↗

Mnozí odešli z klasického zaměstnání a vstoupili do zakázkové ekonomiky s vidinou práce, která nemá šéfa. Aby nakonec zjistili, že šéf byl aspoň někdo z masa a kostí, kdo měl někde kancelář, e-mail a telefonní číslo, a že si spolu s profilem nainstalovali do svého telefonu někoho nesouměřitelně přísnějšího, nepředstavitelně chladnějšího a na reálné zásluhy nehledícího. Foto FB rohlik.cz

„Nemít za šéfa člověka, ale algoritmus, je mnohem, mnohem horší,“ říká programátor, jedna z postav kanadsko-francouzského dokumentu The Gig is Up režisérky Shannon Walshové.

Jeho slova potvrzují desítky lidí pracujících v zakázkové ekonomice, které dostanou ve snímku prostor. V případě, že si zákazník stěžuje v aplikaci na to, že mu dorazilo rozlité kafe, pro poslíčka to znamená trest — od snížení ratingu, který je stěžejní pro šanci na další zakázku, až po úplné deaktivování profilu. Na zákazníka si v opačném případě stěžovat nelze, ať už se chová jakkoli.

Neprobíhá žádná diskuse, která by měla ambici incident vyřešit. Pro firmy je dokonce zcela legální zbavovat se slabších článků průběžně, preventivně, bez ohlášení a bez zdůvodnění. Museli bychom hodně do minulosti, případně hodně na globální jih, abychom našli obdoby takového vztahu mezi zaměstnavatelem, zaměstnancem, zákazníkem a produktem. Tady se ale bavíme o západních metropolích, samotných srdcích evropských a severoamerických demokracií.

Právě tenhle paradox, kdy úplnou ztrátu zaměstnaneckých práv zažívají pracující na bohatém globálním severu, činí ze zakázkové ekonomiky epicentrum debat o budoucnosti práce.

Kapka kávy? Mínus pět bodů

V Kalifornii se seznámíme s Annette, třicátnicí, která je řidičkou u společnosti Uber. Ve snímku ji vidíme plakat zhroucenou na volantu, zatímco filmařům svěřuje, že nedokáže zaplatit za benzín, aby mohla navštívit svoje rodiče.

Další výraznou tváří je podobně stará Pařížanka Leila, která jezdí na kole pro společnost Deliveroo. I její slzy jsou bolestivým svědectvím o strastiplné každodennosti poslíčků, kteří jsou nucení brát „zakázky“ u korporace jako víc než jen „přivýdělek“. Leila se marně snaží dovolat u vedení miliardové firmy spravedlnosti pro mladičkého kolegu, kterého před pár dny smrtelně zranilo auto.

Jeden z šoférů si stěžuje, že začínal s vyššími odměnami, ty ovšem firma konstantně snižuje spolu s tím, jak se kontraktoři stávají na práci pro ni závislejšími. O něco podobného se nedávno pokusila česká zakázková firma Rohlík.cz, ale po bouřlivé reakci v diskusních fórech, která vedla až k medializaci problému, musela prozatím trochu couvnout. Což zase ukazuje na dvousečnost zbraně jménem „rating“, který je nakonec v určitém bodu i pánem celé korporace.