strany tak, aby součet všech jeho preferencí byl 100%).

Pokud by se nějak podobně zjišťovala i voličova představa o tom, kdo by ve Sněmovně v žádném případě být neměl, bylo by to pochopitelně pro voliče velmi motivující. Těžko však říci, jaký by to pak mělo dopad na tvorbu stabilní vládní většiny.

Připomínám, že v obou těch případech (pozitivní i negativní volba) mluvím pouze o způsobu samotné volby (tedy o jednání voliče ve volební místnosti), nikoliv o způsobu přepočtu takto získaných výsledků na mandáty (to je pak další složitá otázka).

V tom způsobu samotné volby jde podle mě prostě o to, aby volič měl vůbec možnost vyjádřit svoje vlastní mínění, svoji představu o tom, kdo v té Sněmovně má sedět (aby měl dobrý pocit, že jeho názor je brán vážně). Volba pouze jedné strany (či jedné předvolební koalice) tuto možnost zřetelného vyjádření vůle o tom, kdo má vládnout, voliči vůbec neposkytuje - poslední volby to velmi jasně ukázaly (volič, který nechtěl volit Babiše ani progresivní levicový liberalismus, nemohl svoji vůli v těchto volbách nijak uplatnit).

HZ

"Je možné řídit stát jako firmu? Nebo jako algoritmus? Nebo je lepší řídit ho jako (politickou) neziskovku?"

Je to tak, pane Nusharte. Stát je samozřejmě neziskovka, zřizovaná občany a pověřená specifickými úkoly, a jako takovou je nutné ji řídit.

Na vašem návrhu volebního systému, kdy by občan každé straně, která by podle něj měla být v parlamentu, mohl přidělit určitou část svého hlasu, něco je. Mně se taková představa docela líbí.

Záruku složení parlamentu, kde by neměl většinu váš oblíbený strašák, tj. "progresivní levicový liberalismus" /jak jste otaxoval letošní vítězná uskupení/, vám to samozřejmě nedá.

JN

Ano, stát je vlastně taková neziskovka - nebál bych se dokonce říci ztrátovka.

JN

(Ovšem ten zisk a ztráta jsou zde zatím chápány jen úzce ekonomicky - jako nějaká suma peněz.)